Německé nacistické hnutí v Československu 1918 – 1938 III
Německé nacistické hnutí v Československu
1918 – 1938 III
Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.
V Německu vyvolal proces silné protičeskoslovenské útoky. Již týden po převzetí moci - 8. února 1933 - provedl Hitler ostrý diplomatický zákrok u československého vyslance v Německu Vojtěcha Mastného provázený tiskovou kampaní proti "předivu nepravdivých lží vycházejících z Československa."
Reakcí Německa na zamítnutí jeho žádosti o zvýšení ozbrojování armády vedlo pak v říjnu 1933 k jeho vystoupení ze Společnosti národů a k vyhlášení neomezeného budování německé armády v roce 1935.
Československá vláda ve vnitřní politice postupovala i po procesu s německým Sportovním svazem systematicky proti nacistickému hnutí. Přijala řadu zákonů, kterými bránila rozvoji hnutí a rozšiřování jeho požadavků. K těmto opatřením patřil nový tiskový zákon, zákon o mimořádných opatřeních, zostřený zákon na ochranu republiky, zákon o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a nakonec i zákon o rozpouštění politických stran.
Na základě této československé vládní politiky došlo také 4. října 1933 k úřednímu zákazu činnosti DNSAP a o několik dní poté i k rozpuštění strany. Represivní opatření čs. vlády se projevila výrazným oslabením a desintegrací německého nacistického hnutí v Československu.
Ale právě tehdy vstoupila do popředí nacistické politiky v republice nová německá organizace, tzv. Svaz kamarádů - Kameradschaftsbund. Šlo o nevelký elitní spolek německé nacionalistické inteligence s vazbami na Rakousko a především na fašistickou Itálii. Na základě teorie rakouského profesora Othmara Spanna usiloval spolek o vytvoření fašistického státu italského typu, vedeného zvláštní "korporací" odborníků v čele s politickým vůdcem. Členové Kameradschaftbundu se také již od 20. let cíleně připravovali k získání vedoucích politických pozic. Domnívali se, že své plné připravenosti dosáhnou ve věku kolem svých 40. let, tj. v letech 1936-8.
Kameradschaftsbund měl své příznivce především v Rakousku a v Itálií. V Československu, kde bylo německé nacistické hnutí ovlivněno německými nacisty, nepřesahoval jeho počet 200-300 členů a svůj vliv prosadil v jediné sudetoněmecké organizaci - v německém turnerském svazu - Der deutsche Turnverband.
V době, kdy byla německá nacistická strana - DNSAP - v republice zakázána, nabídl jí Svaz kamarádů svou podporu a spolupráci. Výsledkem byla dohoda o založení nové, společné strany. Byla založena 1. října 1933 a byla nazvána Sudetoněmecký vlastenecký svaz (Sudetendeutsche Heimatsbund). Vedení strany převzali členové Kameradschaftsbundu, kteří také vybrali ze svého středu vůdce hnutí. Stal se jím cvičitel německého turnerského svazu Konrad Henlein. Členskou základnu strany tvořili pak členové zakázané nacistické strany napojené na Německo, kteří také z Berlína získávali pro svou činnost značně vysokou finanční podporu.
V prvním roce existence strany - tj, do konce roku 1934 - si ve straně uchovával vedení Kameraschaftsbund, který ji vtiskoval určitý umírněný ráz. Henlein se ve svých projevech distancoval od nacistického hnutí a zdůrazňoval svou loajalitu k československému státu. Současně se však strana snažila politicky ovlivnit vnitřní vývoj státu a destabilizovat jeho demokratický charakter. Proto zahájila jednání o spolupráci s německými, českými a slovenskými pravicovými stranami. Úspěšná byla tato jednání s německou a českou agrární stranou, s křesťansko sociálními stranami, s různými mládežnickými organizacemi obou národů, s německou stranou na Slovensku i se slovenskou ludovou stranou. Cílem těchto kontaktáží bylo vytvoření německo-česko-slovenského pravicového bloku, který by "usměrnil i československou zahraniční politiku" - tzn. přivedl ji ke spolupráci s hitlerovským Německem.
Velikou přehlídkou úspěchů Sudetoněmecké vlastenecké fronty se stal sjezd v České Lípě v říjnu 1934. I na něm se Henlein distancoval od nacismu a za cíl strany vyhlásil "spojení němectva v tomto státě a jeho uplatnění jako konzervativního kladného prvku při zachování jeho přirozených práv."
V protikladu k Henleinovu i k dalším obdobným projevům, vlastní průběh sjezdu zajišťovala však ideově, organizačně i materiálně Hitlerova nacistická strana z Německa. Pro účastníky sjezdu byly z celé republiky vypravovány zvláštní vlaky, bylo zajištěno jejich ubytování a stravování, město bylo zaplaveno množstvím vlajek a různých atrakcí. Sjezd se stal současně nejen impozantní přehlídkou úspěchů Henleinovy strany, ale i přípravou na parlamentní volby v květnu 1935.
Po bouřlivých diskusích pramenících mj. z heterogenního charakteru strany, došlo v lednu 1935 zásahem z Berlína k nové proměně strany. Byla v ní zlomena nadvláda Kameradschaftsbundu, jeho členové byli z vedení strany odstraněni a nahrazeni nacisty. Jako vůdce strany byl říšsko-německými orgány potvrzen Konrad Henlein a strana změnila svůj název na Sudetoněmeckou stranu - Sudetendeutsche Partei - SdP.
