České národní listy

Po obsazení českého pohraničí jsem musela nuceně opustit se svými rodiči místo, které mi bylo domovem.

Žila jsem v Dolním Dvořišti, kde otec pracoval jako zaměstnanec ČSD. V těch smutných dnech, kdy Němci zabrali naše pohraničí, byla naše česká rodina násilně vystěhována - museli jsme opustit domov pouze s nejnutnějšími věcmi. Byla jsem v této době ještě dítě a pamatuji jen na některé okamžiky, které jsem byla schopná vnímat, ale zůstaly mi v pamětí celý život. Mé dětské duše se tehdy nejvíce dotklo, že jsem si nemohla sebou vzít své hračky.

Výraz vystěhováni asi není ten správný, protože nebylo co stěhovat. Moji rodiče jíž

nežijí. Jistě by se smutnou vzpomínkou popsali naši cestu v nákladním vagonu, jehož část nám byla přidělena na umístění několika kusů nábytku a oblečeni. Zachovala se mi z této doby jen jediná fotografie, která mi stále připomíná pár let prožitých v radostném a pěkném domově. Po odchodu z pohraničí jsme nějakou dobu bydleli u babičky a za čas nám dobří lidé pronajali jednu místnost v nedalekém Jarošově nad Nežárkou.

Otec začal pracovat na železniční stanici v Jindřichově Hradci, kam z místa bydliště dojížděl. Později jsme v tomto městě dostali byt. Z této doby si již pamatuji, jak těžce a dlouho jsme doplňovali naši chudou domácnost věcmi, které musely zůstat v zabraném Dvořišti.

Marta Zimová, tehdy Dolní Dvořiště