Odvážná česká kultura za okupace
20. 1. 2020
Odvážná česká kultura za okupace
Místní mládeží sehraná opereta "Kukačka"; dne 15. a 16. března byla vždy úplně vyprodána. Nadšení mládeže bylo úspěšné. Při hudbě vypomáhal německý komisař Maitner. Oberlehrer Klein se naň velmi zlobil. M. se pohádal s Kleinem, který byl proti opakování hry. Ale hrálo se! Potřetí již ale nepovolili, ač by bylo zase vyprodáno.
Pro neshody mezi vedením na obci byl počátkem roku 1942, zdá se úmyslně, odvolán tajemník Honer, aby nastoupil vojenskou službu. Nikdo jej nepostrádal.
Že při strašné zimě 1941-42 mnoho německých vojáků zmrzlo a utrpělo těžké omrzliny, byla provedena v lednu sbírka kožichů, prádla a lyží. Kdo měl velký strach, něco potichu večer na sbírku donesl. Mnoho toho nebylo.
Při odvodech osmnáctiletých již Čechům nevyhrožovali, naopak pěkně je přemlouvali, aby se dali naverbovat do armády. Kolik by to bylo přibylo jmen v kapli padlých, nebýt obav nacistů z účasti českých chlapců na frontě. Nebyli pro ně spolehliví. Staré přísloví "Každé zlo je k něčemu dobré" se tehdy uplatnilo. Za zlo okupace byly uchovány mladé životy!
Honičky za uprchlými zajatci byly stále častější. Byli jsme svědky zátarasů na silnicích, celonočních hlídek, zvlášť za útěku francouzského generála Girrauda, který po zdařilém útěku dělal v Africe nacistům těžkou hlavu.
Hrozný byl osud Poláků. Poměr Poláků s Němkou byl zle trestán, často i oběšením. Případ ve Velké Šťáhli, oběšeni za účasti Poláků z celého okoIí, byl hrůzným dokladem nacistické zběsilosti.
Po červnovém atentátu na Heydricha v Praze i u nás zesílily hlídky po silnici i za humny. Do Protektorátu jezdila auta s policii i ze Sudet. Popravovalo se tam denně, jak hlásil rozhlas i protektorátní noviny.
U nás se v té době připravoval teror politicko-hospodářský. Přicházely zprávy z českého Zábřežska, Opavska aj., že nacisté zabírají příděly půdy z. pozemkových reforem z dob 1. republiky, dokonce i domky postavené na bývalé panské půdě. Ve smíšených (národnostně) obcích se tak skutečně stalo.
U nás bylo tehdy podezřelé, že ve dvoře zakoupili na jaře nový velký traktor s pluhem. Měli dosud jen kolem 100 ha půdy, které bývalý nájemce Vepřík obdělal koňskými potahy. Němci nás ujišťovali, že na nic podobného u nás nepomýšlejí. Někteří jim věřili a pilně orali k podzimnímu setí. Někteří nevěřili a půdu nepřipravovali.
Dobře udělali ti nevěřící: 15. září 1942 časně zrána chodil šafář M. s oběžníkem po majitelích polí v Rybníce a na Panském, že se mají dostavit k jedné hodině odpoledne ke škole. To již počal shon. Lidé uklízeli z přídělových polí jako před ohněm brambory, řepu, zeleninu, sušenou píci atd. Kdo měl malou výměru, stačil odvést. Kdo měl více měřic, to již bylo horší.
O jedné hodině se dostavili pozvaní ke škole. Zde okresní vůdce sedláků Kühnel z Brníčka přečetl napřed německy, potom česky listinu, že veškerá půda z pozemkové reformy z r. 1924 a 1925 se zabavuje pro "Německou osidlovací společnost" a nikdo nesmí již na pole vstoupit. Každý dosavadní majitel se musel podepsat v kanceláři ve dvoře, že obdržel německy psanou vyvlastňovací listinu. Zároveň bylo milostivě povoleno, že brambory a zelenina může být sklizena týž den jen do páté hodiny odpoledne. Cukrovka, krmná řepa, jetele a vojtěšky se nesměly vůbec sklízet. Četníci měli nařízeno dohlížet, jak se plní nařízení. Toho přece nikdo nečekal. Započala ještě horší honička než dopoledne. Všechny povozy s kravkami I koňmi byly v pohotovosti k pomoci.
Byla to podívaná, každý hleděl sklidit, co se dalo. Se škodolibým úsměvem pozorovali tento shon na místě "kreis i ortsbauernführeři" (okresní a místní vedoucí sedláků). Jestlipak si na to vzpomněli, když počátkem května 1945 potajmu, pro ně v mnohem horším shonu, ujížděli v noci před postupující Rudou armádou?
Brambory zhruba vyorány, krmná řepa potichu, opatrně, jak to jen šlo, trhána a všemi směry k vesnici vše odváženo. Zloději na svém!!! Tři četníci na Panské a Rybník nestačili. Ale jak neuvěřitelně brzy utekla doba do páté hodiny odpoledne! Přesně (po německu) o páté vyhnali četníci z polí povozy s potahy i lidmi. Kdo měl řepu naloženou a nestačil nějakým směrem ujet, musel s ní do dvora a tam ji ještě pěkně složit.
Zapomenuté pohraničí
Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová
I. část
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
