České národní listy

Muniční sklad ve Vrběticích cílem operace ruské GRU?

Když se vytváří zpravodajská fabulace, musí se to umět, ale BIS se tohle nikdy nenaučí aneb Proč se vláda tak trestuhodně podřizuje a proč je BIS umožněno trvale klamat a poškozovat národní bezpečnost?

Působení zpravodajských služeb

19. duben 2021

Souhrnná analýza (12097)

V sobotu večer 17. dubna 2021 se občané České republiky z úst premiéra Andreje Babiše náhle dozvěděli, že existuje „důvodné podezření“ o zapojení důstojníků GRU* (GU*) do výbuchu muničního skladu v areálu Vrbětice v roce 2014. Jenže pokud se jedná o podezření, ať už důvodné, nebo nepodložené, pořád je to jen podezření, což znamená, že to stále nestačí na to, aby byl kdokoli obviněn, natož souzen. Podezření znamená teprve zahájit šetření* či vyšetřování*, nebo přejít z fáze šetření* na fázi vyšetřování*, případně zahájit další fázi v už započatém vyšetřování a toto nové podezření potvrdit, anebo vyloučit (vyvrátit). Je proto nepochopitelné, že česká vláda již při pouhém podezření dospěla k tak rychlému a závažnému rozhodnutí vyhostit 18 pracovníků ruského velvyslanectví.

Babiš sdělil, že pro toto „důvodné podezření“ existují „jednoznačné důkazy“, avšak někdo mu zapomněl říct, že pro to, aby měl podezření, ještě nemusí mít jednoznačné důkazy. Ale pokud už někdo má jednoznačné důkazy, tedy něco nezpochybnitelného, což můžeme nazvat přímými důkazy*, pak už nemusí mluvit o podezření a může přejít přímo k obvinění. Jenomže Babiš ani nikdo jiný z vlády netlumočili žádné obvinění, ale mluvili jen o podezření, a přesto se česká vláda rozhodla vyhostit ze země ruské diplomaty a členy ruského personálu. (Zase někdo, kdo měl přijít, aby to Babišovi vysvětlil, tak nepřišel…)

Babiš uvedl, že ty údajné jednoznačné důkazy* byly získány vyšetřováním bezpečnostních složek. Avšak ani Policie ČR, respektive Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) ve svém „komickém“ příspěvku na sociální síti Twitter a na webu Policie ČR nepíše nic o žádném obvinění, a dokonce ani o podezření (tu komičnost vysvětlíme dále v textu). Pouze žádá občany o pomoc při pátrání po dvou osobách v souvislosti s prověřováním okolností závažné trestné činnosti. Takže policisté po více než šesti letech od incidentu ve Vrběticích stále cosi prověřují. Nyní prověřují nové poznatky o pohybu dvou osob v určitých místech ČR a jelikož žádají občany o pomoc, tak toho o jejich pohybu moc neví. A neví to ani Bezpečnostní informační služba* (BIS), jinak by přece tyto informace policistům předala a ti by je pak nemuseli žádat od občanů. Tak jaké to jsou ty jednoznačné důkazy, když Policie ČR ještě pořád něco prověřuje a případ je tak stále otevřený a nejasný? Na základě čeho se tedy vláda rozhodla vyhostit ruské diplomatické a jiné pracovníky?

Odpověď je jednoduchá. Vláda jednala na základě zpravodajské fabulace* BIS se zapojením mocnějšího zahraničního partnera, či spíše nadřazené mocnosti. Termín „zpravodajská fabulace“ je v této kauze klíčovým termínem, proto uvádíme jeho definici:

Andrej Babiš své prohlášení četl, ale určitě si ho nepsal sám. Vše mělo působit přesvědčivě, jenže když se prohlášení politika nezakládá na pravdě, ale na záměrných smyšlenkách, pak se v něm snadno objeví interní rozpory*. Je obecnou zkušeností, že pokud lidská mysl nevychází ze skutečnosti, kterou popisuje, ale z vlastního smyšleného příběhu, je mnohem těžší tento příběh napsat tak, aby všechny položky v něm uvedené do sebe zapadaly a byly konzistentní s vývojem situace (logicky na sebe navazovaly). Z proslovů premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra Jana Hamáčka zaznělo několik takovýchto interních rozporů a samozřejmě dramatických vsuvek, které měly sugestivně navodit vážnost celé situace, propojení České republiky se Západem a nepopiratelnou vinu Ruska. Z hlediska vzdělávání zpravodajských analytiků* (analytiků zpravodajských služeb*) jsou projevy obou českých výkonných politiků i jejich vyjadřování následující den v médiích příhodným analytickým materiálem. Potíží však je, že erudovaný a nestranný analytik nemá v dnešní době takovou hodnotu jako analytik, který je skrze upravený obsah svých zpravodajských produktů* ochoten kráčet naproti aktuálním politickým požadavkům.

Z Babišova projevu jsme již něco rozebrali, ale protože se spolu s ním k případu vyjadřuje také Hamáček, tak zmíníme i jeden nesmysl v Hamáčkově vyjádření. V pořadu ČT „Otázky Václava Moravce“ vysílaném 18. dubna 2021 vicepremiér Hamáček tvrdil, že česká policie věděla o obou podezřelých Rusech od začátku (rozuměj od počátku vyšetřování incidentu ve Vrběticích – rok 2014), ale údajně až ve chvíli, kdy byl proveden útok na bývalého ruského dvojitého agenta* Sergeje Skripala a jeho dceru Julii v jihoanglickém Salisbury (rok 2018), se podle Hamáčka zjistilo, že jsou oba příslušníky vojenské zpravodajské služby GRU. Hůře se do toho Hamáček zamotat nemohl – a opět se nám tu objevují jasné znaky fabulace*.

Policejní vyšetřovatelé podle Hamáčka tedy věděli v souvislosti s incidentem ve Vrběticích o obou Rusech, případně cizincích od samého počátku. Ale pak je divné, že tyto cizince a jejich pohyb nikdo neprověřil, a to právě za situace, kdy všem bylo známo, že společnost Imex Group, která muniční sklad pro svou obchodní komoditu (výzbroj a muniční elementy) využívala, obchodovala s exponovanými zahraničními subjekty. Za této situace musela přece přítomnost cizinců vzbudit jasné podezření. A co spolupráce Policie ČR s BIS? Kdy vůbec začala BIS prověřovat tyto dva cizince?

Ale to není všechno. Hamáček dále uvedl, že policisté až po incidentu v Salisbury zjistili, že oba Rusové či cizinci s krycími doklady* patří k ruské GRU. Avšak co dělali od roku 2018 čeští policisté a příslušníci BIS, když až nyní v roce 2021 žádají občany o informace ohledně pohybu těchto osob?

V říjnu 2018 vedla moderátorka Českého rozhlasu Věra Štechrová rozhovor s novinářem Jankem Kroupou. Rozhovor uvedla následujícími slovy:

„Přeběhlý ruský agent Sergej Skripal byl podle zjištění Radiožurnálu před čtyřmi lety v Česku (říjen 2014 – pozn. red.). V té samé době tu byli i dva údajní ruští rozvědčíci, kteří mají podle Britů jeho otravu jedem Novičok na svědomí. Podle důvěryhodných zdrojů ze zpravodajské komunity už tehdy oba Rusové zřejmě Skripala sledovali.“

Moderátorka Štechrová potvrdila, že česká zpravodajská komunita* nejpozději na podzim 2018 věděla, že dva ruští zpravodajci byli v říjnu 2014 v České republice (nyní pomineme, že se jednalo o řízený únik* utajované informace*). Údajně zde sledovali Sergeje Skripala, který měl českým kontrazpravodajským důstojníkům* pomáhat odhalovat ruské zpravodajce* a špiony*/vyzvědače*. Jenomže z hlediska způsobu práce zpravodajských služeb je nesmysl, aby byl Skripal schopen takové věci odhalit. Tento nesmysl jsme podrobně objasnili v produktu 12046 „Čeští novináři píší o Skripalově stopě v ČR a opět dokládají svou základní neznalost o práci zpravodajských služeb (1/2)“ a v navazujícím produktu 12047. Těmi novináři byli Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří se ve svém článku zabývali návštěvou Skripala v ČR v roce 2012 (v té době Skripal navštívil ČR poprvé od doby, kdy byl v rámci výměnné operace v roce 2010 předán do Británie). Příslušný článek byl otištěn v časopise Respekt č. 20, jenž vyšel zhruba v polovině května 2018. Článek nese název „Skripalova stopa v Česku“ (článek je možné i s jeho aktualizací dohledat podle názvu na internetu).

Když se vrátíme ke dvěma ruským zpravodajcům, tak zásadní otázkou je, jak české služby, a především BIS věděly, že oba Rusové v říjnu 2014 sledovali na území ČR Sergeje Skripala. Buď prováděli ochranu proti sledování a zjistili to, anebo tuto informaci později obdrželi od zahraniční partnerské služby – v tomto případě ale nemuselo jít o pravdivou informaci (nyní se nebudeme zabývat tím, jak se vytváří falešné stopy cizích osob v zájmových zemích včetně příspěvků na falešných účtech sociálních sítí). Další otázkou je, zda na území ČR byl v říjnu 2014 i sám Skripal, a proč to bylo zrovna v říjnu 2014, anebo zda i tento klam byl s určitým cílem vytvořen později.

Pokud připustíme, že se v uvedeném termínu na území ČR nacházeli všichni tři a že česká kontrazpravodajská služba* BIS ve spolupráci s Vojenským zpravodajstvím* v tuto dobu při ochraně Skripala zaznamenala pohyb obou důstojníků GRU, pak by BIS měla mít k dispozici fotografický materiál (ať už vlastní, nebo z kamerových systémů). Potom je ale divné, proč tento autentický materiál nepoužila Policie ČR ve své žádosti o pomoc, jak to dělá i v jiných případech.

A zde se vracíme k naší zmínce o tom, že internetový příspěvek NCOZ žádající od občanů informace o pohybu dvou ruských osob je svým způsobem komický. Policie píše, že žádá o pomoc při pátrání po dvou osobách, které se měly nejméně v období od 11. října 2014 do 16. října 2014 pohybovat na území České republiky, nejprve v Praze, následně v Moravskoslezském kraji a Zlínském kraji. Ta žádost působí dojmem, jako by samotní policisté pořád věřili, že se v uvedených prostorech tyto osoby mohou stále nacházet. Ale dobře, policisté zřejmě chtějí, aby se přihlásili svědci, kteří se mohli s uvedenými osobami před téměř sedmi lety potkat nebo je v uvedených prostorech spatřit. Jenže proč policisté nezačali pátrat nejpozději na podzim 2018, kdy BIS už podle svých uniklých informací věděla, že se tu oba vojenští operativci* pohybovali? Asi v té době policistům ze strany BIS ještě nikdo neřekl, že to má mít spojitost s incidentem ve Vrběticích, a vedoucím pracovníkům BIS to v té době ještě nikdo neřekl ze strany zahraničních partnerů. Hlavní aktéři patrně čekali, až dozraje vhodná doba, což souvisí s nástupem pokoutně zvoleného Joea Bidena do Úřadu prezidenta Spojených států amerických (viz např. produkt 11149 s odkazy na další produkty uvnitř dokumentu) a s odstartováním nové protiruské kampaně včetně dalšího kola vyhošťování ruských diplomatů a odstavování Ruska od zahraničních zakázek.

Čeští policisté tedy vědí, v jakých přibližných prostorech se oba Rusové na území ČR pohybovali, proto by bylo zajímavé vědět, jak se tohle vůbec dozvěděli. Zjistili to vlastním pátráním a objevením stop jejich pohybu či jinými slovy objevením známek jejich činnosti v příslušné době a na uvedených místech? Pokud ano, tak by už nemuseli žádat o pomoc. Anebo toho mají málo? Ale i to málo by stačilo k tomu, aby už sami byli schopni rozšiřovat své pátrání dalšími směry. Asi tušíme, že tuto informaci Policie ČR obdržela od BIS a že BIS tuto samou informaci získala od zahraničního partnera. Pokud by BIS uvedené skutečnosti zjistila sama ze svého působení včetně využití vlastních záznamových prostředků i záznamů z kamerových systémů, pak by to svým kolegům z Policie ČR předala a policisté by nemuseli žádat veřejnost. Avšak příslušníci BIS nic neví a jen účinkují jako prostředníci mezi zahraničním partnerem a Policií ČR.

A jelikož čeští policisté nemají k dispozici nic relevantního, tak ve svém internetovém příspěvku používají fotografie převzaté ze zahraničních médií původně prezentované Brity v roce 2018. Celkově je to podivné i úsměvné zároveň. Policejní žádost o pomoc vypadá spíše jako psychologické školení českých občanů s cílem jim znovu připomenout notoricky známé fotografie s údajnými ruskými provinilci a zdůraznit, že Rusko svými nebezpečnými aktivitami už ohrožuje i Českou republiku a že se tudíž musíme ještě více přimknout k našim zdánlivým západním spojencům.

Jestli pak už jsou připraveni případní svědci, kteří by na žádost NCOZ přispěchali se svým „hodnotným“ svědectvím či „pozoruhodnou“ výpovědí? I tohle umějí zpravodajské služby zařídit a využít svých „externistů“ či OJVP*.

BIS ani NCOZ nic nevědí, a tak nezbývá než se ptát, jak příslušníci těchto složek přišli na to, že oba Rusové byli v areálu muničního skladu ve Vrběticích? Údajná elektronická komunikace k tomu nestačí. V tomto okamžiku nejvíce detailů o případu vypustili jako obvykle novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Spurný, kteří krátce po sobotním mimořádném brífinku Babiše a Hamáčka zveřejnili článek s názvem „Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala“. V tomto článku jsou takové detaily, které nebyli na brífinku členů vlády sděleny. Teď nehodnotíme věrohodnost* oněch detailů (která je tak jako tak nízká) ale to, jak je možné, že je mají k dispozici tito dva novináři. Ono je to celkem jednoduché, protože BIS je v posledních letech proslulá svými řízenými úniky utajovaných informací přes své prostředníky s pokynem, kdy nejdříve je možné převzaté informace zveřejnit. (Někdo by mohl namítnout, že informace ze zpravodajských fabulací nemohou být přece utajované, když nejsou skutečné, ale právě proto a i z jiných praktických důvodů se utajují stejně jako jiná práce zpravodajských služeb.)

Novináři Kundra a Spurný jsou svým charakterem jakýmsi požehnáním pro BIS, která v nich našla výhodný potenciál být „skrytou“ hlásnou troubou BIS. Oba novináři si myslejí, jak skvělé mají informace a jak se zapíšou do novinářských dějin, ale pro svou novinářskou zaujatost a slepotu si nejsou schopni uvědomit, že jsou jen využíváni ve prospěch jedné strany. Tito novináři, ke kterým se přidal i Janek kroupa se naivně a nezkušeně ukázali již v kauze nazývané jako „Zabiják s ricinem“. Nejenom že hlásali to, co potřebovala BIS, ale ještě věřili tak absurdním smyšlenkám, že je s podivem, jak mohou být tito novináři považováni za investigativní novináře, a to ještě na problematiku zpravodajských služeb.

Příkladem jejich nekompetentnosti je samotný název jejich článku uvedený výše. V něm píšou, že za výbuchem muničního skladu stojí ruští agenti, což z odborného hlediska znamená, že to mohli být ruští občané žijící v ČR, kteří pro GRU pracovali jako zverbovaní* externí spolupracovníci (mezi termíny agent* a zpravodajský důstojník* je totiž patřičný rozdíl).

Přehled zpravodajských výstupů* věnujících se kauze „Zabiják s ricinem“ včetně žalostného zapojení novinářů je v podobě hyperlinkových odkazů uveden na konci dokumentu. Stejně tak je na konci dokumentu uveden přehled produktů rozebírajících kauzu, kterou bychom mohli nazvat „Novičok a Skripalovi“, případně „Novičok a Navalnyj“.

V tomto místě je vhodné uvést, že na webu EXANPRO jsme již 18. září 2018 (o dva dny dříve než jednostranně působící předsunutá skupina Bellingcat) v produktu 12048 prezentovali, že „podezřelí“ Rusové vystupující pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov jsou příslušníky GRU, k čemuž jsme následně zveřejnili tři produkty, v nichž jsme tento závěr podrobně zdůvodnili (viz produkty 12049 (díl 1), 12050 (díl 2) a 12051 (díl 3)). Jenže zároveň jsme ve stejném produktu odpověděli záporně na otázku, zda mohli dva zmínění Rusové provést útok za použití nervového toxinu proti Skripalovi a jeho dceři, a to způsobem popisovaným britskými úřady. Podrobné odůvodnění tohoto zamítavého závěru jsme ještě nepublikovali, ale zveřejnění ve srozumitelné podobě je v plánu zpravodajské produkce*.

Jen málokdo je ochoten připustit, že Sergej Skripal i po své výměně do Británie pracoval pro Rusy jako jejich informační zdroj* (už jenom proto, že cestoval po evropských zemích, kde se stýkal se zástupci zpravodajských služeb zemí NATO) a že se po určité době cítil ohrožen ze strany britských služeb. Jen málokdo by po mediální masáži Západu popřemýšlel o tom, že Rusové vystupující pod krycími jmény* Petrov a Boširov byli dočasnými kontakty Skripala, kteří ze zpravodajského pohledu připravovali jeho extrakci* či exfiltraci* zpět do Ruska, což mělo být uskutečněno s koncem návštěvy jeho dcery v Salisbury. V té době už byl ale „hustě“ sledován a s ním se v hledáčku britské MI5* ocitly i jeho kontakty. V posledních dnech již byla ze strany britských operativců a specialistů přijímána opatření k izolování Skripala, proto ruští zpravodajci odjeli přímo do Salisbury, a to dokonce hned dvakrát za sebou, aby na místě prověřili situaci…

Hodně jsme o kauze „Novičok a Skripalovi“ naznačili a též jsme nastínili, že incident ve Vrběticích mohl mít zcela jiné pachatele plnící konkrétní dlouhodobý záměr s cílem trvale poškozovat předurčeného nepřítele. Ale po analýze několika údajů a souvislostí se přikláníme k tomu, že se jednalo o nedbalost, která byla později využita cizími zpravodajskými službami k postupnému vytvoření zpravodajské historky* (se zasetím umělých i skutečných stop), která byla v příhodnou dobu aktivována. Pozdější druhý výbuch v muničním skladu, který zničil další budovu, byl již úmyslný a měl zamaskovat nedbalost, jež zapříčinila první výbuch (podrobněji v samostatném dokumentu).

Kauza s obviněním Rusů z výbuchů ve Vrběticích obsahuje celou řadu dalších rozporů, které nemohou obstát. Babiš s Hamáčkem se například snaží veřejnosti namluvit, že policisté nebo kontrazpravodajci* přesně věděli, jak to bylo s těmi výbušnými zařízeními v obou skladovacích budovách a kdy a kde byly plánovány exploze výzbrojního materiálu a co sabotérům nevyšlo. To je opravdu zajímavý vědecký počin, kdy příslušníci českých bezpečnostních složek na jedné straně nevědí nic konkrétního o fyzickém pohybu obou Rusů na území ČR, a hlavně v areálu muničního skladu, přičemž žádají o pomoc veřejnost, ale na straně druhé dokázali zpětně přečíst myšlení a přesný záměr záškodníků a určit, co se v muničním skladu přihodilo, a to i za situace, kdy sami přiznávají, že ze zničených objektů nemohl být získán žádný materiál pro forenzní analýzu. Ale o tom a o dalších rozporech podrobněji zase v jiných analytických produktech.

Babiš kromě několika dalších vět ve svém brífinku sdělil, že oceňuje práci českých bezpečnostních složek. Ke slovnímu ocenění bezpečnostních složek včetně BIS se přidali i zástupci politické opozice a v různých obměnách opakovali, jak ty naše složky skvěle pracují. Tím všichni (až na několik výjimek) opět prokázali, že na národní úrovni jsou všichni Babišové a že s Babišem budou ochotně hrát politické divadlo proti Západem předurčenému nepříteli (viz produkt 11089 „Žalostná a podřízená česká politická scéna aneb Všichni politici na národní úrovni jsou Babišové“ z roku 2018).

Jakékoli řeči o skvělé práci bezpečnostních složek jsou scestné a určití vedoucí funkcionáři příslušných složek by naopak měli být trestně stíháni za několikaleté zanedbání své odpovědnosti a pracovních povinností, pokud se ovšem vše odehrálo tak, jak nám tady politici líčí.

Velmi zvláštní věcí je projev ředitele BIS Michala Koudelky, který nechal na twitterovém účtu BIS zveřejnit své následující vyjádření:

Z Koudelkova vyjádření čiší snaha se opět zviditelnit a ukázat veřejnosti, že to byla především zásluha BIS a jejího ředitele, kteří odhalili údajnou operaci GRU na českém území. Když Koudelka uvádí, že chce poděkovat NCOZ za skvělou spolupráci, tak vlastně říká, že hlavním tahounem byla jeho služba a že NCOZ „jenom“ spolupracovala. A pak je tu snaha hodnotit a vychovávat nadřízený orgán čili vládu. Koudelka oceňuje razantní reakci premiéra a ministra zahraničních věcí a doplňuje, že takto se chová sebevědomá a hrdá země. To zní, jako když otec vychovává své dva syny a říká jim, co je správné. Vyznívá to, jako by Koudelka naznačoval, že Babiš dobře splnil úkol, který mu byl uložen silnější mocností – úkol, který Babišovi doručila právě BIS jako prostředník. V Koudelkově vyjádření se ztrácí, který subjekt je v nadřazeném postavení – vláda, nebo BIS?

Jiný, horší případ chování neslučitelného s funkcí ředitele BIS byl popsán v produktu 12057 „BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí“.

Po návštěvě USA a ústředí CIA* (březen 2019) Babiš proti Koudelkovi jen tak nevystoupí. Američané v prostorách CIA Babišovi názorně vysvětlili, jak důležitá je BIS a její ředitel Koudelka v boji proti hrozbám, které definovaly Spojené státy. Stalo se tak během předání psychologického či manipulativního ocenění Michalu Koudelkovi, který převzal cenu George Teneta (bývalý ředitel CIA podle něhož je cena pojmenována). Činovníci CIA hodlali Michala Koudelku povzbudit do další práce ve prospěch Západu a ukázat Babišovi, jak důležitá je činnost BIS pro USA.

Poznámka: Ve skutečnosti se nejedná o žádné ryzí ocenění, které by patřilo mezi oficiální ocenění a vyznamenání CIA, ale jen o jakýsi „suvenýr“ v podobě mince (medaile), která je z různých důvodů předávána osobám mimo komunitu CIA – zpravidla v rámci zahraniční spolupráce jako stimul pro další aktivní a „loajální“ zahraniční součinnost. K tomu doplníme, že nejlepším oceněním je obstát sám před sebou.

Své si přisadil i moderátor ČT Václav Moravec, jenž ve svém pořadu u Hamáčka lobboval za povýšení Koudelky do generálské hodnosti. Moravec řekl konkrétně toto:

„Počítá vláda s tím, že poté, co zásadní díl práce odvedla BIS, že znovu v květnu navrhnete prezidentu republiky jako vláda povýšení Michala Koudelky do generálské hodnosti?“

Moravec také zmínil, že BIS měla zásadní podíl na odhalení a ztotožnění ruských agentů GRU právě ve spolupráci s NCOZ. Moravec už po několikáté prokázal, že se nedokáže orientovat v bezpečnostních otázkách a už vůbec v práci zpravodajských služeb, a také zopakoval svou politickou předpojatost. Moravec nepochopil, že příslušníci GRU nemohli být s případem dosud jakkoli ztotožněni, natož odhaleni jako pachatelé. Pokud ano, tak by NCOZ nežádala o pomoc veřejnost, a naopak by předložila jasné důkazy o zapojení Rusů do incidentu. Tento případ prozatím stojí jenom na zpravodajské konstrukci* BIS převzaté od zahraničních partnerů. Konstrukce není důkazem, nýbrž jen domněnkou nebo přáním, aby něco bylo tak, jak si BIS a několik politiků představuje.

Po téměř sedmi letech přišla BIS jen s neurčitým podezřením a na chudácích z NCOZ teď je, aby z toho vykouzlili něco hmotného a použitelného. Za to by chtěl Moravec povýšit ředitele BIS? Naopak by měl být Koudelka už dávno odvolán z funkce za nepřetržité úniky utajovaných informací a za svévolnou činnost překračující zákon – například neoprávněné vstupování do státní zakázky bez schválení vlády, což nedokázal správně pojmenovat ani předseda Výboru pro bezpečnost Radek Koten (SPD) a překvapivě souhlasil s tím, že BIS postupovala v souladu se zákonem, což byl absurdní závěr (podrobně viz produkt 12075 „Jaký byl skutečný záměr BIS ve sledování vozidel/osob a proč poslanci působí tak omezeně a premiér lhostejně?“).

V současné době chce předseda hnutí SPD Tomio Okamura, aby se vrbětickou kauzou a údajnými důkazy zabýval Výbor pro bezpečnost. Jenže jak k tomu přistoupí jeho spolustraník (spoluhnutík) a zároveň předseda zmíněného výboru Radek Koten, když předtím nedokázal zdůraznit a popsat pochybení BIS?

Poslanci by si měli uvědomit, že machinace ve zpravodajských službách nejsou dobrým příkladem pro příslušníky těchto služeb, zvláště pro ty, kteří mají stále svou čest a chtějí svou práci vykonávat co nejlépe. Poslanci by měli mít na zřeteli, že zpravodajští důstojníci mají o svých ředitelích nějaké mínění. Ale pokud převládá špatné mínění, pak úroveň práce v dané službě není dobrá. Co si například myslí podřízení o chování ředitele BIS?

Vláda se dlouhodobě a trestuhodně podřizuje cizím mocnostem. Hraje divadelní frašku, že se nechce ohýbat před Ruskem, ale opakovaně se ohýbá před západními mocnostmi. A Babiš jako premiér se propůjčuje ke stále větším pokleskům. Politická opozice obviňuje Babiše ze lží, ale když Babiš přijde opravdu s velkou lží, tak většina z té podivné opozice jásá a přidává se na stranu Babiše, protože se lže o Rusku, a to se chce každý před tím Západem předvést. Nikomu nevadí, že je tím ohrožována národní bezpečnost* České republiky, která je přetvářena v předpolí v působení proti Východu. Tak tu byly frenetické ohlasy na přijatá opatření v souvislosti s kauzou „Zabiják s ricinem“ a nyní je to podobné i v kauze „Záškodníci z Vrbětic“. Nikdo už neřeší, nakolik jsou tyto historky pravdivé, neboť hlavní je, že jsou namířeny proti Rusku.

Babiš při každé příležitosti zmiňuje, že jsme svrchovaná země, aby vzbudil dojem, že podle toho také jedná. Ale sám moc dobře ví, že vždycky jedná v zájmu cizí mocnosti, obzvláště jedná-li se o vyhošťování ruských diplomatů podle požadavků Velké Británie (v roce 2018) nebo Spojených států (rok 2020 a 2021), o přijímání permanentních protiruských sankcí a o účast na zahraničních vojenských misí jakou je např. mise v Pobaltí. Navíc svrchovanost naší země už nám nezaručuje ani Ústava ČR (podrobně vysvětleno v produktu 31016 „Problematická Ústava ČR nezaručuje svrchovanost republiky a obsahuje další rozporná ustanovení“). Vše je jen politická hra se zapojením mocnějšího zahraničního partnera, či spíše nadřazené mocnosti.

Ještě horší věcí však je, že v České republice je mnoho občanů a taktéž novinářů, kteří tomu všemu, co se kolem nich děje, a tomu, jak je jim to vládou interpretováno bezmezně (bez znalosti věci) i bezostyšně (s předpojatým zápalem) věří. Ve stejném produktu 11089 z listopadu 2018 jsme uvedli následující text:

Podrobněji k významu roku 2030 s odkazy na související zpravodajské výstupy viz produkt 11153 „Úskočný a falešný premiér Babiš, jeho nemohoucí družstvo ministrů, zmatená i zrádná politická opozice a pokrytecký i prospěchářský prezident Zeman“.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.

 Zpravodajský produkt 12097

Souhrnná analýza a předpověď

© 2021 Agentura EXANPRO