České národní listy

Odsun (přesídlení ) Němců

Jednou ze zásad postupimského jednání byla řada opatření, aby Německo nemohlo ohrozit své sousedy a tedy i mír ve světě. SSSR, USA a Velká Británie získaly mnohočetné důkazy, že k německému válečnému běsnění na úrovni amoku přispěly páté kolony Němců, žijících mimo hranice nacistického státu. Z preventivních důvodů, aby Němci v zahraničí nemohli přispět k neklidu, k vytváření podnětů a provokací, vedoucích k nové světové válce, bylo přijato usnesení o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska, do Německa.

Před datem tohoto usnesení však již velké množství Němců z východoevropských zemí uteklo, např. z Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, Litvy, Lotyšska a Estonska. Utíkali před valící se frontou, živelně, ale také ve větší míře na rozkaz německých úřadů a pod dozorem německé armády a jednotek SS. Byl to divoký útěk a nelze ho charakterizovat jako divoký odsun. Němci se odsouvali sami. Platí to i o východní části Československa, dokonce i o pohraniční oblasti Čech a Moravy. Ze strachu před válkou, ale i před spravedlivým přešetřením jejich chování během okupace, prchali z celého českomoravského prostoru. Zběsilého útěku se zúčastnilo také na 150 000 říšských Němců, příslušníků okupačních úřadů, také gestapa a jejich rodin. Domnívají se snad čeští novokolaboranti, že jsme si je měli nechat?

Výňatek z článku „Postupim a transfer Němců z ČSR“, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.