Jdi na obsah Jdi na menu
 


Německé nacistické hnutí v Československu 1918 – 1938 IV

9. 12. 2020

Německé nacistické hnutí v Československu

1918 – 1938 IV

Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

 

 

Výslednicí tohoto procesu bylo veliké vítězství Henleinovy strany v parlamentních volbách v květnu 1935. V nich získala strana 1 1/4 milionu hlasů, reprezentovala 66% německého obyvatelstva a stala se nejsilnější politickou stranou v republice. Německá agrární strana ztratila 60% hlasů, křesťanští sociálové 40% a německá sociálně-demokratická strana 50% Tím byl mj. zásadně oslaben německý demokratický, tzv. aktivistický proud, který se od roku 1926 trvale podílel na československých vládách.

Vítězství Henleinovy strany působilo však i na české a slovenské strany. Byla to především česká i německá agrární strana, které projevovaly ochotu k jednání s Henleinem a podporovaly i jeho úsilí, aby se stal členem připravované nové československé vlády vzešlé z voleb. Snahu o spolupráci s Henleinem projevovala i Hlinkova slovenská ludová strana, posilující své autonomistické tendence. A tak se kolem Henleina začal v republice krystalizovat německo-česko-slovenský pravicový blok prorůstající do politické struktury republiky.

 

Proti tomuto nebezpečnému předivu ohrožujícímu ve svém směřování samu existenci Československa a jeho demokracii, zahájil rozsáhlou vnitropolitickou i zahraničněpolitickou akci ministr Edvard Beneš se skupinou svých spolupracovníků. V ní zastával významné postavení i Masarykův syn Jan Masaryk, československý vyslanec v Londýně.

Ministr Beneš usiloval již před parlamentními volbami o zákaz činnosti Henleinovy strany. Česká agrární strana se však za stranu postavila a prosadila její připuštění k volbám. Po volbách pak prosazovala Henleinovu účast v nové vládě. Ministr Beneš se naproti tomu po volbách důrazně snažil zastavit postupující vzrůst Henleinovy strany a rozrušit její činnost.

Přispěl k zákazu konání sjezdu strany svolaného do Ústí nad Labem, k zákazu německého kulturního týdne a dalších akcí. Odmítl pokusy agrární strany pozvat Henleina do nové československé vlády, podpořil vydání zostřeného zákona na obranu státu a proti špionáži i zákona o rozpouštění politických stran.

 

V mezinárodním měřítku se pak ministr Beneš snažil vybudovat proti Německu rozsáhlý obranný val. Jeho základem byla smlouva Francie s Ruskem z února 1935 a smlouva Československa s Ruskem z května 1935. Speciálním paragrafem ji ministr propojil s francouzsko-ruskou smlouvou a vytvořil tím významné mocenské seskupení Paříž - Praha - Moskva tvořící hráz proti nacistické agresivitě a bránící stávající podobu střední Evropy. V prosinci 1935 se Edvard Beneš stal novým československým prezidentem a tím byly výrazně posíleny jeho politické pravomoci.

Rokem 1936 začalo nacistické Německo výrazně stupňovat své úsilí prosadit svou hegemonii ve střední Evropě. V červenci byla podepsána dvojstranná německo-rakouská smlouva, kterou bylo Rakousko silně připoutáno k Německu. Obdobnou smlouvu nabídlo Německo i Československu, ale jednání pro odpor Československa ztroskotalo. Proto také Německo začalo s novou intenzitou aktivizovat a posilovat Henleinovo hnutí jako nástroj své politiky na vnitřní desintegraci Československa. Henlein odstranil z vedení SdP všechny své "kamarády" a jednoznačně se přimkl k nacistickému Německu.

V červenci 1936 bylo na sjezdu německých menšin v Královci, kterého se zúčastnilo na 50.000 delegátů, posíleno Henleinovo postavení i mezinárodně. Henlein byl na sjezdu vyzdvižen jako symbol úspěšné práce německých menšin. Předseda mezinárodní organizace zahraničních Němců (Volksbund für die Deutschen im Auslande). Schteinacher vysoce vyzdvihl Henleinovu činnost a oslavil jeho mezinárodní význam: "Národní skupina sudetského němectva se jediným úderem postavila do čela všech národních skupin a vůdcovství Konrada Henleina se stalo přIkladem pro vedení všech německých národních skupin."

Na základě tohoto úspěchu byl koncem července 1936 Henlein pozván k oficiální návštěvě Londýna. Z řady politických jednání, která vedl během svého dvoudenního pobytu, byla nesporně nejdůležitější jeho téměř tříhodinová rozmluva se sekretářem britského zahraničního úřadu Vansittartem. V ní se Henlein opět distancoval od nacismu a zdůrazňoval své úsilí dohodnout se s československou vládou. Ta však není ochotna splnit sudetoněmecké požadavky, soustavně ohrožuje sudetoněmecké zájmy a tím žene sudetoněmecké obyvatelstvo stále blíž ke třetí říši. Vansittart pak - s výslovným podotknutím, že tlumočí stanovisko britské vlády - konstatoval, že "Československo se svým otevřeným (menšinovým) problémem je otevřenou ranou v Evropě" a přislíbil, že tento problém musí být řešen. Tím se ovšem anglická vláda postavila proti politice Československa a fakticky podpořila politiku sudetoněmecké strany.

Vyvrcholením Henleinových úspěchů bylo pak v srpnu 1936 jeho pozvání jako oficiálního hosta německé vlády na olympijské hry do Berlína. V průběhu her došlo mj. k Henleinovu jednání s říšským ministrem zahraničních věcí Neurathem a s W. Bohlem, vedoucím nacistické centrály zahraničních Němců a s dalšími předními nacistickými politiky. Vyvrcholením všech těchto jednání bylo pak Henleinovo přijetí Adolfem Hitlerem, které manifestovalo veřejnou Hitlerovu podporu. V nejužší spolupráci s Hitlerem a pod jeho vedením se také realizovaly všechny akce nacistické Henleinovy strany při konečném útoku na Československo, který trval od října 1937 do září 1938

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář