České národní listy

Občané na dně a mediální ticho

Marek Řezanka

Tak nám z okna budovy vypadla žena. Takto úsporně a lakonicky komentují událost Novinky.cz s tím, že policie vše vyšetřuje. Jako by bylo běžné, že vypadnete oknem omylem. Musíte si vzít k ruce Blesk, abyste zjistili, že z osmého patra pražského úřadu práce žena jen tak nevypadla, ale že z něj dobrovolně skočila – a že zanechala dopis na rozloučenou, v němž popisuje svou tíživou situaci, do které ji nejspíše dostala politika Fialova kabinetu. Jednalo se o seniorku raně důchodového věku.

 Jsem pobouřen, jak k této události mainstreamová média mlčí. Zvláště, když nejde o první případ. Co dodnes víme o muži, který se zastřelil před Úřadem vlády, rovněž v Praze? Co policie do této doby vyšetřila? Proč o těchto poznatcích nejsme informováni?

 Nehodlám se smířit s tím, že mí spoluobčané budou páchat sebevraždy, protože rychlá smrt je pro ně přijatelnější než bídné umírání o hladu a mrazu. Nehodlám se spokojit s hrou na to, jak je vše v pořádku a zalité demokratickou září, když pod pokličkou kvasí zbídačení výrazné části naší populace doprovázené tvrdou cenzurou všech, kdo by chtěli vládě kazit „ohňostroj radosti“.

 Nehodlám mlčet ke zločinům této vlády. A přivést určitou skupinu lidí do bezvýchodné životní situace, pro ty lidi stresující, frustrující, ponižující a co hlavně, neřešitelné, za zločin vskutku pokládám.

 Žádám, aby dopis na rozloučenou, který ta nešťastná žena zanechala, byl bez cenzurních zásahů zveřejněn. Kdyby ho umístila na sociální sítě, již by ve velkém koloval. Takto má zmizet z povrchu zemského, jako by neexistoval?

 Blíží se vánoční svátky. Dochází nám, kolik je našich spoluobčanů místo dárků od elektřiny a tepla? Kolik jich nemá na nájem – a dokonce na jídlo pro děti? To je stav, který není udržitelný.

 Nehodlám k tomuto svinstvu – jemněji daný stav věcí nazvat neumím, mlčet.

Představme si…

Představme si, že živoříme, staří,

po létech dřiny nemáme co jíst:

Vidím tu bezmoc – vše se ve mně vaří.

Že bude hůře, jsem si zcela jist.

Představme si, jak strašlivě se cítí,

kdo celý život ctil, že nemá krást.

Nežebral. Věřil, že mu z živobytí

na důchod zbyde aspoň malá část.

Do mrazu přišlo kruté procitnutí,

které ty slabé vzdát se všeho nutí.

V adventním čase věnců přibývá.

Plameny svíček do duše nás pálí:

Není prý správné panstvu kazit bály,

zvlášť, když mu hraje hudba líbivá…