České národní listy

O osudech některých čs. emigrantů v Německu

Čelovský Bořivoj

Bořivoj Čelovský ve svém díle Politici bez moci, vydaném nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy v roce 2000, o nich mluví . Vzhledem k tomu, že jde o velmi zajímavé údaje, u nás téměř neznámé, soustředíme se nyní právě na ně.

II.

J. Zich, sekretář Svazu čs. studentstva v exilu, jeden takový případ popisuje ve svém dopisu z 15. června 1950, adresovaném B. Čelovskému. „ Jeden kolega, který je v Německu od října 1948, propadl u screeningu, protože udal, že měl doma zbraně pro boj proti komunismu. Screener neznalý našich poměrů vzal věc přesně podle konstituce IRO a kolega propadl. Podává odvolání, které po více jak ročním čekání je vyřízeno ze Ženevy bez předvolání a přezkoušení původní výpovědi opět zamítavě.

Žije za hrozných podmínek v táboře v německé ekonomii Unterjettin­gen, kde jsou shromážděni velmi početní vyvrhelové lidské společnosti z nejrůznějších národností. Co to znamená žít v takovém táboře, to nepochopí nikdo, kdo v táboře nepobyl nějakou dobu. Němečtí kuchaři vaří mizerně a okrádají osazenstvo na přídělu, kde mohou. Před nedáv­nem to dostoupilo vrcholu, když odmítli dávat příděl másla pro děti.

Bylo z toho pobouření, tábor zahajuje hladovku. Přijíždí německá poli­cie - Überfallkommando, úředník Staatssekretariat für Flüchtlingswe­sen, sudeťák, který po delších výsleších určuje 23 lidi, mezi nimi tři Čechy včetně našeho kolegy, jako původce stávky a rozvratné elementy v táboře k převezení. Jsou převezeni jako zločinci do jiného tábora, kde jsou delší dobu drženi za ostnatými dráty. Dva dny nedostali jíst.

Potom trest nejhorší - přidělení do městečka u Heilbronnu. Dostává volnou jíz­denku a odjíždí tam. Jde na úřad práce, jak stanoví předpisy, práce ovšem není. V Německu je značná nezaměstnanost. Posílají ho na sociáIní úřad. Tam mu dávají jednu marku a posílají pryč. Pochodí řadu pomocných organizací, nikde mu však nemohou pomoci. Nemá kde spát, nemá co jíst. Nezbývá mu, než aby šel 60 kilometrů pěšky do Lud­wigsburku, kde mu snad komitét pomůže. Nezmiňuji se o tom, že všude na pomocných organizacích se setkal se sudetskými Němci, kteří jej častovali úšklebky a výsměšky. To je jeden případ. Takových jsem měl v jednom dnu na komitétu šest.

A to nemluvím o táboru Valka, kde sepa­ratisté a prchalovci vyvolávají neustále rozmíšky a rvačky. Dnes zrovna mi došla zpráva, že tam byla velká bitva s policií kvůli přehmatům tábo­rového vedení. Jeden Čech byl policií ubit, sedm těžce zraněno a 26 lehce zraněno. Těžce zraněným odmítnuta pomoc a převoz do nemocnice.

A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Ve Valce máme již 3000 lidí, jejichž výhledy do budoucna jsou strašné. Žádná naděje na emigraci, budou snad muset zůstat v Německu."

Den 3. července 1950 dr. Slávik poskytl předsednictvu Rady tyto podrobnosti: „Ve Valce došlo k zastřelení osmnáctiletého uprchlíka. Německé noviny prezentovaly věc jako vzpouru. Naši líčí věc jinak. Mladík chtěl uklidit do bezpečí starce zraněného při nepokoji, byl však na rozkaz německého policejního důstojníka zastřelen. Tisíc uprchlíků nastoupilo hladovku.

Ještě větší pobouření vyvolaly případy českých uprchlíků zatčených německou policii pro podezření, že se během odsunu sudetských Němců dopustili zločinů proti lidskosti. Nejdříve to byl František Kroupa, který byl zatčen v únoru 1949 německou policii v Mnichově pro podezření, že po válce týral v Jáchymově sudetské Němce. Kroupa uprchl do Francie a francouzská vláda jej odmítla vydat.

V roce 1952 zaznamenal světový tisk zatčení Václava Hrnečka v Mnichově. Sudetoněmecké noviny se daly do boje za odsouzení "KROUPY II". Podle zprávy pověřence RSČ gen. Dasticha se zatčením Hrnečka "sudetským Němcům a všem živlům prahnoucím po odvetě dostalo sousta", které jim bylo únikem Kroupy odepřeno. Zanedlouho byl zatčen další český uprchlík - Josef Kašpar.

Největší pozornost vzbudilo odsouzení Jana Kouřila v květnu 1951 porotním soudem v Karlsruhe k 15 letům žaláře pro činy, jichž se měl dopustit v roce 1945 proti Němcům v okolí Brna. Jak píše gen. Dastich, Kouřilova žádost o revizi rozsudku vyšší instancí byla zamítnuta týž den, kdy byli povolena revize případu IIsy Kochové, pověstné velitelky koncentračního tábora v Buchenwaldu.

Z těchto případů je jasné, že RSČ měla jen málo důvodů zaujmout vůči vysídleným sudetským Němcům stanovisko rozdílné od domova.

V prosinci téhož roku výbor Rady přijal zprávu o politické činnosti sudetských Němců, kterou předal "příslušným místům", ale bylo rozhodnuto ji nezveřejňovat. (C.d., str. 106 – 108)