Moje pravda, Slobodan Miloševič, část XIX
Moje pravda, Slobodan Miloševič, část XIX
(Moje pravda, integrální text projevu před “Mezinárodním trestním ribunálem“ v Haagu ve dnech 31. srpna a 1. září 2004, vydavatelství Le Oerjus, Association Vérité et Justice, z francouzštiny přeložil Jiří Řezníček, celý dokument je na našem webu, ceskenarodnilisty.cz, který jako první v ČR přinesl jeho celý text)
Slobodan Miloševič: Zde jsou další výmluvné poznámky: Fakt, že v následujícím období po ustavení „ověřovací komise“ tj. od října 1998 do konce ledna 1999, Kosovo bylo dějištěm více než 500 teroristických útoků UCK a skutečnost, že ve stejném období - a jistě s využitím této mise jako záštity - bylo vyčištěno 35 vesnic obývaných Srby a Černohorci. V průběhu pouhých prvních 11 dnů roku 1999 příslušníci UCK spáchali 80 útoků proti policii, armádě a civilistům. Jako odměnu za své zločiny a ostatní, spáchané především proti Srbům a ostatním nealbánským komunitám, ale také proti Albáncům, jakož i za svou kolaboraci během agrese NATO, byla UCK překřtěna na Sbor obrany Kosova, kterému OSN přisoudila status legitimity a umožnila přístup k fondům západních států cestou bilaterálních kanálů, včetně přímé vojenské pomoci. Ale předpokládalo se, že se také ihned odzbrojí.
Je to však pouhý detail mezi masou zneužití, která se násobila v okamžiku, kdy měla být uplatněna rezoluce Rady bezpečnosti. Došlo se však až k tomu, že do čela sboru byl jmenován jakýsi Agim Ceku, notorický terorista, který mimo četných zločinů proti Srbům v Kosovu-Metochii, jakož i proti Albáncům, kteří byli zavražděni UCK na jeho rozkaz pro svou loajalitu vůči srbskému státu, kde žili a útočili také na Srby v Chorvatsku. Jako důstojník chorvatské armády, se zvláště vyznamenal svými zločiny proti Srbům v době operace „Bouře“, zvláště v době genocidy srbské populace v kapse u Medaku, kde ženy, po tom co byly znásilněny, byly polity benzinem a za živa upáleny.
Existují důkazy toho všeho na oněch místech, ale Ceku je chráněn. Je to spojenec i když je to vrah a notorický terorista. Mohli jste vidět například v listopadu 2003 v bělehradském tisku fotografie, které nemám čas komentovat, ukazující členy UCK v uniformách, držící v obou rukou uřezané hlavy Srbů. Je tam vidět dokonce pytel uřezaných hlav. Každý ví, že člověk, který pózuje triumfálně s těmito uřezanými hlavami je jistý Sadik Quflaj z kraje Decani, se svým synem Valonem Quflajem po boku a že oba dva páchali zločiny v zóně Decani-Pec pod komandem Rumushe a Dauta Hajradinaje. A to je jen malá ukázka jejich zločinů.
Zveřejňují se fotografie, zveřejňují se jména, zapomíná se všechno ale...nechce se nic vidět. Všechno se přechází. Přechází se všechny tyto věci, takže dnes tentýž Quflaj s tisíci teroristy bývalé UCK tvoří část Obranného sboru Kosova. S hodností poručíka. Je to právě jim, co tak zvané „mezinárodní společenství“ svěřilo úkol zavést multietnický pořádek na devastovaném území, kde Srbové ještě dosud přítomní, žijí v trvalém strachu z totální exterminace.
Příkladem Kosova-Metochie, Spojené státy a Západ ukázaly totální duplicitu svých kritérií vůči teroristům. Vím, že mám málo času, ale přečtěte si Washington Post z 26. srpna 2004, kde se jedná o Australanovi zajatém v Afganistanu a obviněném z válečných zločinů. Článek vypráví, že tento Hicks se konvertoval na islám, připojil se k „armádě osvobození Kosova“, prodělal výcvik v táborech Al Quaedy a potom se chopil zbraně proti Americkým silám v Afganistanu.
Otázkou, která se v přítomnosti klade - a která ilustruje právě tuto duplicitu kritérií je - zda Hicks není válečný zločinec války talibano-al quaedské v okamžiku, kdy bojuje proti Američanům v Afganistanu, nebo jím byl již tehdy, kdy v řadách UCK. pobíjel Srby. Tak nám každý den přináší informace tohoto druhu.
Patrick Robinson: Vzhledem k tomu, že jsme měli z technických důvodů prodlouženou přestávku a že jste musel zpomalit vaše expozé - i když vidím, že hovoříte stále rychleji, informuji vás, že Rada posoudila vaši žádost o prodloužení a rozhodla, že v případě, kdybyste to potřeboval, povolit vám ještě první zasedání zítra ráno.
Slobodan Miloševič: Zajisté to potřebuji. Potřebovalo bych víc, než to, ale zajisté využiji v každém případě tohoto dodatečného času.
Tedy v témže okamžiku, kdy americké letouny evakuovaly teroristy z Al Qaeda v řetězech z Afganistanu na Guantanamo, byl požádán loutkový režim v Bělehradě, aby bezpodmínečně propustil z vězení všechny albánské teroristy. Pod záminkou, že se jedná o politické vězně a prosté vrahy. Vrahové byli tedy propuštěni. Myslím, že důsledky angažování Clintonovy administrativy ve prospěch terorismu se jasně projevily i na území Spojených států a že se staly největší hrozbou současného lidstva. Clintonova administrativa, v průběhu celé své působnosti praktikovala tuto politiku dvojích kritérií, která se drsně obrátila proti samým Američanům, jak jsme viděli 11. září.
