Nakonec se to povedlo. Náhorní Karabach – neboli Republika Arcach – už není. Přestane existovat 1. ledna 2024 – také v první den ruského předsednictví ve skupině BRICS 11.

Všechny autonomní státní struktury budou zrušeny – podle dekretu podepsaného hlavou republiky Samvelem Šahramanjanem.

Obyvatelé – zhruba 147 000, z toho 99 % arménských křesťanů – mají na výběr, který vlastně není volbou: „seznámit se s podmínkami reintegrace předloženými Ázerbájdžánskou republikou“ a zůstat, nebo odejít do Arménie natrvalo.

Exodus předvídatelně pokračuje: nekonečný had vozidel zahlcuje horské silnice v krásné krajině, kde po staletí žily generace Arménů. Od čtvrtečního večera odjelo směrem k Sjuniku přes 70 000 Arménů.

Ázerbájdžánská vláda v Baku vyslala do Stepanakertu policejní/bezpečnostní síly. Bývalý ministr zahraničí Ruben Vardanjan, oligarcha, byl zadržen ázerbájdžánskou bezpečností, když se snažil odjet do Arménie a vmísil se mezi uprchlíky. Ruského občanství se vzdal v loňském roce, když se přestěhoval za prací do Arcach. Pravděpodobně bude propuštěn.

Ostatní takové štěstí mít nebudou. Všichni odcházející jsou důkladně prohledáváni. Baku varovalo, že každý arcachský prominent – politický i vojenský – bude zajat.

Takto to bohužel končí: příběh o tom, jak banda podvodníků – tým Pašinjana v Jerevanu – osobně profitovala z geopolitické záminky.

Arménský premiér Pašinjan oznámil, že za několik dní bude mít za to, že v Náhorním Karabachu už žádní Arméni nejsou. V překladu: ti, kteří se rozhodli zůstat, budou považováni za Ázerbájdžánce.

Pro Baku však Arméni z Arcach zůstávají navždy Armény – a tedy předmětem podezření.

Vše se točí kolem Zangezurského koridoru

Arménští kněží začínají žádat lidovou moc, aby přišla se změnou režimu v Jerevanu a zachránila národ. Je jasné, že Sjunik bude dalším arménským územím, které padne – vzhledem k tomu, že na jeho strategickou polohu mají zálusk Ázerbájdžán i Turecko. Pokud Baku Syunik obsadí, arménským pravoslavným kněžím bude určitě horko.

Zásadním faktem je, že příměří mezi Arménií a Ázerbájdžánem z listopadu 2020 za účasti Ruska nerespektovalo ani Baku, ani Jerevan.

Moskva neudělala mnoho, kromě toho, že ukázala, že Pašinjan vydal Arcach Baku – což je samo o sobě nehorázné a porušení příměří: představte si, že by se napadená země vzdala předmětu války ve prospěch útočníka.

To, co Baku skutečně chtělo, bylo otevření Zangezurského koridoru – a to bylo také součástí příměří. Koridor měl být pod kontrolou ruských stráží.

Jerevan pro to nic neudělal. Baku ze své strany neustále provokovalo potyčky v Arcach a Sjuniku. A navíc nerespektovalo klauzuli stanovující vybudování silnice umožňující Arménům cestovat tam a zpět do Arcach. Baku ve skutečnosti zablokovalo Arcach tím, že převzalo Lačinskou silnici.

Pokud jde o koridory, Zangezur je příslovečnou čínskou výhrou.

Ázerbájdžán se spojuje se svou enklávou Nachičevan a Turkem. Rusko získá silnici vedoucí přes Baku a Jerevan. Arménie se otevře mezinárodnímu obchodu. A Írán je spokojen, že správcem bude bývalý majitel místa: Rusko.

A v tom je ten háček. Obvyklým podezřelým se nelíbilo, že se do Arménie vrátí ruští strážci. A tak tuto klauzuli prostřednictvím svého agenta Pašinjana sabotovali.

Záznam ukazuje, jak se tým Pašinjana v posledních měsících choval: Arménská první dáma navštívila Kyjev; Jerevan předal Ukrajině „humanitární pomoc“; proběhla společná vojenská cvičení s USA; zběsilé vracení se amerických a unijních politiků a nevládních organizací.

Vztahy s Moskvou se rychle zhoršují. Jerevan – šťavnatý strategický cíl – se dostává do rukou hegemona a jeho vazalů. Není náhodou, že v Jerevanu sídlí druhé největší americké velvyslanectví na světě.

Jisté je tedy jen jedno: Zakavkazsko bude i nadále v plamenech.

Říše chaosu znovu udeří

Není jasné, co se stane se Zangezurem – a zda a kdy Pašinjan bude jednat. Vždy existuje – vzdálená – možnost, že se Pašinjan, podněcovaný svými západními poradci, pokusí uzavřít s Alijevem dohodu, která by vynechala Rusko.

Ruské ministerstvo zahraničí si nebere servítky a poznamenává, jak Jerevan „přehodil výhybku v politice a hledal podporu Západu místo úzké spolupráce s Ruskem a Ázerbájdžánem“. A jak Pašinjan na jednáních v Praze a Bruselu v rámci EU „uznal územní celistvost Ázerbájdžánu, ale nezabýval se právy a bezpečností karabašských Arménů“.

Ministerstvo zahraničí Pašinjana vesměs varuje, že „na rozdíl od Západu, který se v organizování barevných revolucí docela vyznal, se Moskva do takových aktivit nepouští“.

Zároveň „arménskými médii na příkaz úřadů proběhla zběsilá protiruská kampaň. Jsme přesvědčeni, že arménské vedení dělá obrovskou chybu, když se záměrně snaží zpřetrhat mnohostranné a staleté vazby Arménie s Ruskem a udělat ze země rukojmí západních geopolitických her. Jsme přesvědčeni, že si to uvědomuje i drtivá většina arménského obyvatelstva.“

Nuže, šéfka USAID Samantha „Batshit Crazy“ Powerová je právě teď v Arménii a „potvrzuje podporu USA arménské demokracii, suverenitě, nezávislosti a územní celistvosti a závazek řešit humanitární potřeby vyplývající z Náhorního Karabachu“.

Nesmysl. Jde jen o to, aby Říše chaosu dobyla strategické aktivum v blízkosti Ruska: Arménie je členem OSKB a EAEU. V Arménii se realizuje více než 25 projektů USAID. Proč by se současná administrativa v Jerevanu vůbec starala o pár ztracených duší v Arcach?

Nagorno-Karabakh Is No More vyšel na ICH 2.10.2023. Překlad v ceně 358 Kč Zvědavec.