České národní listy

Náš tehdejší prozatímní byt, to byl sklep s uhlím a vedle toho jsme spali

Bydlela jsem tehdy s rodiči v Nejdku u Karlových Varů. Otec byl státní zaměstnanec u místního okresního soudu, matka byla v domácnosti. Měla jsem ještě mladší sestru. I v Nejdku byla pochopitelně situace velmi vážná, napjatá. Stále jsme čekali, kdy se budeme musei vystěhovat do vnitrozemí, stres a nervozita nikomu na klidu nepřidávaly. Když nám to bylo oznámeno, naše rodina se ocitla v určité časové tísni. Všichni čeští obyvatelé Nejdku už byli na nádraží připraveni k odsunu.  Na nás si totiž vzpomněli, až když se zjistilo, že chybíme. Poslali tedy po jednom z nich zprávu, ať se rychle „spakujeme“ a pospícháme na nádraží. Od matky jsem dostala úkol – dnes by se nad tím mávlo třeba rukou, ale tentokrát to mělo význam – starat se o pecen chleba a svoji tašku s učením. Popadla jsem vše, jak mi bylo uloženo, ale strach vykonal své. Na silnici se mi chléb najednou vymkl z ruky a kutálel se pryč. Já za ním, abych pecen dostihla.

Když jsme přišli na nádraží, vlak, co nás měl odvézt už přijížděl. Zastavil s námi v Plzni a každý si zvolil trasu dle svého, za příbuznými či známými.

S pomocí Matice školské byla v roce 1937 založena v Karlových Varech nová česká Obchodní akademie. Tam jsem v mnichovských dnech začala chodit do druhého ročníku. Po odsunu do Plzně jsem bydlela u své tety a strýce, než rodiče získali později ubytování v Blovicích. Nerada vzpomínám, ale je třeba říci, že místní usedlíci nebyli k nám tehdy moc vstřícní. Vyčítali nám, že jsme měli v pohraničí zůstat a bránit svoji vlast. Pozorováno dnes, s odstupem doby, nevím – asi by z nás toho moc nezbylo…

I když mi ve škole chtěli nechat, i uznat předchozí dobu studia, školu jsem dokončit nemohla. Náš tehdejší prozatímní byt, to byl sklep s uhlím a vedle toho jsme spali. V tom se učit prostě nedalo. Později jsem si našla zaměstnání, ale školu jsem již nedokončila, což byla v mém případě velká škoda.

Blanka Malá, Plzeň