České národní listy

Mariánský sloup - památka na  počest obránců  Prahy před  Švédy?

Prof.PhDr.Stanislava Kučerová, CSc.

Slyšeli jsme, že Mariánský sloup na Staroměstském náměstí z roku 1650 neměl být symbolem  habsburského vítězství nad  pokořenou  českou reformací, ale  památkou  na statečné obránce Prahy, kteří obětavě  bránili naše milované město před švédským vojskem.  Takže žádný triumfalismus ani náboženský fanatismus, ale vlastenecká vděčnost prý motivovala  vztyčení uvedeného sloupu.

Je zvláštní, že se nikdo nediví českému „vlastenectví“  pobělohorského  habsburského vladaře Ferdinanda III., který dal sloup postavit.  Ale ještě podivnější je skutečnost, že  se nikdo nediví, proč se Švédové dali do boje o Prahu?  Mlčí se o tom, že boj habsburského vladaře s českou reformací byl totožný  s jeho bojem  se  Švédy. Nikdo už nepamatuje dějepisnou lekci o válce  třicetileté,  která začala i skončila v Čechách. Nikdo už si nevzpomíná, že  tehdy vedla  evropskou válku Katolická liga, v čele s habsburským císařem,  proti  Protestantské unii, kterou  reprezentovali  Švédové.

Je důležité, že k rádcům pro formulaci  mírových  podmínek patřil na švédské straně i český exulant, uznávaný vědec a reformátor školství, Jan Amos Komenský, biskup Jednoty bratrské.  Zastával  přirozeně české zájmy a tak není divu, že  mezi švédské mírové podmínky patřila i všeobecná amnestie pro odbojné české stavy,  návrat exulantů  do vlasti a obnova stavu  zemského zřízení z doby před  stavovským povstáním a před  jeho krutým potrestáním. Byl to  požadavek obnovit  vládní  zřízení a  společenský stav  v Českém království z roku 1618, z doby  před krutou nadvládou protireformačního absolutismu. 

Švédové,  jako vojáci protestantské Unie,  byli za třicetileté války několikrát v Čechách a na Moravě, kde se  utkali  v bojích s císařskými vojáky.  Švédy  proti „císařským“  provázely přirozeně  naděje pronásledovaných nekatolíků doma a vypovězených  exulantů v zahraničí.  Ukázalo se však, že  jejich naděje byly  marné. Po třiceti válečných letech se představitelé  tehdejších  mocností sešli a shodli na míru, který  dostal jméno Vestfálský. Další boje byly zastaveny. I ten boj  Švédů o Prahu. Naši předkové to přijali s velkým zklamáním. Nic se nezměnilo  na postavení české reformace. Všechna násilná a zničující  trestná opatření, ke kterým došlo po Bílé hoře, zůstala v platnosti. Nelidská protireformace pokračovala.

Když dnešní občan uvažuje o Mariánském sloupu, měl by vědět, že názorově byli našim předkům rozhodně bližší Švédové, kteří je měli z kruté nadvlády protireformace osvobodit,  než “císařští“, kteří  měli absolutní  násilí vlády  jen upevnit. Měl by vědět, že Švédové pomáhali naší reformaci a že boj proti Švédům byl boj pod praporem protireformace. Takže Mariánský sloup byl a zůstává jen triumfem vítězné a násilné protireformace.