České národní listy

O vlastenectví V

Marie L. Neudorflová, Ph.D.

Další generace, s podporou osvícených mužů, se soustředila na rozvoj vzdělávacích institucí, zvláště pro dívky, což přineslo výsledky unikátní i v Evropě. Tady mám na mysli Karolinu Světlou, Elišku Krásnohorskou, Terezu Novákovou, a desítky dalších, méně známých. Jejich literární  a časopisecká tvorba měla také poznávací a vzdělávací hodnotu, cenou nejen pro dobu, kdy vznikala. Světlá reflektovala i na potlačenou českou protestantskou tradici, jako svobodnější. České školy přes všechny potíže, vzdělávaly ve vlasteneckém duchu. Tato tradice byla vědomě a krutě narušena po německé okupaci, a vlastně už se nikdy dostatečně nevzpamatovala. Světově úspěšná se stala hudba českých skladatelů, to nejlepší vycházelo z českých kořenů. Něco podobného jako je symfonická báseň Má vlast Bedřicha Smetany, nemá žádný národ.

Důkazem hlubokého vlastenectví a tvořivosti českého národa bylo i malířství a divadlo, to mělo dlouhou a zakořeněnou tradici spojenou s rozvíjením českého jazyka od 18. století. Čeští malíři se nikdy do sytosti nenajedli, umírali předčasně, a dnes se prodávají jejich obrazy za miliony a hodně do ciziny. Když roku 1883 shořelo Národní divadlo, nikdo nevěřil, že se v chudém českém národě znovu seberou peníze na jeho obnovu, když první sbírka trvala téměř dvacet let. Za dva roky stálo znovu Národní divadlo v celé kráse. Chudí Češi pořádali úspěšně sbírky na stavbu svých škol, výraz hluboké sounáležitosti s národem, výraz hlubokého vlastenectví.

Demokratizační vzdělávací činnosti se od 80. let ujal T. G. Masaryk. Věřil, že žádné vlastenectví nemůže stát na iluzích, mýtech a nevzdělanosti. Jeho inspirační síla, opřená o znalost historie, vědu, víru v humanismus a demokracii, byla veliká, zvláště na studenty. Rozšířil pohled na historii zdůrazněním reformace a obrození a vytvořil filosofii českých dějin, která má trvalou hodnotu. V protikladu s různými módními trendy učil studenty životnímu realismu, včetně principu přijímat zvenčí jen to, co se hodí českým podmínkám a potřebám. Ale klerikálové a klerikály zfanatizovaná část české veřejnosti mu nezůstaly nic dlužni. Pro český národ ho zachránila jeho americká žena Charlotta, která se stala Češkou, věřila v genia českého národa a vychovávala své děti ve vlasteneckém duchu. Idealismus může zmobilizovat síly k tomu nejlepšímu.

Největším vlasteneckým úspěchem Masaryka bylo jeho exilové úsilí o vytvoření samostatného demokratického Československa. Nemohlo by však vzniknout bez armády dobrovolných legionářů, vlastenců, ochotných umírat v naději na svobodnější existenci českého a slovenského národa. Přes všechny nedostatky, chudobu, a nehezké stránky politiky, první Československá republika byla prosperující, demokratická země, kterou museli nepřátelé demokracie zničit zvenčí. Národ znovu bránil existenci své vlasti během německé okupace 1939-1945 odbojem nejen doma, ale i v zahraničí. Atentát na Heydricha byl unikátním jevem v celé Evropě. Ani udavačství nebylo tak rozšířené jako v jiných okupovaných zemích. Slovenského národního povstání se účastnili i Češi.

V české literární tvorbě je přemíra svědectví láskyplného vztahu spisovatelů, básníků i umělců k české zemi, k lidem této země, k její téměř tragické historii ozářené čas od času velkými činy, trvale prostoupené inklinací k humanismu a demokratismu. Toto láskyplné vlastenectví pokračuje od předhusitské doby po staletí, s tichou účastí většiny lidí, jimž udávali směr velikáni hluboce spjatí s národem. Filosofie humanismu naplnila tu nejlepší českou literaturu, českou hudbu i českou politickou filosofii, včetně sociální. Tento proud byl někdy velmi výrazný, někdy utlumený okolnostmi, někdy na čas násilně potlačený. Ale vždy schopný vzkříšení.