Na Moravském poli
Na Moravském poli
Marek Řezanka
Říkalo se mu „železný a zlatý“.
Rudolfovi byl dlouho v očích solí.
Zakrákal havran zvěstující ztráty,
že přijdou roky, které chudé bolí.
Poručník Ota s plundrováním svolí.
Lapkové, bída, všude Braniboři.
Co ještě stálo, zanedlouho shoří,
Vyprahlá země nádech nedovolí.
Namísto krále zrádní protektoři:
Přemysl padl na Moravském poli.
Zlá léta přišla. Vzduch byl jedovatý.
Pět let se kradlo – a šlo o svévoli.
Prostý lid trpěl – a měl pifku na ty,
kteří se vzhlédli v nadřazené roli.
Prostý lid hájil už jen život holý,
uvyklý na bič, křivdu, na příkoří.
Vlast byla v troskách – vše dobré se boří.
O hodnotách ať aspoň neblábolí
odporné zjevy páchnoucí jak tchoři:
Přemysl padl na Moravském poli.
Nejeden šlechtic s cizí mocí spjatý
pomáhal ničit, ať se země drolí.
Hlavně když měšec bude vrchovatý,
a když se s jídlem prohýbají stoly.
Po neúrodě zima bídné skolí.
Zastání žádné. Odpor? Kapka v moři.
Zahynou v celách ti, jež neumoří.
Zabíjelo se takřka pro cokoli.
Zbabělci se všem smáli na nádvoří:
Přemysl padl na Moravském poli.
Krvácel národ, hlavně senioři.
Almužna, nářek a zmar obraz tvoří.
Lži, podlost, výsměch – a žebráci s holí.
Udatní pošli – zem se do tmy noří:
Přemysl padl na Moravském poli.
Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/na-moravskem-poli.mp3.
Hledám-li paralelu s povolebním časem u nás, nacházím ji v roce 1278 po smrti Přemysla Otakara II. Tehdy byla naše zem a její lid vydána napospas bezvládí, bezpráví, hladu, drancování a plundrování.
Nyní přihlížíme utržení ze řetězu těch, kteří osm let marně bažili po moci – a nyní cítí příležitost ovládnout po Senátu jak Sněmovnu, tak Hrad. A proto jsme svědky mimořádné nechutnosti, kdy senátoři dělají vše proto, aby konečně odvolali nenáviděného prezidenta republiky, Miloše Zemana. Jen, jak jsou nedočkaví, dělají chyby, a to hrubé. Nepočkali ani po dobu, kterou má hlava státu po volbách čas na zahájení jednání. Zveřejňují informace, které mají být tajné a důvěrné – a zcela okatě nehájí zájmy tohoto státu, ale toliko prahnou po tom, aby moc urvali za každou cenu. Doslova jakoukoli.
Tento postup by se jim měl vymstít.
Prezident republiky má právo být nemocný. To ještě není důvod k jeho odvolání. Nyní je zcela irelevantní, zda je v tuto chvíli schopen vykonávat své pravomoci. Důležité bude, zda je bude schopen vykonávat v určitém časovém výhledu, což se jednoduše teprve uvidí. A tuto skutečnost nemohla v křišťálové kouli spatřit ani jistá Džamila, ani muž, který je více Tchaj-wancem, než Čechem – aspoň co lze podle jeho prohlášení a činů soudit.
Tímto vyjadřuji svému prezidentovi republiky svou plnou podporu, podporu jednoho z mnoha občanů této země, který je naopak velmi znepokojen a pobouřen hrubě neprofesionálním a zjevně dlouhodobou záští motivovaným jednáním Senátu České republiky a České televize. Tyto instituce se svému poslání opakovaně zpronevěřily – a na rozdíl od hlavy státu naší republiky, mou důvěru rozhodně nemají.
