České národní listy

Na cestě do pekel…

Marek Řezanka 

Takzvaný vládní balíček znamená jediné: Sociální a ekonomická úroveň rodin s průměrnými příjmy klesne – a v případě domácností nízkopříjmových můžeme mluvit o existenční hrozbě. K tomu připočtěme nekonkurenceschopnost českého průmyslu a zemědělství způsobenou jednak vysokými cenami energií – a jednak politikou vedoucí k likvidaci důležitých dotací.

 Ruší se pobočky pošt, plánuje se redukce pohotovostí – a lze konstatovat, že co dosud nějakým způsobem fungovalo, je vinou vládního katastrofálního hospodaření v ohrožení.

 Jako vrchol všeho je třeba zmínit stav nesvobody, kdy jsou lidé předvoláváni na policii k podání vysvětlení toho, co veřejně sdíleli na sociálních sítích. Dovolili si nesouhlasit s jediným viděním světa – a jsou zastrašováni hrozbou postihů. To je z mého hlediska nepřípustné.

 Aby toho nebylo málo, jsem neustále strašeni zatahováním České republiky do války na Ukrajině. Není dne, aby nepadla zmínka, že tento konflikt může přerůst ve válku USA a Ruska – a že Česká republika bude obětována. V tomto kontextu působí podpis paní Černochové takzvané obranné spolupráce s USA vskutku děsivě.

 Netolerujme Fialův kabinet – neboť jeho tolerováním se ženeme do záhuby. Tento kabinet nám, občanům, neustále dává najevo, jak nás nepotřebuje. Dejme mu zpětnou vazbu, že my nepotřebujeme tento kabinet: Metaforicky řečeno, pod době spalujících veder je změna počasí nutná.      

Změna počasí

Co nám v té vládě ještě neškrtnou?

Na pošty není – ani na dotace.

Společnost jeví ztuhlost posmrtnou,

před tím však ještě stihne vykrvácet.

Chceme to, lidi, tohle trápení?

Podle mě je to fraška nedůstojná.

Nechtějme zůstat provždy lapeni

těmi, z nichž kouká jenom zmar a vojna.

Máme žit v nouzi? Pro čí bachory?

Pro svoji válku stahují nás z gatí

(než za ně padnout, zmizím za hory):

Ať si jdou padnout ti, kteří ji platí.

Bankrot se blíží, dluh jen poroste.

To jako vážně oddáme se kázni?

Už nehrozí jen skončit pod mostem,

když Černochová s novou smlouvou blázní.

Není dost léků, vše se oseká.

Na lidi není – na zbraně se dává.

Kůže se tady sdírá z člověka,

jenom ta válka je posvátná kráva.

Pro vládu jsme jen jak psi pro rasy:

Kdykoli chtějí, utratit nás mohou.

V dusnu chci věřit v změnu počasí,

po níž si vláda půjde trhnout nohou…