Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odkaz osmadvacátého října

27. 10. 2022

Odkaz osmadvacátého října

Marek Řezanka

 Dne 28. 10. si připomínáme již 104. výročí od vzniku Československa. Měli bychom si uvědomit jedno: Za zrodem samostatného státu nestála práce jediného člověka – a ani pár jedinců. Něco takového bylo možné jen díky úsilí spousty lidí – a to lidí různorodých. Zdaleka se nejednalo jen o úsilí Tomáše Garrigue Masaryka s Edvardem Benešem. Musíme zmínit rovněž Antonína Švehlu, Jiřího Stříbrného, Vavro Šrobára, Aloise Rašína, Františka Soukupa, Milana Rastislava Štefánika, Karla Kramáře a mnohé další.

 Jak již bylo řečeno, nejednalo se o sourodou partu. K. Kramář nevražil na T. G. Masaryka, J. Stříbrný nesnášel E. Beneše. Ale každý z těchto mužů zanechal výraznou stopu, která vedla ke společnému cíli – vzniku samostatného státu.

 Proč to vše píši? Osmadvacátého října se uskuteční další z masových protivládních demonstrací. Demonstrací, které mají zcela jasný a srozumitelný obsah: 1) Zabránit eskalaci konfliktu na Ukrajině v jadernou celosvětovou válku – a dojednání mírových podmínek. 2) Nabídnutí konkrétních kroků k řešení systémového kolapsu, zejména v oblasti ekonomické a energetické krize. 3) Odmítnutí totalitarizace české společnosti a hledání dialogu v zásadních otázkách.   

 Nastala doba, kdy si každý z nás musí vybrat, kudy se hodlá ubírat. Zda spolu s kabinetem Petra Fialy a Milionem chvilek k jaderné katastrofě, zbankrotování a tuhé totalitě, nebo proti Fialově vládě vstříc multipolárnímu světu s jasně definovanými pravidly, ke světu výrazně sociálně spravedlivějšímu a vstřícnému dialogu a svobodě slova. Už žádné střední cesty nejsou. Zbyly dvě: 1) Zkáza a smrt či 2) Alternativa ke zkolabovanému systému.

 Mám vizi: Vizi jednotného odporu. Nyní absolutně není čas na jednotlivá ega. Občané jsou již unaveni rozmíškami a spory a individuálními ambicemi. Má-li odpor uspět, potřebuje jednotu, aspoň dočasnou. Lidé potřebují vidět aktéry protivládního odporu pohromadě. Je zcela jedno, kdo z nich bude mít projev. Podstatné je, že tam ti lidé budou jako jeden celek, bez ohledu na to, co vše je v daný moment rozděluje. Jedině tak se ti, kdo jsou dnes rozdrobení, rozhádaní, osamělí, izolovaní, kdo mají nebetyčný vztek – a ještě větší strach z restrikcí ze strany vládní moci, připojí k vlně vzdoru.

 Potřebujeme nadšení a víru v úspěch. Potřebujeme naději. Zklamání a rozdrobenosti jsme již zažili až příliš. Pokud ale nositelé alternativních postojů najdou společnou řeč – a před občany se dovedou stmelit, můžeme všichni dohromady dokázat, co dnes mnozí z nás pokládají za nemožné.  

  

Nic nás neporazí

Mohou nás nazvat, jak jen budou chtít,

ti, kteří trapně před trůnem se plazí.

Tak ať si kopnou – dávno nejsou fit.

Vidíme přece, jak se všechno kazí.

Na co jen čekat v této bídné fázi?

Až zmrznou venku lidé slabí, staří,

až krachne všechno – a nám život zmaří?

Až budou všude velmi strmé srázy?

Nebuďme sami – pak se náš cíl zdaří:

Spojíme-li se, nic nás neporazí.

 

Dnes máme domov – zítra pouze kryt

v tunelu, až nás jaderný hřib srazí?

Stále nám mohou ještě něco vzít.

Nedovolme to, lidé mi tak drazí.

Vzdorujme válce – ať z nás nejsou vrazi.

Řekněme nahlas, že nám vládnou lháři,

kteří se stále jako světci tváří,

ale už dávno gauneři jsou nazí.

Nenechme mozek shořet na oltáři:

Spojíme-li se, nic nás neporazí.

 

Zkusme si vládnout sami – bez „elit“,

bandy, jež vede náš stát do nesnází.

Pospolu držme – mělo by to jít,

bude nám teplo, i když přijdou mrazy.

Jen, kdo je sám, tak cestu nenachází.

Ať nás ti v křeslech nikdy neznesváří.

Z médií jedy šíří velcí tmáři.

Nezvykejme si, prosím, na zákazy.

Chceme snad zítřek s atomovou září?

Spojíme-li se, nic nás neporazí.

 

Odsuďme zlo, co živí prospěcháři.

Hlasujme pro mír. Hlad ho nevytváří.

Laskejme rozum, než nám zlomí vazy.

Ano, již v mnohých krev se přímo vaří:

Spojíme-li se, nic nás neporazí.

 

Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/nic-nas-neporazi....mp3