České národní listy

MOHOU JEŠTĚ SRBOVÉ VĚŘIT NĚKOMU ZE ZÁPADU ?

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.

            V roce 2008 si Česká republika vzpomene na smutné výročí mnichovské zrady, když nás před 70 lety, v září 1938, naši spojenci Anglie a Francie prodali nacistickému Německu. Ani USA se nesnažily nás ochránit. Západ  doufal, že obětování Československa uspokojí Hitlera. Ale mnichovská zrada a okupace 15. března 1939 urychlily začátek druhé světové války. Západ nyní připravuje podlou zradu Srbska, za vedení USA, Anglie, Francie, Německa, prodejné Evropské unie. Jedná se o nelegální přípravu uznání nezávislosti „Kosovské republiky“, jakmile ji vůdcové kosovsko-metohijských Albánců vyhlásí.

          V  tak tragickém roce 1938 pro nás, pouze Srbové stáli na naší straně, že budou bránit Československo. Bylo mi 13 roků, žili jsme v Bělehradě. Tatínek mě odvedl před naše velvyslanectví, kolem kterého se tísnily tisíce Srbů, kteří se   hlásili jako dobrovolníci do československé armády, aby bránili své české bratry. V té době se jako dobrovolníci hlásilo v Jugoslávii kolem 50 000 Srbů. V ulicích Bělehradu demonstranti mohutně skandovali „BRANIĆEMO ČEŠKU !“  (Budeme bránit Česko!).

          Západem plánované odtržení Kosova a Metohije od Srbska je zrovna tak špinavé a nemorální jako zrada  v Mnichově, jeho následky mohou být zrovna tak strašné. Směšní (koupení ?) a drzí jsou ti, kteří tvrdí, že loupež 15% teritoria přinese Srbsku údajně mnoho výhod, vstup do různých mezinárodních ekonomických a politických struktur, dokonce i bezvizové cesty na Západ. Ale tady platí staré latinské rčení „Timeo Danaos et dona ferrentes“ (Bojím se Danajců /Řeků za trojské války/ i když dary nosí). Je velmi nepříjemné pro Srbsko, že poslušný satelit Západu, Slovinsko, předsedá teď v EU a vrhá do světa špinavá a škodolibá prohlášení o Srbsku. Jejich Janez Janša zapomíná, jak vydělával veliké peníze pašováním zbraní chráněncům Západu v Chorvatsku a Bosně, během Západem zrežírované občansko-etnicko-náboženské války v Jugoslávii, kde nikdo nebyl bez viny.

          Vůdcové Západu podepsali různé smlouvy o nevměšování do vnitřních záležitostí jiných států (Helsinky,1975; Paříž,1990) a celá tragedie Jugoslávie byla vlastně drzé  vměšování do jejích vnitřních záležitostí, počínaje již různými „příměřími“ v 1991, aby umožnili zvýšení počtu chorvatských ZNG brigád z počátečních  7 na 61 po 14 „příměřích“. Německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, za vydatné pomoci Vatikánu, donutil prodejné Evropské společenství (pozdější unii), aby uznalo, bez právního podkladu, samostatnost Chorvatska a Slovinska, později i Bosny a Hercegoviny (Maastricht, 17. prosince 1991). Pro jeho roli při podněcování války v Jugoslávii, která kromě ničení a zabíjení velmi zvýšila mezietnickou nenávist, Genscher by měl být nazván zločinecem proti míru. Německu se podařilo vtáhnout do toho kriminálního podniku USA a NATO. Evropská media a státníci téměř závodili, kdo víc očerní Srby, kdo víc bude o nich dezinformovat, nutno ale uznat, že řada amerických, britských, francouzských, německých, atd. novinářů ostře vystupovala proti výmyslům západních státníků, politiků, generálů, medií. Britský publicista John Laughland tak napsal o Tribunálu v Haagu: „Je to tribunál darebáků s předem domluvenými postupy“ (The Times, 17. června 1999). Když na základě průhledných výmyslů o údajné genocidě Albánců na Kosovu a Metohiji NATO zahájilo 24. března 1999 zločineckou agresi proti Srbsku (ještě v rámci FRJ Jugoslávie), v rakouském Standardu se 20. května 1999 objevil článek budoucího nositele Nobelovy ceny za literaturu „Harold Pinter o banditech a vrazích“. Všichni ti, kteří pějí chválu o „demokratické Evropě“, jako by zapomněli na 78 dnů NATO zločinů proti Srbsku, na zakázané tříštivé („kazetové“) bomby a ochuzený uran, že to byl čistě gangsterský NATO podnik BEZ mandátu Rady bezpečnosti. Jak to, že Javier Solana má tak důležitou roli v EU, když to byl právě on, kdo„zmáčkl knoflík“ a zahájil zabíjení a ničení v Srbsku? Podle „velitelské odpovědnosti“, kterou káže Tribunál v Haagu, výsměch práva „demokratického Západu“, bylo by nutné soudit Solanu jako válečného zločince. A teď se mu lidé klaní, protože je VIP z EU, která nadělala tolik zla Srbsku. Nelze zapomenout, že Srbsko kriminálně bombardovala letadla většiny evropských států, členů EU a NATO. Mají se jim za to líbat ruce? Není to hanba, že v Srbsku zase zabíjela a ničila německá letadla, jako před 60 lety? Jím se mají také líbat ruce? To nejsou nediplomatická slova, ale slova základní morálky. Kdo má pak EU věřit? Může Srbsko zapomenout, že Evropské společenství v květnu 1993 (předsedalo mu svatouškově působící Dánsko) suspendovalo (vyhodilo) FRJ Jugoslávii ze Světové zdravotnické organizace (WHO) s následnou smrtí tisíců  lidí a dětí ? A co v Banja Luce  novorozenci, kterým Západ (1992)  nedovolil  dovoz  kyslíkových bomb, takže umřeli?                                                          

          Srbové i Srbsko jsou samozřejmě částí Evropy, pro kterou ve válkách utrpěli tolik obrovských ztrát, při obraně společných ideálů svobody a cti. A teď mají rozhodovat o jejich osudu ti, kteří proti těm ideálům bojovali, teď jsou oni největší přátelé a chráněnci Západu. Je nutno vstoupit do různých evropských struktur, ale ne za každou cenu, bez ponižování,  bez sebeobžalovávání pro zločiny, které uskutečnili ONI. Omluví se Západ za některé své do nebe volající zločiny? Je nutno zde myslet i na ty Srby, nespravedlivě odsouzené karikaturou práva, Tribunálem v Haagu. A také je nutno ctít zahraniční přátele, kteří Srbsko diplomaticky, ekonomicky i  politicky podporovali.