Milan Rastislav Štefánik, spoluzakladatel Československé republiky
Milan Rastislav Štefánek, spoluzakladatel Československé republiky
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Legenda.Hrdinská báseň.
Revolučná hymna.
Zázračný sen.
To bol tvój život.
Ján Smrek
Milan Rastislav Štefánik se narodil 21.1880 v Košiariskách u Brezové na evangelické faře, kde byl jeho otec farářem. ( Byl šesté dítě mezi dvanácti.) Dnes je tam jeho muzeum. Vědec mezinárodního formátu, nositel několika prestižních cen, astronom, putující po světě za pozorováním svých hvězd, neúnavný cestovatel a horolezec, který v rozmezí let 1905-1908 dokázal šestkrát vystoupit na Mont Blanc. A také, z našeho hlediska především, diplomat a voják, generál francouzské armády.
V roce 1916, když vznikla v Paříži Národní rada československá, předsedal jí T.G.Masaryk a místopředsedou se stal jeho žák, stoupenec a mladší blízký přítel Štefánik. (Oslovovali se „Milan“ a „otěcko“. Ostatně vytouženou astronomii šel studovat Štefánik do Paříže na Masarykovu radu.) Ve spolupráci s Masarykem a Benešem získal si neocenitelné zásluhy o založení prvního společného státu Čechů a Slováků, zejména v jednáních na mezinárodním fóru. Štefánik byl známý tím, že bez problémů navazoval kontakty s panovníky, umělci, vědci, vojenskými veliteli. Byl přítelem Flammariona, Jansena, Poincarého, sochaře Rodina. Stýkal se se skupinou českých malířů toho času v Paříži ( Španiel, Boetinger, Kafka). Styky s umělci mu umožnily objevit originální díla P.Gaugina. Věděl o francouzské a evropské politice víc než jeho čeští přátelé a dal své zkušenosti a schopnosti k dispozici společnému dílu. Byl přesvědčen, že Češi jsou Slováci, žijící v Čechách a na Moravě, zatímco Slováci jsou Češi, žijící na Slovensku. Kromě mnoha každodenních akcí v pařížských a jiných evropských vlivných místech studoval a osobně na místě řešil nelehké problémy legií na Rusi, promýšlel a navrhoval si do notesu nové hranice Československa, Rumunska, Jugoslávie a Maďarska. Nové hranice podobně narýsované pak byly přijaty Trianonskou smlouvou.
Neuvěřitelný otřes způsobil jeho tragický návrat do vlasti. Bylo již přes rok po válce a dlouho vděčně a s nadšením očekávaný slovenský hrdina se konečně 4.května 1919 vracel z ciziny do vlasti. Jeho letadlo bylo již blízko Bratislavy, když tu v Ivánce pri Dunaji před očima vítajícího zástupu havarovalo. Bylo to k nevíře a byla to „poslední symbolická oběť slovenského národa, kterou položil na oltář vojny a osvobození.“ Štefánik se stal součástí kolektivní paměti slovenského národa. Jak ho hodnotili nejbližší spolupracovníci? E.Beneš o něm řekl: „Dal prvé základy naší diplomatické činnosti a byl prvým a nejlepším diplomatem.Není pochyb o tom, že v jeho osobnosti bylo mnoho geniálnosti a že byl jeden z nejlepších lidí, jaké jsme měli.“ T.G.Masaryk:“ Ztratili jsme nejen jednoho z tvůrců naší svobody, ale i vzácného člověka a vědce.“ A maršál F.Foch, vrchní velitel vojsk států Dohody :“Vzácné srdce, šlechetná duše, výjimečný duch, který se obětoval bez výhrad pro naši věc po každé, když to okolnosti vyžadovaly. Zaslouží si vděčnost celého lidstva. Jeden z nejskvělejších vojáků, které jsem v této vojně poznal.“
Štefánika a jeho charakter připomíná výstižné heslo „Věřit-milovat-pracovat.“ A nebo výrok „Ja sa prebijem, lebo sa prebiť chcem.“ A také víra, že jednou nastanou časy harmonie národů v Evropě.
A co si přál sám pro sebe? “Jen co skončí řádná organizace státu, vyžádám si jedinou věc: hvězdárnu. Generálské hvězdy rád obětuji skutečnému světu hvězd.“ (Ten sen se splnil. Alespoň na památku velkého československého astronoma. Štefánikova hvězdárna stojí od roku 1928 v Praze na Petříně, v nejjižnějším cípu Hradčan a popularizuje astronomii pro širokou veřejnost.)
Nedaleko Košiarisk se tyčí vrch Bradlo nad Brezovou, a na něm monumentální pomník, Štefánikova mohyla. Byla postavena r.1927-28 podle projektu národního umělce Dušana S. Jurkoviče. On sám, Štefánikův blízký krajan, starší vrstevník a vlastenec, o svém díle řekl: „Myšlenka vznikla v prvé chvíli velké bolesti nad tragickým osudem, ve chvíli, kdy ho, už jen mrtvého, objala osvobozená zem. Spojením rozměrných hmot spišského travertinu, drsně opracovaných tupým hranolem ocele, převážně bílé barvy, ostře řezaných do prosté a jinak nedotčené přírody a místa, ať v namodralém oparu ranních mlh, ať na azurové klenbě dalekého horizontu rozjásaného sluncem, pokusil jsem se vytvořit dílo hodné legendárního života Štefánikova, plného souzvuku hrdinství, harmonie a krásy.“ Mohyla na Bradle, odkud je čarokrásný výhled do údolí řek Váhu a Moravy, představuje ojedinělou památku evropského formátu. Ztělesňuje symbol lásky a vděčnosti Slováků i Čechů k jednomu ze zakladatelů společného státu – Česko-Slovenska. Nádherné dílo je se svou tumbou s významnými nápisy a čtyřmi obelisky na čtyřech světových stranách nejen projevem vděku a uznání hrdinovi, ale i apoteózou myšlenek, pro které žil a zápasil a zejména výzvou příštím generacím, aby nepřestávaly střežit tradice svých otců a dědů.
Štefánikova mohyla na Bradle byla r. 1968 prohlášena národní kulturní památkou připomínající osobnost předního představitele zahraničního odboje za 1.světové války a spolutvůrce ČSR. Jeho jméno nesla v době národně osvobozovacích bojů 1.čsl. brigáda, 2.partyzánská brigáda, pět partyzánských oddílů a pancéřový vlak. Nová pamětní tabule byla na Bradle odhalena 28.10.1988 u příležitosti 70.výročí samostatného čsl. státu.“Po roce 1989 měli luďáci snahy pamětní desky na Bradle zničit“, vzpomínal r.2004 P.Uhlík, předseda klubu Společnosti M.R.Štefánika v Brezové, „ale my jsme odkojeni tradicemi roků 1848, 1918, 1944. Už můj děda na ně byl hrdý a hrdý jsem i já. Našemu kraji se za Slovenského štátu říkalo „čechoslovakistický“. V těch letech (1939-1945) si sem netroufl přijet ani Tuka. Pro současníky není snadné se správně orientovat v dějinách, zvláště když jsou snahy stále je přepisovat.“
S P. Uhlíkem jsme se sešli u příležitosti slavnostní nostrifikace M.R.Štefánika, až dosud generála francouzské armády, slovenskou armádou. Neměla by totéž udělat i armáda česká? Nepatří osobnost Štefánikova oběma nástupnickým státům rovným dílem? Byl přece jedním z hlavních strůjců jejich svobody a nadšeným zastáncem jejich jednoty.
Myšlenka česko-slovenské vzájemnosti je u obyvatel obou břehů Moravy stále živá, stejně jako památka na společně prožitou minulost, na společné boje, na společný stát a jeho zakladatele. Když nám před lety společný stát (bez referenda) dělili, slibovali nám nadstandardní vztahy. Ústava EU dovoluje ustavovat v rámci integrace i užší skupiny zemí – jako je třeba Benelux nebo Severní rada. Není na čase zřídit v rámci EU i Unii Čechů a Slováků ?
Použitá literatura
Matuška, A.: Štefánik. In: Profily.Bratislava 1946.
Michálek, J.: MRŠ v ludovej rozprávačskej tradícii In: Občasník Spoločnosti MRŠ, Bradlo 34-35, máj 2004
Fuska, J.: Bol MRŠ naozaj podivný štátnik? In: Občasník Spoločnosti MRŠ, Bradlo 34-35, máj 2004
Časnochová, J.:Věřit-Milovat-Pracovat! In: Národní osvobození. 12.července 2006 .PP
***
P.S.Pád Štefánikova letounu nebyl způsoben vymyšleným sestřelem, nýbrž tragickým selháním opotřebované konstrukce starého frontového letounu Caproni, což přiznala i firma při vyšetřování. Podle rozboru dr. P. Kanise na symposiu Univerzity Obrany v Brně byl pád letounu souhrou nepříznivého větru a selhání ovládacích prvků kormidel letounu. Exaktní vědecký rozbor vyvrátil pomluvy fašistů o zločinném Benešovi, který prý „přikázal sestřelit letoun kulometem: “Pro taková vymyšlená tvrzení neexistuje sebemenší důkaz.“ Jiří Jaroš Nickeli, 1.2.2016