Na mých postulátech se nic nezměnilo...

Pá, 05. 09. 2025, 22:00

Autor

Vidlák a.a.

Tak jsem si zavzpomínal na září 2022. Válka na Ukrajině už jela na plné pecky, mír byl v Istanbulu odmítnut, řešilo se, jestli bude dost plynu na zimu, ceny energií začaly růst, Ukrajinci ale ještě neodpálili Nordstrým, všude vlály ukrajinské vlajky a my měli po první velké demonstraci, která ukázala, že mediální král je nahý. Alternativa je schopna svolat masový protest, aniž by o tom Česká televize byť jen pípnula. Alternativní média sice stále nebyla tak hlasitá jako majnstrým, ale právě začala být slyšet na celou republiku. Statisícová účast na Václaváku toho byla důkazem.

Tehdy se utvrdilo moje přesvědčení, že se to dá zvládnout. Ne pro charisma řečníků, ne pro program, který na Václaváku zazněl, ale pro ty struktury, které vznikly a když už vznikly, zůstanou tu. Cenzura totiž nikdy v dějinách nefungovala. Možná může procesy trochu zdržovat, může zpomalit předávání informací, ale už to nikdy nezastaví. Jakmile je nalezena cesta, už se bude jen zlepšovat.

Ať vláda udělala cokoliv, ať nasadila facebookové cenzory, ať platila různé faktčekery, ať se snažila zablokovat henty „dezinformační weby,“ ať se Foltýn z Edelstadtu snažil jak chtěl, ať se K.R.I.T. mohl ukritovat, ať si došlápli na Martinu Bednářovou a mnohé další, po třech letech uznává i majnstrým ve svých analýzách, že alternativa už dohromady představuje větší dosah než má Lukačovičův Seznam… Nepomohly ani vlastizrádné žaloby od Voltu ani bilbórdy, kde před námi Fiala varuje.

A to je první postulát, který se nezměnil. Za tři roky práce jsme zesílili tak, že už to není majnstrým, kdo určuje, o čem se bude mluvit. Stále častěji to určujeme my!

Tenkrát v roce 2022 jsem poprvé napsal své pozorování, že odchod od majnstrýmu směrem k Alternativě je naprosto jednosměrný. Setkal jsem se se spoustou lidí, kteří mi popisovali, jak v referendu o EU hlasovali pro a teď by si nejraději ruce zpřelámali. Popisovali mi, co byl jejich důvod k obrácení a prohlédnutí. Majdan, hypotéční krize, uprchlická krize, Merkelino „vír šafen das,“ covid, či válka na Ukrajině. Jakmile tito lidé přešli na druhou stranu, nevraceli se. Dodnes neznám nikoho, kdo by řekl, že „ty žvásty u Vidláka už nebude číst a raději bude sledovat Českou televizi.“ Znám lidi, které jsem zklamal, protože jsem dělal věci jinak, než by je dělali oni, ale nikdy se nevrátili zpátky k liberalismu. Prostě si jen našli jiné alternativní médium.

Teď, po třech letech si tisíce lidí daly na ploty bannery s Kateřinou Konečnou. Vím to, protože jsem osobně všechny ty bannery zaplatil. Majnstýrm může řvát jak chce, že Stačilo! jsou „ti hnusní komunisté,“ na věci to nic nemění.

A to je druhý postulát, který se nezměnil. Petr Fiala denně přesvědčí další a další lidi, aby se navždy zřekli liberalismu. Liberalismus je totiž stále dražší a nebezpečnější špás. Každý rok nám z peněženek vytahuje více peněz a každý rok přidává na naše hřbety další a další břemena. Ano, ještě máme v zemi hodně oslů a volů, kteří dobře táhnou a tak se jim naloží, ale každý den to někoho přestane bavit a řekne si, že už toho STAČILO!

Třetí postulát, který se nezměnil, vidíte zřetelně z předvolebních průzkumů. Ano, i když se majnstrým den ode dne zmenšuje a my den ode dne rosteme, i když existují alternativní komunikační kanály, pořád je to jen marketing. Ano, jsme schopni volat dostatečně hlasitě, jsme schopni přinést naše myšlenky komukoliv, kdo o ně stojí, ale nejsme schopni toho, čeho se na nás libtardi nejvíc bojí. Lidé nám musejí uvěřit sami. Můžeme koně přivést k vodě, ale pít musí on.

Proto bylo tak důležité se zaměřit na milion propadlých hlasů, protože přes všechnu práci, kterou jsme za tři roky vykonali, tohle je pořád ten hlavní rezervoár voličů. Proto bylo důležité se spojit s Kateřinou Konečnou i Janou Maláčovou. Proto bylo nutné být vstřícní k Přísaze. Pořád totiž hrajeme o voliče KSČM, SOCDEM a bývalé voliče KSČM a SOCDEM. Ti nám musejí uvěřit, že to myslíme vážně.

Hnutí Stačilo! šlo všemi třemi směry zároveň. Opřelo se o podpůrné struktury v podobě spolku Svatopluk, časopisu Argument, Aby bylo jasno, Vidlákovy kydy… a desítky a stovky dalších influencerů a alternativních médií. Zároveň se přihlásilo k demonstracím na Václaváku, protože tam se zhmotnila ta umlčovaná většina. Z jejich požadavků vznikl náš program. Přihlásili jsme se k tomuto odporu a tam, kde všechno začalo, tam to musí i skončit. V sobotu 27.9., týden před volbami budeme opět stát v Praze na demonstračním pódiu a mluvit. Přijďte všichni. Patříme k vám a vy patříte k nám.

A do třetice, šli jsme naproti milionu propadlých hlasů. Personálně, programově, zaměřením, i kampaní. Ucházíme se o hlasy, které nemají zastoupení, o kterých sám prezident řekl, že „jejich názory není třeba se zabývat.“ Zaměřili jsme se na hlasy, které Babiš i Okamura odmítli.

Jsem optimista. Mohu si to dovolit. Máme voliče, máme podpůrné struktury, máme dost hlasité komunikační kanály. Máme odezvu z celé republiky, tyto volby jsou jednoznačně o nás – buď pro nás nebo proti nám, ale o nás. Všichni vědí, že právě náš volební výsledek určí, kterým směrem se Česká republika vydá. V novém volebním období nebudeme motorem, ale už teď jsme kormidlem.

A vláda se chová, jako kdybychom neměli osm procent v průzkumech, ale jako kdybychom měli pětadvacet… nu což, zřejmě slušnej oddíl…