Násilné vystěhování českého obyvatelstva na Vyškovsku a Drahanské vrchovině- součást germanizačních plánů nacistů.
Násilné vystěhování českého obyvatelstva na Vyškovsku a Drahanské vrchovině- součást germanizačních plánů nacistů.
/ K 70.výročí /
Ve druhé polovině roku 1940 bylo nacistické Německo na vrcholu slávy a vojenské moci. Po porážce Francie byla v podstatě celá západní Evropa/ mimo neutrální Švédsko a Švýcarsko / okupováno německými vojsky. Jediným nepřítelem, který měl být nyní na řadě byla Velká Británie. Plán na provedení invaze na britské ostrovy byl připraven.
Tato situace umožňovala rychleji řešit otázky vnitřní politiky vůči okupovaným zemím. Pokud se týkalo protektorátu Čecha a Morava, charakterizovalo situaci vyjádření státního tajemníka K.H. Franka takto :“ Zřízením protektorátu není možno pokládat český problém za vyřešený Naopak, je to jen začátek jistého procesu. Dominující evropské a světové postavení říše dovolují opustit pasivní postoj a přejít proti tomuto prostoru a českému národu do útoku v rámci říšského plánování.“
V memorandu o české otázce, které Frank společně s protektorem Neurathem připravili pro Hitlera v srpnu 1940, bylo jednoznačně konstatováno : „ Češi musí být v co nejkratší době zničeni a provedena radikální germanizace celé země. Protože nelze z hospodářských důvodů vysídlit všechny Čechy, a protože není ani dostatek Němců, kteří by takto vysídlenou zemi osídlili, je nutno část rasově vhodných Čechů poněmčit, rasově nevhodné vysídlit a opoziční živly vyhladit.“.
Při osobním slyšení Franka u Hitlera v říjnu 1940 mu tento sdělil, že „ alespoň po dobu trvání války zůstane protektorát zachován, včetně úřadu říšského protektora, na straně druhé má však být připraveno plánovité poněmčení prostoru a lidí pod vedením říšského protektora .“ Frank si při této příležitosti poznamenává Hitlerova slova: „Čechům bude směnka prezentována po válce“. Není tedy pochyb jaký osud očekává český národ po vítězné válce. Přitom je třeba brát v úvahu, že tyto závěry byla přijaty jen s ohledem na potřeby všestranného zabezpečení války, protože české země byly svou průmyslovou kapacitou v té době pro německou zbrojní výrobu nenahraditelné
V souladu s těmito závěry pokračovala v Protektorátu likvidace místní české samosprávy a její předávání do německých rukou. Do konce roku 1940 byli ve většině okresních měst odvoláni čeští starostové a nahrazeni německými vládními komisaři. Stejně tak byli vyměněni čeští okresní hejtmani Všude tam byla rozpuštěna volena okresní a městská zastupitelstva. Do komunální správy bylo dosazeno přes 2000 úředníků z říše, nebo z řad sudetských Němců. Německé vedení bylo rovněž dosazeno i do komunálních podniků, městských spořitelen, nemocnic a jiných ústavů.
Zvláštní pozornost byla věnovaná školství. V létě 1940 nařídil Frank snižování počtů českých středních škol a učitelských ústavů. Česká kultura byla omezována a studium historie bylo zakázáno. Povolovány byla jen zábavné a nepolitické programy.
Mimořádný důraz byl také věnován německé kolonizaci českého území.. Byly zpracovány plány postupu v této otázce s tím, že k vyvlastňování české půdy bude využito í doposud platného českého branného zákona o záboru půdy ve prospěch branné moci.
Součástí plánu, týkajícího se zejména Vyškovska, bylo rozhodnutí vytvořit souvislé německé pásmo, které by spojilo Rakousko se Slezskem ve směru Brno -Vyškov -Olomouc
Podobným způsobem rozšířit německou oblast severně od Brna pod záminkou stavby autostrády Vratislav – Vídeň a dalšího rozšíření vojenského výcvikového prostoru na Vyškovsku. .Spolu s dalšími opatřeními měla být vytvořena bariéra, jež by trvale odtrhla české území od slovenského a polského, izolovalo je a napomohlo rychlejšímu poněmčení Čech a Moravy.
Významné místo v těchto plánech nacistů hrálo město Vyškov. Mělo se stát centrem budoucího německého osídlení, jež bude navazovat od vesnic existujícího německého jazykového ostrůvku k prostoru, který bude vysídlen kolem zamýšleného německého vojenského cvičiště a střelnice a který bude postupně kolonizován německými osadníky. Proto také v nástupním projevu v srpnu 1940 nově jmenovaný vládní komisař Karl Matzal jednoznačně prohlásil, že Vyškov byl a bude německý. Přitom v době jeho nástupu měl Vyškov podle úředních pramenů 8340 obyvatel, z nichž bylo 7800 Čechů a 540 Němců. To mu však nevadilo v realizaci rozhodnutí, přihlásit Vyškov do organizace Sdružení německých měst, které zatížilo městskou pokladnu částkou 100.000 korun ročního příspěvku. Všechny tyto plány nacistického vedení však byly přísně tajeny.
Když tedy 5. září 1940 byl zveřejněn výnos říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava o rozšíření vojenského výcvikového prostoru bývalé čs. armády v severovýchodní části Vyškovska a přilehlých okresů, přičemž bude nutno vystěhovat české obyvatelstvo celkem z 33 vyjmenovaných obcí s ukončením do 31.10. 1942, vzbudilo to celé oblasti šok.
Delegace různých obcí hledaly pomoc u protektorátních úřadů i u úřadu říšského protektora, ale vše bylo marné. Celá akce se s příslovečnou německou organizovaností rozjela a v určených termínech, podle určených etap se určený prostor vylidňoval. Jak a kde se vystěhovalci usídlí nikoho nezajímalo. Jen Němci z jazykového ostrůvku si vymínili, že nikdo z vystěhovalců se nesmí usídlit v jejich prostoru. Vzhledem k různým problémům se však nepodařilo vysídlení uskutečnit v určeném termínu a protáhlo se v podstatě až do konce války. Přesto však bylo celkem vystěhováno 18558 osob z 4785 rodin a 3699 domů. Průvodním jevem celého vystěhování českého obyvatelstva bylo násilí. Nacisté stále zdůrazňovali, že vystěhovávání probíhá podle zákona na obranu československého státu z roku 1937, ačkoliv Němci tento stát sami likvidovali.
Po skončení války se většina vystěhovaných vrátila do svých obcí, kde je čekaly rozbořené domy po cvičeních a střelbách wehrmachtu a zpustošená a zaplevelená pole. Za pomoci státu se v několika letech podařilo obnovit za těžkých podmínek v prostoru normální život..
Je však odsouzeníhodné, že se těmto lidem nedostalo od německého státu, jehož předchůdci byli pachateli tohoto bezpráví ani omluvy, ani materiálního či finančního odškodnění. Neomluvili se ani obyvatelé německého jazykového ostrůvku. A je ostudné.že zastupitelé města Vyškova nenašli dosud žádnou formu, ať pamětní desku, či pomník, nebo jiný památník, kterou by ocenili a připomenuli utrpení těchto svých občanů. Na druhé straně odmítají / vinou několika nepoučitelných členů/ zrušit usnesení svých předchůdců, kteří po omluvě Václava Havla Němcům za odsun odhlasovali zřízení pamětní desky odsunutým Němcům jazykového ostrůvku. A to přesto, že v té době město Vyškov nemělo památník obětem první, ani druhé světové války a výbor Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vyškově návrh na zrušení tohoto usnesení několikrát podal. A podá jej znovu novému zastupitelstvu po skončení komunálních voleb.
Ing.Josef Mikš, Vyškov
