O současném evropském fašismu
O současném evropském fašismu
Vladislav Gulevič
27. února 2020
V zemích, které se po válce dostaly do americké a britské zóny okupace se dřívější přední nacisté a kolaboranti namísto ve vězení ocitli na významných místech. Evropa může znovu zplodit nacismus. Je k tomu dost předpokladů.
Svého času byl nacistický generál Adolf Heusinger předsedou vojenského výboru NATO. Velitelé z východní fronty Maistein a Guderian byli vládními poradci pro obranu NSR. Pracovně spojeni s nacisty se neštítili být Coco Chanel, zakladatel l´Oreal Schuller, jehož vnučka Betancourt-Myers je dnes nejbohatší žena s majetkem 53,3 miliardy USD, koncerny BMW, Robert Bosch GmBH, Betelsmann a další.
Evropský parlament vyzval země EU prostřednictvím speciální rezoluce v říjnu 2018 k zákazu organizací nacistického, rasistického a xenofobního zaměření a kdoví proč tam začlenil ochranu LGBT. Představitelé EP si nehodlají připomínat mnohé spojitosti homosexuality a nacismu. Německý filosof Adorno byl přesvědčen, že „typická autoritářská osoba, která tvoří sociálně-psychologický základ fašismu, je sadomasochistický homosexuál, mající potřebu bezvýhradně se podřizovat vůdci“. První nacistické skupinky se objevily mezi homosexuály v pivnicích a jiných podobných zařízeních. Vůdce bojůvek SA Ernst Rehm byl otevřený homosexuál.
V Evropě nyní panuje zjevná záměna pojmů. Brusel za neonacistické strany a organizace označuje ty, které s nacismem nic společného nemají, ale vystupují proti nekontrolovanému přijímání migrantů a proti homosexuální propagandě. V seznamu jsou Národní fronta Le Penové a Liga severu Salviniho, vystupující jako euroskeptici a také se staví proti hegemonii USA. V USA přitom legálně existuje Americká nacistická strana, což je bruselským ochráncům lidských práv jedno.
Evropa se blahosklonně dívala, jak v roce 2018 polský předseda vlády pokládal květy na hrob karatelů brigády Svatého kříže – polské protiruské formace spolupracující s gestapem a wehrmachtem. Avšak v Bruselu vykřikovali o nebezpečí fašistické diktatury jenom když Varšava začala přemýšlet o soudní reformě a reformě medií kvůli tomu, aby byl omezen vliv nadnárodních struktur EU.
Orbán je označován za fašistu ne za jeho výzvu ctít památku Maďarů bojujících s Rudou armádou na Donu, ale za odmítání migrantů z Afriky.
V RB OSN prakticky celá demokratická Evropa nehlasuje za ruský návrh rezoluce odsuzující oslavování nacismu.
V každoročním dokumentu ministerstva zahraničí RF o nacismu, rasismu, rasové diskriminaci a xenofobii se píše: „Nemůže neznepokojovat stálý růst počtu xenofobních a rasistických incidentů, projevů agresívního nacionalismu, šovinismu a dalších forem rasové a náboženské nesnášenlivosti v Evropě, v USA, v Kanadě, na Ukrajině a v jiných zemích v nichž se nic proti rasismu nedělá a omlouvá se to jakýmsi absolutním právem na svobodné vyjadřování názoru.“
V Belgii otevřeně pracují neofašistické organizace Vlaamse Militanten, Racial Volunteer Force a další.
V Bulharsku se sedmnáctkrát po sobě konal pochodňový průvod Lukov marš na paměť bulharského kolaborantského generála Lukova. Až v roce 2020 vláda tento pochod zakázala s označením za „hrubý pokus o vzpomínku na holocaust a jeho oběti“.
V Německu se loni v den Hitlerových narozenin konal rockový festival Štít a meč organizovaný zástupcem předsedy Národně demokratické strany Německa (NPD) Heisem.
V italském Salo má Mussolini stále titul čestného občana města, který dostal v roce 1924.
V Nizozemsku působí od roku 1971 legálně neonacistická organizace Nizozemská lidová unie, která žádá o zavedení do škol předmětu „nacionalismus“.
V Rumunsku pojmenovávají ulice a vzdělávací zařízení na počest maršála Antonesca útočícího spolu s Hitlerem na Sovětský svaz 22. června 1941 a na počest dalších válečných zločinců. Rumunský prezident Johannis je etnický Němec. Podpořil vrácení vlastnických práv na sto nemovitých objektů v kraji Sibiu Demokratickému fóru Němců Rumunska (DFNR). Jedná se o nástupce Deutsche Volksgruppe in Rumänien, zakázané v roce 1944 kvůli sympatizování s Hitlerem.
Vláda Finska se odmítla omluvit po publikování dokumentu „Finští dobrovolníci SS a zvěrstva proti židovskému obyvatelstvu, civilistům a válečným zajatcům na Ukrajině a na Kavkaze v letech 1941 až 1943“, který byl sestaven za účasti Národního archivu Finska. Finský ministr obrany prohlásil, že není možné vinit ze zvěrstev všechny finské legionáře SS. „My Finové takoví nejsme…“
Slovenské hnutí obnovy vedené Robertem Švecem, jehož členové pronášejí před portrétem Tisa (spojenec Hitlera) slib: „Ty jsi náš, my jsme na věky tví.“ Švec chce proměnit hnutí na politickou stranu pro účast v parlamentních volbách. Slovenské ministerstvo vnitra konstatuje růst zločinnosti podle článku „extrémismus z rasových motivů“. V roce 2015 bylo zaznamenáno 30 takových excesů, v roce 2018 už 159.
Švédsko nemá zákon, který by umožňoval vést k odpovědnosti švédské dobrovolníky Waffen SS. Oficiální Stockholm se před časem kál, že vydal v roce 1945 Lotyše, Litevce a Estonce, kteří spolupracovali s hitlerovským režimem.
Nehledě na tragická ponaučení druhé světové války se Evropa definitivně nerozloučila s nacismem a znova začíná toto zlo na svém území trpět.
Převzato z Fondsk.ru
Outsidermedia.cz
