Mistr Jan Hus v nás
Jan Hus v nás
Červenec má v historii našeho státu velký význam. Vzpomínáme na slovanské věrozvěsty a hned poté na upálení Mistra Jana Husa. Oboje jsou nejen církevního rázu i významu…
Postava Mistra Jana Husa zůstane navždy symbolem hájení pravdy. Dnes něčeho, s čím se veřejném dění, ale i v občanském životě, těžko setkáváme. Středověkou dogmatickou a zkorumpovanou katolickou církev neváhal Hus tepat, nestoudné činy ostře pranýřoval. Jeho kázání v kapli Betlémské pomáhala lidem křísit naděje v lepší, opravdu křesťanskou podobu. Tento Boží sluha se církevní vrchnosti znelíbil a všichni víme, jakým strázním byl postupně vystaven až k hořkému konci. Neplatil ani královský slib, „glejt“ mu vystavený pozbyl ceny, sbor církevních zloduchů, žijících v rozmaru a přepychu s ním krutě zatočil. S Mistrem Janem na hranici 6. července 1415 hořela i naše pravda. Hus byl nejen kněz, ale také morální autoritou a vlastencem.
Našel jsem zajímavý text, velmi vhodný k tomuto výročí. Ještě za doby Rakousko – Uherska, v roce 1910, přemluvili, tehdy jen profesora T. G. Masaryka, aby promluvil na slavnosti na Kozím Hrádku. Co tam budoucí prezident republiky tehdy řekl - kromě jiného? …“Zde tedy dýchal, žil, myslel a trpěl Mistr Jan Hus. Přicházel sem … a vyhlížel ku Praze, kde započal své dílo. A kde mu nebylo dopřáno, aby je dokončil. Sem přišel, zase do Prahy odjel, až nakonec se vydal na cestu do koncilu. Hmotně a tělesně nás nespojuje nic, - co tedy nás pojí s Janem Husem? Když jsem byl vybídnut, abych zde promluvil, zdráhal jsem se mluvit. Ale smím povědět, že po dojmech, které zažívám, ta moje pochybnost se zmírnila. Doufám a věřím, že přece jenom budeme pokračovat duchem a směrem Husovým. Hospodářské a sociální poměry byly už prý před Husem takové, jak jsou dnes: velké bohatství církve, klášterů, velkostatků, tedy nerovnost, ze které musela nutně pramenit snaha po nápravě, rovnosti. Tedy nejen český jih, ale i ostatní české kraje, včetně Moravy, jsou silně účastny na reformačním hnutí.
Nemohu též nevzpomenout, že právě na jihu započali svou proreformační činnost husité. A proto říkám, že českou reformaci lze vykládat jako hnutí hlavně duchovní. Kázání Jana Husa směřovala k nápravě mravů ve městech, nápravě mravů tříd bohatých a zbohatlých kněží.
Tento protiklerikalismus, neúprosný, ale ospravedlněn mravním životem, způsobil to velké nepřátelství vůči Husovi, že záhy i ti, co s ním souhlasili, se od něj odklonili a ponechali jej jeho osudu … upálení.“
T. G. Masaryk sice za 8 let postupně dokázal okleštit hrabivost a nestoudnost římsko – katolické církve ale… Po roce 1989 začala, krátce po úmrtí kardinála Tomáška zase útočit a snaží se zmocnit všeho, co jen se dá. Ustupoval Havel, zklamal Klaus. Kromě nestoudných požadavků majetku, tato církev se snaží, seč může jít, na ruku odsunutým Němcům, vzájemné vazby jsou velmi citlivé. Snaží se zmocnit i uměleckých předmětů, i na pražském Hradě mnohého. Kde jsou zásady Ježíšova učení, ptáte se? Na to se tehdy ptal sám Hus.
Až budeme vzpomínat na smutné výročí upálení Husa, pozorujme, jaká bude odezva katolické církve na Husa. Pamatuji si vznik Husovy „komise“, jak bádala. Také jsem se dočetl, „ale on Hus nebyl v jídle a pití žádný asketa, dost si dopřával, byl tučný…“ A dnešní preláti jsou v tom vzorem? ¨Snad pan kardinál Duka?
Naše televize prý je nezávislá. Porovnejme si po víkendu, čemu bude věnovat větší pozornost. Bude to zajímavé.
Jen osobní doplněk – takto nepíše žádný zarytý ateista. Byl jsem katolík. A vždy v neděli od školních let jsem musel na mši povinně. Jak jsem rozum bral a co vidím spoušť kolem sebe, musím na to reagovat. Co by o dnešních církevních restitucích a stavu církve katolické, zvláště o její snaze získat podíl na moci, řekl Jan Hus?
Josef Sedlák, Plzeň
