Jdi na obsah Jdi na menu
 


O evropské ochotě umřít

24. 11. 2022

O evropské ochotě umřít

Marek Řezanka 

 V posledních dnech jsme kromě toho, že nám, obrazně řečeno, málem znovu „picli Ferdinanda“, byli svědky dvou sebevražedných počinů Evropské unie.

 Zatímco se zejména české krvelačné političky (Černochová, Nerudová, Němcová) předháněly v pomyslné soutěži, která z nich dříve a ničivěji napadne Rusko na základě nepodložených smyšlenek, ukázalo se, že Rusko na polské území žádnou raketu nevystřelilo. Tím pádem mají mrtví polští občané smůlu, neboť ukrajinská strana se nesmí oficiálně ani kritizovat, natož aby ji šlo za válečné zločiny postihovat.

 A tak jí projde i poprava bezbranných ruských zajatců, že bychom za to ukrajinské straně mohli rovnou darovat řád bratrů Mašínů za zákeřnost.  

 Josep Borrell Fontelles, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vyslal, Fialovou terminologií řečeno, signál:

„Stojíme před volbou mezi svobodou a pohodlím. Hodně jsme mluvili o tom, že jsme ochotni zemřít za ideály demokracie, teď je čas to dokázat.“

 Pan Borrell by měl mluvit sám za sebe. Věřím, že nejsem zdaleka sám, kdo za zájmy zbrojařských lobby a za vyprázdněné politiky typu Rakušan, Černochová či Fiala opravdu umírat nechce. Okamžitě se mi vybaví postava dobrého vojáka Švejka a fakt, že k uvěznění tehdy stačilo tvrdit, že „tuhle válku nevyhrajeme a císař pán je vůl“. Jak vidno, některá konstatování jsou věčně platná.

 Velmi důležité by bylo, aby pan Borrell definoval ony ideály demokracie. Má-li totiž člověk umírat, bylo by dobré, aby věděl, co krásného přeživším jeho oběť přinese.

 Aby toho nebylo málo, Evropský parlament označil Rusko za zemi podporující terorismus, když schválil následující rezoluci: „Rusko zahájilo nezákonnou, nevyprovokovanou a neoprávněnou agresi proti Ukrajině, útočí na obytné oblasti a civilní infrastrukturu a provádí teroristické činy po celé zemi. Důsledkem jsou tisíce zabitých ukrajinských civilistů.“

 Jsem nyní poněkud bezradný. Nevšiml jsem si, že by podobné rezoluce vznikaly v dobách poměrně četných amerických agresí. V případě Ruska se mluví o tisících zabitých ukrajinských civilistů – v Iráku jsme jich sčítaly sta tisíce.

Organizace Iraq Body Count se sídlem v Británii dlouho uváděla odhad 115 000 mrtvých civilistů (od invaze USA do Iráku v březnu 2003). Časem došlo k revizi tohoto údaje na 416 000 mrtvých. Jak to, že země, která má na svědomí sta tisíce civilistů, je brána jako obránce demokratických hodnot – a stát, který jich má na svědomí tisíce, je veden jako podporovatel terorismu? Jsou snad Ukrajinci oproti Iráčanům bráni jako nadlidé? Nebo Iráčané nejsou lidmi vůbec?

 Přesuňme se ale k dalším bodům přijaté rezoluce: Rusko prý zahájilo agresi 1) nevyprovokovanou, 2) nezákonnou a 3) neoprávněnou.

Co znamená, že je agrese nevyprovokovaná? Nemusíme příliš studovat, abychom viděli časovou osu s následujícími událostmi: 1) Krvavý Majdan, 2) Upálení lidí v Oděse, 3) Občanská válka s tisíci mrtvých civilistů. Tuto občanskou válku měly ukončit dvě Minské dohody. Nestalo se a válka pokračovala. Nemusíme dodávat, že zuřila Rusku takřka pod nosem. 

 Ohání-li se dnes někdo zákonností agrese, mělo by se mu připomenout, že USA v roce 2003 napadly Irák na základě smyšleného důvodu. Německo, Francie a Lucembursko se distancovaly od rozhodnutí Spojených států válčit, a na půdě OSN vyjádřily odpor k takové politice. V případě americké agrese vůči Iráku tedy nemůžeme mluvit ani o zákonnosti, ani o oprávněnosti.

 Pokud by někdo namítal, že Irák byl zlou totalitou s diktátorem v čele – zatímco Ukrajina vzkvétající demokracií s andělem, argumentačně neobstojí. Ukrajinské režimy jsou v posledních letech v Evropě těmi nejzkorumpovanějšími – však také V. Zelenskyj figuruje v Pandora Papers na čelním místě. Řada opozičních stran je navíc na Ukrajině zakázána.

Prý ale nemůžeme válku v Iráku v roce 2003 srovnávat s válkou na Ukrajině v roce 2022. Souhlasím. Zatímco Irák se nacházel poměrně daleko od hranic USA – a nijak je nemohl ohrozit, i kdyby ve svých laboratořích cosi vyvíjel, Ukrajina je sousedem Ruska – a eskalující konflikt na jejím území pochopitelně obavy souseda o svou bezpečnost vyvolávat mohl, zvláště, všiml-li si výbojů USA v oblasti relativně nedaleko od svých hranic. Čímž zde není tvrzeno, že autor tohoto článku jakýkoli válečný konflikt schvaluje. Válka, ať už je motivována čímkoli, přináší vždy mrtvé a utrpení pozůstalých. Západ se ovšem rozhodl, že místo mírové intervence zvolí eskalaci konfliktu za každou cenu – tedy cenu lidských životů. A jejich ztráta na ukrajinské i ruské straně obludně narůstá.

 Tím se dostáváme zpět k Borrellovi a proklamovaným ideálům demokracie, za něž si máme přát padnout. Úplně před sebou vidím nevinnou tvář poručíka Columba, který se pana Borrella ptá:

 „Pane, takže jestli vás správně chápu, vy odsuzujete Rusko za útoky na civilní infrastrukturu. Počkejte, já jsem si tady někam napsal – kde to mám – aha, tady, výborně – já věděl, že jsem si to někam poznamenal: Dne 12. 4. 1999 bombardovalo NATO vlak v Grdelické soutěsce. To je bývalá Jugoslávie. Zemřeli tam civilisté. Víte, já to nějak nemůžu pochopit. To nebyl útok na civilní cíle? Pokud vím, bombardování civilních objektů bylo v Iráku americkou praxí. Nechápejte mě špatně – ale můj kapitán je pedant. A já nevím, co napsat do hlášení, víte? Přece tam nemůžu dát, že demokratickému světu vadí bombardování civilních cílů, když oba moc dobře víme, že to donedávna těmto zemím ani jejich hodnotám, ani jejich představitelům nijak nevadilo. Chápete, v čem je problém, že? Asi je to můj problém, ale já nějak nedokážu pochopit rozdíl mezi agresí a agresí. Jenom ten, že u jedné někdo prohlásí, že je správná – a ta druhá nepřijatelná. Jenže proč? To je to, co mě trápí. Nevím si s tím rady.“    

 Dejme tomu, že protistrana bude i přes všechny tyto argumenty tvrdit, že Rusko je horší než Západ už tím, jak tam umírají oligarchové jeden za druhým – a nic se nevyšetřuje. Jde snad Západ Rusku příkladem? Rád bych vzpomněl pana Davida Kellyho, britského odborníka na zbraně hromadného ničení, který rovněž údajně spáchal sebevraždu, jako někteří ruští oligarchové. Asi nemusím dodávat, že Kelly byl odpůrcem konstatovaní, že Irák představuje svými zbraněmi pro svět hrozbu.

 Připusťme si konečně, že ukrajinská strana nás málem vtáhla do zničující jaderné války, a to tak pravdivým obviněním, jako bylo svého času to o iráckých zbraních hromadného ničení. Již proto bychom tamní propagandu neměli brát vážně.

 Tlačme na okamžitá mírová jednání, dokud je čas. Osobně totiž kvůli lžím a neexistujícím hodnotám nemíním ani mrznout, natož kráčet někam na frontu. Panu Borrellovi pak doporučuji, aby si to zapsal – třeba za uši. 

 

Smrt má místa dost

 

Pan Borrell vyslal zcela jasný vzkaz:

„Padněte. Za co? Naše ideály.

Chcípejte hlady, sneste krutý mráz,

vězte, že Západ vaši oběť chválí.

 

Mrzněte v bytech: Válka musí být.“

Fiala řeší Orbánovy šály.

Hlavně, že Petr u brány je fit.

Též máte pocit, že vás smysly šálí?

 

Terorismus prý podporuje Rus.

Na Irák rovněž právě vzpomínáte?

Jaký ta válka tehdy byla hnus,

jenomže tehdy byly zbraně svaté.

Nějak mám problém přijít na to, proč

jeden je správný – druhý terorista?

Roztočil se nám zrůdný kolotoč,

k němuž smrt láká, že má spoustu místa…