O umučení M.J. Husa 1

Petr z Mladoňovic

Léta Páně 1415. dne 5. měsíce července, v pátek po sv. Prokopu, urození páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu byli posláni Zikmundem (01), králem římským a uherským, spolu se čtyřmi biskupy do vězení bratří Minoritů v Kostnici, aby vyslechli konečný záměr Mistra Jana Husa, chce-li se držeti článků výše zmíněných, jež byly, jak už řečeno, vybrány z jeho knih, i těch, jež byly proti němu uvedeny v průběhu pře a na udání svědků, či chce-li se jich podle vyzvání koncilu, jak o tom výše byla řeč, pod přísahou zříci a odvolati je(02). Když byl přiveden ze žaláře, řekl mu pan Jan z Chlumu: ,,Hle, Mistře Jene, my jsme laikové a neumíme ti poradit; nuže hleď, cítíš-li se vinen něčím z toho, co se proti tobě uvádí, neostýchej se dáti se o tom poučiti a odvolej. Pakli se však necítíš vinen ničím z toho, co se ti vytýká, jednej, jak ti káže svědomí a rozhodně nejednej proti svému svědomí a nelži před tváří Boží, nýbrž raději stůj až do smrti v poznané pravdě.''(03) A Mistr Jan Hus s pláčem pokorně odvětil: ,,Pane Jene! Vězte, kdybych si byl vědom, že jsem psal nebo kázal něco bludného, proti zákonu a svaté matce církvi, chtěl bych to pokorně odvolati, Bůh je mi svědkem. Však stále žádám, aby mi ukázali písma lepší a věrohodnější než jsou ta, jež jsem psal a jimž jsem učil; a budou-li mi předložena, chci s největší ochotou odvolati.'' Na to jeden z přítomných biskupů odpověděl Mistru Janovi: ,,Ty chceš býti moudřejší než celý koncil?'' Než Mistr mu pravil: ,,Nechci býti moudřejší než celý koncil, ale prosím, dejte mi sebe menšího někoho z koncilu, kdo by mne poučil lepším a průkaznějším Písmem, a jsem hotov hned odvolati.'' Na ta slova biskupové odvětili: ,,Hleďme, jak jest zatvrzelý ve svém kacířství.'' I poručili ho odvésti do žaláře a odešli.

Druhého dne, tedy 6. července, tu sobotu po sv. Prokopu, v oktávu sv. apoštolů Petra a Pavla, Mistr Jan Hus byl veden arcibiskupem z Rigy k většímu chrámu města Kostnice, kde se konalo slavnostní valné zasedání prelátů,(04) jemuž předsedal král římský a uherský pod korunou. Uprostřed toho shromáždění a chrámu bylo vyvýšené místo na způsob stolu a na něm podstavec, přes nějž byl položen šat, roucho mešní a kněžský oblek, určený k odsvěcení Mistra Husa. Když byl přiváděn do chrámu a přicházel před ono vyvýšené místo, poklekl na kolena a vroucně se modlil. Zatím biskup Lodský, vystoupiv na kazatelnu, měl řeč o kacířství a vykládal mezi jiným, jak mnoho škody tropí kacířství v církvi boží, jak ji rozděluje, a jak svatou povinností královou jest takové kacířství, a zvláště svatokupectví, z kořene vymýtiti z církve boží.(05)

Mezi tím Jindřich z Pira, prokurátor koncilu, povstav učinil návrh, jímž žádal, aby koncil sám pokračoval dále v procesu proti Mistru Janu Husovi až ku konečnému rozhodnutí.(06) Tu jeden z biskupů určených koncilem přednesl s kazatelny průběh pře, která se kdysi projednávala mezi M. Janem a pražskými arcibiskupy a preláty u dvora římského i jinde,(07) a pak přednesl články proti samému Mistru Husovi, vybrané z jeho knih a z průběhu pře. O článcích těch, jak byly s vlastnoručními poznámkami a ohraženími Husovými od něho podepsány v žaláři a nám odevzdány,(08) bude dál ještě pojednáno šíře.

O některých z nich se však zde zmíním, abych uvedl jeho vlastní slova, když tehdy ústně odpovídal. První článek byl: Jediná jest sv. církev obecná a to jsou všichni předurčení atd.(09) Když tento článek byl veřejně předčítán, odpověděl k němu i jiným dalším M. Jan hlasitě týmiž ohrazeními, jež k oněm článkům, jak již uvedeno, vlastnoručně připojil a podepsal. Když však odpovídal, kardinál z Cambray mu řekl: ,,Teď mlčte, můžete pak odpovědět na všechny najednou.'' A Mistr Jan odvětil: ,,Jak mám odpovědět na všechny najednou, když nemohu na všechny najednou myslet?'' Když se tedy znovu pokoušel odpovídati na další [články], jež mu byly kladeny za vinu a byly tu předčítány, kardinál z Florencie povstav řekl: ,,Teď mlč. Už jsme se tě dost naposlouchali.'' A znovu vstav, pravil biřicům: ,,Přikažte mu, ať mlčí''. Mistr Hus sepjal ruce a hlasitě prosil: ,,Prosím pro Boha, vyslechněte mne, aby tito kolem nemysleli, že jsem se přidržoval bludů; potom přece učiníte se mnou, co vám bude libo.'' Když pak bylo mu bráněno, aby vůbec promluvil neb aby odpovídal na to, co mu bylo kladeno za vinu, poklekl, sepjal ruce, pozdvihl oči k nebi a s hlubokou pokorou se modlil, poroučeje svou při Bohu, soudci nejspravedlivějšímu. Tak činil opět a opět.

Po ukončení článků vybraných z jeho spisů byly hlášeny články z průběhu přelíčení, jež prý, dokazuje a jemu vytýká udání svědků. A tu k jednotlivým obviněním uváděli jako svědky faráře, kanovníky, doktory a jiné preláty, ne však jejich vlastními jmény, nýbrž toliko tituly a hodnostmi. (10)

Mezi těmi články byl i ten, že po posvěcení hostie na oltáři zůstává skutečný chléb či hmotná podstata chleba. I jiný, že kněz, který by byl v smrtelném hříchu, nepřepodstatňuje, neposvěcuje, nekřtí, atd. (11) Tu když M. Jan zase vstávaje chtěl odpovídati, kardinál florencký opět ho okřikl a zabránil mu v tom. I odpověděl Hus aspoň: ,,Prosím pro Boha, vyslechněte mé mínění už k vůli těmto kolem, aby nemysleli, že jsem se držel oněch bludů. Prohlašuji, že jsem nikdy nevěřil ani neučil ani nekázal, že v svátosti oltařní zůstává po posvěcení hmotný chléb.'' A postupně odpovídal i k jiným článkům podle toho, co  vlastnoručně poznamenal.

Mezi tím ho vinili i z toho, že tvrdil, že bude a jest čtvrtá osoba v Trojici, jak dovozovali. A dokládali ten článek jedním doktorem. I pravil Mistr: ,,Jmenujte onoho doktora, který to proti mně svědčil.'' A předčítající biskup řekl: ,,Není tu teď třeba, aby byl jmenován.'' A Mistr kromě jiného odpověděl: ,,Odstup to ode mne bídného, že bych se chtěl nazývati čtvrtou osobou božskou, neboť mi to ani na srdce nevstoupilo; ale vždy tvrdím, že Otec i Syn i Duch svatý jest jediný Bůh, jediná podstata, trojice božských osob.''

Potom četli oni předčítatelé, jak se Mistr Jan Hus odvolal k Bohu, a odsoudili takové odvolání jako blud. K tomu Mistr Jan hlasitě odvětil: ,,O Pane Bože, hle, tento koncil odsuzuje již i tvé činy a zákon jako blud; a Ty, když jsi byl nepřáteli svými těžce utiskován, Bohu, Otci svému, soudci nejspravedlivějšímu, při svou jsi poručil a nám bídným dal jsi tak příklad, budeme-li jakkoli utlačováni, abychom k Tobě, soudci nejspravedlivějšímu, se odvolávali, pokorně žádajíce, abys rozhodl.'' A ještě dodal: ,,A já stále tvrdím, že není odvolání bezpečnějšího než k Pánu Ježíší Kristu, který se nedá nakloniti úplatkem ani oklamati křivým svědectvím, nýbrž dává každému, co zasloužil.''

Mimo jiné uváděli, že Mistr Jan Hus, ač v klatbě, vzpurně klatbu nesl atd.(12) On odpověděl: ,,Nenesl jsem ji vzpurně, ale kázal jsem a sloužil mše, poněvadž jsem se odvolal; než ačkoli jsem po dvakráte(13) poslal zástupce ke kurii do Říma, uváděje závažné důvody, proč jsem se nedostavil osobně, nikdy však jsem se nemohl domoci slyšení, ba někteří moji zástupci byli uvrženi do vězení a s jinými bylo nakládáno věru špatně.(14) V tom všem odvolávám se na akta pře, v nichž to vše jest obsaženo šíře. Nadto také sem k tomuto koncilu jsem přišel dobrovolně, maje záruku svobodné cesty(15) od pana krále zde přítomného, protože jsem chtěl dokázati svou nevinu a vydati počet ze své víry.''(16)

Když tedy byly do konce předneseny všecky články obžaloby proti němu, plešatý, starý vyšetřující soudce, určený k tomu prelát, národností Ital, přečetl konečný rozsudek(17) proti M. J. Husovi a sám Mistr Jan, ač mu v tom bránili, odpovídal na jisté body toho rozsudku, odpíraje mu. A zvláště když byl vyhlašovan za zatvrzelého v bludu a kacířství,(18) hlasitě odvětil: ,,Nikdy jsem nebyl zatvrzelcem ani jím nejsem, ale vždy jsem si přál a i dnes si přeji průkaznějšího poučení z Písem. I dnes pravím, že kdybych mohl jediným slovem všecky bludy zničiti a vyvrátiti, velmi rád bych to učinil.'' A když všecky knihy jeho, ať sepsané od něho latinsky nebo přeložené do některého jiného jazyka, byly odsouzeny týmž rozsudkem jakožto podezřelé z kacířství, a byly proto určeny k spálení(19) - některé z nich tam byly potom spáleny, zvláště knížka O církvi a Proti Pálčovi, jak říkali, a Proti Stanislavovi - Mistr Jan Hus k tomu řekl: ,,A proč mi odsuzujete mé knihy, když přece vždy jsem si přál a dožadoval se lepších Písem proti tomu, co jsem pověděl a uložil v oněch knihách, a i dnes si tak přeji; než vy jste až dosud nepředložili proti nim žádného Písma průkaznějšího a neusvědčili jste v nich z bludů ani jediného slova. A kterak jste mohli odsouditi spisy přeložené do češtiny neb jiného jazyka, když jste jich nikdy ani neviděli?''(20) Co bylo dále ohlašováno v rozsudku, vyslechl kleče a modlil se, vzhlížeje k nebi. Když byl rozsudek u konce, jak byla o jednotlivých bodech již zmínka, M. J. Hus znovu poklekl a hlasitě se modlil za všecky své nepřátele takto: ,,Pane Ježíši Kriste, odpusť všem mým nepřátelům pro velké milosrdenství své, vroucně Tě prosím. Ty víš, že mne křivě obvinili, křivé svědky uvedli a křivé články proti mně vymyslili. Odpusť jim pro nezměrné milosrdenství své.'' A za ta slova mnozí, zvláště pak přední kněži dívali se naň plni nevole a posmívali se mu.

Potom z nařízení sedmi biskupů, kteří jej zbavovali kněžství, oblékal mešní roucho, jakoby měl sloužiti mši. A když oblékal albu, pravil: ,,Pán můj Ježíš Kristus, když byl veden od Heroda k Pilátovi, byl tupen v rouše bílém.'' A když již byl tak oděn a oni biskupové ho vyzývali, aby odvolal a odpřisáhl, povstal, vystoupil na onen stolec, před nímž byl oblékán, a obrácen k shromáždění s pláčem v žalosti pravil: ,,Hle, tito biskupové mne vybízejí, abych odvolal a odpřisáhl; bojím se to učinit, abych nebyl lhářem v očích Páně, i abych neurazil svého svědomí a pravdy Boží, poněvadž jsem nikdy nedržel těch článků, jež jsou proti mně křivě uváděny, nýbrž spíše opak jich jsem psal, učil a kázal; a také bych nechtěl pohoršiti tak mnohých, jimž jsem kázal, ani těch, kteří hlásají věrně slovo Boží.'' A po těch slovech okolo sedící biskupové a jiní z onoho koncilu pravili: ,,Vidíme již, jak je zatvrzelý v své zlobě a tvrdošíjný v kacířství.''

Když pak s onoho místa sestupoval, jmenovaní biskupové začali ho hned zbavovati kněžství. Nejprve mu vzali z rukou kalich a při tom vyřkli tuto kletbu: ,,Ó Jidáši zlořečený, poněvadž jsi opustil radu pokoje a s Židy jsi se radil, odnímáme od tebe tento kalich spasení.'' On pak hlasitě řekl: ,,Důvěřuji v Pána Boha všemohoucího, pro jehož jméno trpělivě snáším toto pohanění, že on neodejme ode mne kalicha spasení svého,(21) ale pevně doufám, že dnes v království jeho budu z něho píti.'' A snímajíce s něho dále jiné části roucha, totiž štolu, ornát a ostatní, pronášeli pokaždé připadné zlořečení. A on odpovídal, že pokorně a rád přijímá ona pohanění pro jméno Pana našeho Ježíše Krista. Když byly mu odňaty všecky odznaky kněžské, jak již pověděno, řečení biskupové přistoupili k porušení jeho tonsury. Počali se však mezi sebou hádati, jedni chtěli jej oholiti břitvou, jiní zas tvrdili, že postačí porušiti mu tonsuru jen nůžkami, a tu on obrácen ke králi, předsedajícímu na trůně, pravil: ,,Hle, ještě se tito biskupové nedovedou dohodnouti na mé potupě!'' A když mu porušili tonsuru nůžkami na čtyři strany, tak že mu zastřihli vlasy napravo, nalevo, dozadu a dopředu, pronesli při tom tato slova: ,,Církev již odňala od něho veškerá práva církevní, i nemá více s ním co činiti; odevzdáváme ho tedy moci světské.''(22)