Nový světový řád a Česko?
Nový světový řád a Česko?
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB z.s.
Když jsem četl stať pana spisovatele Jana Kazika zde na ČNL, vyvstala mi řada neřešených otázek našeho národního bytí a naší státnosti. Pan autor nabízí tři různé cesty vývoje našeho státu.
Cesta první - německá.
Spojená s vplynutím do německé říše, ať ji dnes nazývají republikou. Tato cesta je přijatelná pro naše tzv. elity, pro národ nepřijatelná. Národ ještě stále nevymazal všechny oběti starorakouské a poté hitlerovské nadvlády. Nevymazal ani strašlivé poškození naši republikánské státnosti, tak těžce vydobyté na Habsburcích a poté na hitlerovcích. Těch 365 tisíc obětí německého nacismu a sudetská zrada ČSR spojená s mnoha zločiny proti Čechům bude navždy řetězem připoutanou koulí k nohám německého státu, jakkoli se snažil o denacifikaci. Tudy cesta rozhodně nevede.
Cesta druhá - starorakouská.
Autor uvažuje o jakémsi novém soustátí od Polska až snad po Slovinsko (?), založeném na sjednocujících idejích monarchismu (??) a habsburské dynastie (!!)
Ani tato státoprávní teorie nemůže vyhovovat v žádném případě. To už americko-polský projekt zvaný Trojmoří, by snad měl větší naději na realizaci. Proč? Protože již nepočítá s resuscitací habsburského monarchismu, pro mnohé státy středovýchodní Evropy přijatelné asi jako "kříšení transylvánského upíra v pravé poledne." Idea obnovení habsburského legitimismu a monarchismu už je pouze snem různých zbytků monarchistů po středovýchodní Evropě. Tudy cesta rovněž nevede.
Třetí cesta, kterou autor nazval ruskou, a sám ji nazývám rakousko-neutrální, má v sobě mnoho pozitivního - za předpokladu ekonomického a na Ruské federaci státoprávně nezávislého trendu. Tím mám na mysli stabilní pozici Polska a Maďarska, které by pravděpodobně přistoupily na ekonomickou spolupráci s Ruskou federací (po skončení ukrajinského konfliktu), ale nikdy na spolupráci státoprávní. Ty si vždy zachovají své pozice (pokud velmocenský koncert neurčí jinak). Pro státy s omezenou suverenitou jako je Slovensko nebo Česko podle mé optiky vidění je možná cesta zachování státnosti jako "republikánsky rakouská" to jest NEUTRALITA. Rakouská republika nemá konflikt ani se Západem, ani s Ruskou federací, a její pozice je takto dlouhodobě výhodná ve všech směrech.
Dnes vzhledem ke změně amerických velmocenských parametrů k Evropě se taková cesta nabízí jako možná. Samozřejmě dosavadní elity křečovitě zavěšené na Festung EU ("Pevnost EU") budou zuřivě proti - a proto je nutné je eliminovat. Nelze ani vylučovat možnost budoucího rozpadu tohoto nového "žaláře východních národů" tj. rozpad Evropské unie. Pokud se stane opak, je to konec naší republiky! Je nutno připomenout minulost našeho státu, kdy i president Havel uvažoval o možnosti nebýt členy žádného vojenského bloku - dokud mu velmoci nepřikázaly pravý opak. U nás ideu neutrality hlásal i prozápadně orientovaný emigrant Ing. Kobliha, který ji též teoreticky propracoval. Asi by stálo za to, kdyby se po skončení vlády starých elit včetně té povolební, která zůstane zavěšena na EU,(pokud nebudou zrušeny volby!) začali naši političtí předáci pracovat na koncepci rakouské neutrality (švýcarská je pro nás nedosažitelná, již vzhledem k jiné finanční a mocenské pozici země). Pokud jako národ chceme zůstat aspoň relativně nezávislou republikou, což dnes neexistuje. To je podle mne vize naší země pro budoucnost. Vize, na které pokud nové elity národa nebudou pracovat, se opět ocitne na smetišti dějin - a naše republika tak či onak zanikne i s ní. Dějiny, jež nejsou učitelka, ale vychovatelka dění, už daly naši republice dvakrát kyjem po hlavě - jednou za nacistů, podruhé za studené války.
Mějme to na paměti, až zase budeme volit nové elity.
