Maximální odpor
Maximální odpor
Marek Řezanka
Tak jsem dočetl se právě,
že mě k hrozbě řadí,
v jedné zvláštní vládní zprávě:
Nemají mě rádi.
Neuvádějí mé jméno.
Co tam tedy stojí?
Že těch, kdo jsou na kolenou,
kabinet se bojí.
Prý je tady spoustu lidí,
kteří sami myslí,
propagandu nenávidí
a jsou nezávislí.
O nichž jak o dezolátech
pan Rakušan řeční.
Jimž nikdy nic není svaté,
tak jsou nebezpeční.
Demokracie prý s námi
bude v ohrožení.
Dlouhodobě připadá mi,
že tu žádná není.
Skoro každá cesta mizí,
jde se jednou stezkou:
Sleduji-li televizi,
nikdy ne tu Českou.
Vláda těm, kdo podpoří ji,
miliony šíří.
Z nich pak fanatici žijí:
Fórum dvacet čtyři.
Hlavní cenzor, Michal Klíma,
na zákon se chystá,
jenž svobodný občan vnímá
špatně dozajista.
Kritika se nepřijímá.
Vláda půdu ztrácí.
Pak platí i pravda přímá
za dezinformaci.
Snad náš odpor ještě zbytní,
když náš národ strádá,
neb je tvrdě totalitní
Fialova vláda.
Zkusme si názorně ukázat, co vláda Petra Fialy označuje za dezinformace, proti nimž je podle ní potřeba bojovat. Obecně je můžeme rozdělit do tří kategorií: 1) Téma válečného štvaní. 2) Téma ekonomického kolapsu a 3) Téma totalitarizace české společnosti.
Náčelníka generálního štábu Karla Řehku trápí, že mu stárnou vojáci, a tak armáda zamhouří oči nad tetováním, jen když mladí branci budou co nejvíce přibývat. Neděsí nás ta naléhavost na zvyšování počtu vojáků za každou cenu? Neděsí nás, že tentýž Řehka nás připravuje na „výběrovou“ mobilizaci a na válku NATO s Ruskem? Skutečně byly plakáty s informací, že generál chce válku, strašením, když jsme si mohli Pavlovy názory na Rusko a Čínu poslechnout hned poté, kdy byl zvolen? To nebyla slova diplomata – ale slova vojáka, jenž chce válku, a to v době, kdy ještě není oprávněn funkci hlavy státu vykonávat.
Petr Pavel mimo jiné prohlásil: „Čína se svým režimem není v tuto chvíli přátelskou zemí, není kompatibilní se západními demokraciemi, pokud jde o jejich strategické cíle a principy.“
Dále tentýž Pavel prosazuje, aby Ukrajina vstoupila do NATO, což Rusko nemůže z pohledu své bezpečnosti nikdy připustit. Takto se nedělá diplomacie – takto se vyhlašuje boj.
Pavel, který v kampani označoval za lež, že je vládním kandidátem, si za svého poradce vybírá J. Farského z vládní strany STAN (jenž prošel školením jako kdysi Pavel, jen v jiné zemi). Petr Pavel již stačil podpořit vládní asociální podobu důchodové „reformy“ s tím, že je nutné ji lidem vysvětlit – jinými slovy spustit agitaci, že bouřit se je nepřípustné – a to že dělají pouze „dezoláti“. Bude se u nás odcházet do penze až v 68 letech? Ve Francii se vzedmuly bouře odporu proti hranici 64 let.
Chystá se legislativa, která umožní vypnout takzvaně „dezinformační“ weby. K čemu že má tento zákon sloužit?: Podle Michala Klímy, vládního zmocněnce pro média a dezinformace (jinými slovy vrchního cenzora), má vzniknout proto: „Aby v případě ohrožení národní bezpečnosti, typu vypovězení války, mohl za dané situace někdo posoudit, co je v tom informačním prostoru za informace, a v tu chvíli reagoval.“
Všimněme si, že pan Klíma opět hovoří o vyhlášení války – kterou prý straší pouze „ruští trollové“. Kdo tu válku vyhlásí – a komu? Rusko nám?
Do našeho právního systému by mohl být rovněž začleněn trestný čin šíření dezinformací. Jak by takový trestný čin v praxi vypadal? Podle Klímy by mohlo jít například o falešné obvinění kandidáta na významnou politickou funkci ze spolupráce s KGB či o jiné pošpinění jeho dobrého jména. To aby se začali třást mnozí pracovníci České televize, kteří Andreje Babiše v prezidentské kampani prezentovali jako „estébáka“, i když o jeho spolupráci s STB žádný přesvědčivý důkaz objektivně neexistuje.
Spíše by se však měl obávat historik Petr Blažek, který k současnému prezidentovi P. Pavlovi před časem napsal: „Za velmi problematickou považuji především jeho příslušnost k vojenské rozvědce. Petr Pavel v roce 1988 nastoupil do jedné z nejvíc utajovaných částí armády. Zpravodajský institut byl založen na začátku sedmdesátých let pro přípravu vojenských rozvědčíků.“
Vládní zvůli je třeba se postavit. Nenechme si vsugerovat, že jsme hrozbou demokracie, když trváme na hodnotách míru, svobody slova a sociální solidarity. Hrozba demokracie spočívá zcela evidentně někde jinde. A již vyslala tolik naprosto jasných signálů, že ji nemůžeme přehlížet.
