NECENZUROVANÝ PŘEHLED KRIZE V JUGOSLÁVII, část 2
NECENZUROVANÝ PŘEHLED KRIZE V JUGOSLÁVII 2
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Jednalo-li se o Srby, postupoval Západ většinou nehumanně. V létě 1992 byla západní část Republiky Srbské (BaH) odříznuta od východní části, od zdrojů potravy, zdravotnického materiálu. V nemocnici v Banja Luce došel kyslík. Naléhavou žádost místních úřadů, aby byl povolen dovoz kyslíkových bomb z Bělehradu, západní činitelé zamítli a tak za několik dnů zemřelo 12 nedonošených dětí…V 1993, v souvislosti se zdravotnickými potřebami, navštívila Republiku Srbskou delegace britských poslanců. Ve své zprávě uvedli dva srbské chlapce z Doboje (severní Bosna), těžce zraněné muslimským granátem. Siniša (9 let) utrpěl závažná poranění břicha a popálení, Dejan (10 let) ztratil při výbuchu obě dolní končetiny. Místní nemocnice požádala západní činitele, aby umožnili letecky dopravit těžce poraněné chlapce do Itálie, Francie nebo Anglie k odbornému léčení, jak se to obvykle dělo s chorvatskými nebo muslimskými těžce zraněnými dětmi (v té době byla na Západě léčena těžce zraněná muslimská holčička Irma). Západní činitelé ale odmítli pomoc a oba chlapci brzy na to zemřeli, bez televizních obrazovek, bez povšimnutí západním tiskem, BBC nebo CNN… Během nelidských sankcí proti FRY, byla FRY suspendována ze Světové zdravotnické organizace (WHO). Toto bylo doporučeno Dánskem, v té době předsedajícím Evropskému společenství. Následkem toho tisíce potom zemřely: kojenci, děti, staří lidé, chronicky nemocní, diabetici, nemocní zhoubnými nádory…Když západní humanitární pomoc zaplavovala BaH, byli z toho Srbové z Republiky Srbské téměř zcela vyloučeni. U nás za to byli zodpovědni lidé kolem prezidenta Havla.Předpojatost a nesmyslnost globálního, jednostranného informačního systému přirovnávala prezidenta Miloševiće k Hitlerovi, Stalinovi, Pol Potovi a podobným. Dělala ho odpovědným za všechna zla v Jugoslávii. Když se ale jednalo o skutečné viníky – západní oficiální informace neuváděly ty více provinilé, kteří skutečně tragedii Jugoslávie vyvolali: Tudjmana, Izetbegoviće, Kučana; Albánce Ceku, Thaci, Haradinaje, KLA; Solanu, celé NATO, Robertsona, generála W.Clarka, W.Wallace; Genschera, Blaira, Clintona, Albrightovou. Seznam zločinců proti míru by byl téměř bez konce.
Jeden z nejšpinavějších dosažených výsledků Západu byl ICTY v Haagu a způsob, jakým pracuje. Praví váleční zločinci by měli být pronásledováni a souzeni, ICTY by měl být čestnou, legálně, podle zákona založenou organizací. Opakem je ale pravda, ICTY je jednostrannou, předpojatou, ilegální, ad hoc ustavenou organizací. ICTY zrušil presumpci neviny, zavedl „utajené obžaloby“ (sealed indictments) platné v dobách francouzských králů, zavedl vinu a priori, při zatýkání údajných válečných zločinců se zatýkající příliš často chovali jako gestapo. Chorvati a obzvláště Američany privilegovaní Muslimové, profitovali z jednostrannosti ICTY, byli protěžovaní hlavními prokurátory Goldstonem, Arbourovou, del Ponteovou. Britský novinář John Laughland nazval ICTY tribunálem darebáků ((The Times, 17.6.1999). Když NATO bomby 78 dnů zabíjely a ničily v roce 1999 v Srbsku, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, Louisa Arbour neobžalovala za tyto zločiny NATO, jeho generálního sekretáře Javiera Solanu. Ona naopak obžalovala za zločiny prezidenta Srbska Miloševiće. Prestižní americký časopis Nation napsal o tom v červnu 1999: „Louisa Arbour ve službách NATO zneužila ICTY, aby ospravedlnila NATO agresi proti Jugoslávii.“ Při tom zcela ignorovala kompletní dokumentaci o zločinech proti Srbům v Chorvatsku, v Krajině (Cedric Thornberry, Foreign Policy, podzim 1996) a v Sarajevu. Byla v Sarajevu, když tam propukl skandál o horské jámě „Kazany“ u Sarajeva, kde bylo kolem 1 000-2 000 Srbů povražděno muslimskými polovojenskými jednotkami. Americký The International Herald Tribune (8-9.11.1997) to nazval „muslimská jatka“. V Sarajevu byl dokonce zveřejněn seznam muslimských „popravčích“, ale paní Arbour nikoho neobžalovala. Prezident Republiky Srbské dr.Radovan Karadžič sdělil autorovi, že ICTY byl informován o „Kazanech“, ale nic nepodnikl. Podobně jako o Srebrenici a Bratuncu, uveřejnil Ivanišević (2005) i jmenný seznam mrtvých a nezvěstných 5 515 Srbů v Sarajevu. Velikým rozčarováním dezinformátorů na Západě bylo, když R.Higginsová, soudkyně ICJ (Mezinárodní soudní dvůr, International Court of Justice) z Haagu 26.02.2007 uzavřela 14letou kauzu tím, že Bělehrad (Srbsko) za vraždění (v BaH) nenese přímou odpovědnost, i když „mohl riziku genocidy zabránit“.
Téměř všichni generálové bosensko-srbské armády a mnozí generálové „zbytku“ Jugoslávie (FRY) byli trestně stíháni nebo již odsouzeni pro svou „velitelskou odpovědnost“, ale pan Solana, který „zmačkl knoflík“ (24.03.1999) a tím zahájil zabíjení a ničení, který je podle toho válečný zločinec par excellence, je VIP, vysoce váženým činitelem Evropské unie. Srbové z východní Bosny se zachvějí při vyslovení jména Nasira Oriće, velitele muslimské posádky v Srebrenici. Byl to on, kdo začal zabíjení a ničení v srbských osadách východní Bosny na jaře 1992. Přes 100 srbských vesnic bylo napadeno, vyloupeno, vypáleno, s mnoha zavražděnými civilisty v širší oblasti kolem Srebrenici. Viděli to i západní novináři i holandští vojáci z ochranného praporu. Orić se tím chválil. Dvě knihy M.Ivaniševiće o tom píší: „Kronika našeho hřbitova“ (1994) a „Zločiny proti Srbům v Bosně a Hercegovině během 1992-1995“ (2005). Orić svou „činností“ zaplňoval stránky těchto knih do roku 1995, pak pracoval bez problémů v Tuzle, s americkými vojáky kolem, do roku 2003, kdy byl zatčen.K zděšení normálně uvažujících lidí byl tento notorický zabiják odsouzen ke DVĚMA letům vězení, ne pro své zločiny, ale že „nezabránil zneužití lidských práv“. Podle „velitelské odpovědnosti“, zneužívané tribunálem ICTY pokud se jedná o Srby, byl bývalý mluvčí parlamentu Republiky Srbské (BaH) Momčilo Krajišnik odsouzen celkem ve stejné době k 27 letům vězení, „pro účast v kriminálním společném projektu Veliké Srbsko“.
Přehled by měl ještě obsahovat podrobnosti o bojích ve Slovinsku a Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině, na Kosovu, jak generál Mladić zachránil v krvavé muslimsko-chorvatské válce v BaH (1993-94) přes 40 000 před mudžaheddiny prchajících Chorvatů, jak M.Albrightová pomohla secesionistům v Černé Hoře, o ničení srbských památek na Kosovu chráněnci Západu, albánskou chátrou, o „křišťálové noci“ 17.-18.března 2004, kdy bylo vyloupeno, vypáleno nebo zničeno 37 sakrálních památek (kostelů, klášterů, biskupství), některé z XIII.-XIV.století, o aroganci Paddy Ashdowna, „reichsprotektora“ BaH, jak prezident Clinton uvedl Al Kajdu (v době, kdy se s ní ještě „bratřil“) a mudžaheddíny do BaH, jak západní i místní tisk, rozhlas i televize dezinformovaly v době tragedie Jugoslávie. Na zakončení „přehledu“ je dobré připomenout italského novináře Remo Urbiniho, který citoval BBC v milánském časopise Epoca (30.03.1993):-„Hlavní editoři některých časopisů by měli být souzeni jako váleční zločinci“.
