Malá vzpomínka na velkou osobnost
Malá vzpomínka na velkou osobnost
V polovině února tohoto roku vzpomínáme nedožitých sedmdesát let významného levicového intelektuála, nepřehlédnutelného polistopadového politika Miloslava Ransdorfa. Rodák z Rakovníka přišel na svět 15. února 1953, opustil nás předčasně v lednu před sedmi lety. Muž encyklopedických znalostí, komunista, známý polyglot, pedagog, velmi zdatný a pilný publicista, přední český marxista, ale také poctivý český vlastenec, vášnivý obhájce principů mezinárodního práva jako prevence válečných konfliktů, vynikající rétor, velký znalec historie a filozofie i ctitel vážné hudby, již od mládí prokazoval trvalý hlad po stále nových informacích. Díky nim dokázal na vysoké úrovni diskutovat mnoho témat z různých oborů, a to nejen se svými kolegy, ale i novináři či lidmi jiného světonázoru. Což později využil zejména během svého působení v české i evropské politice.
Miloslav Ransdorf měl nejen zdravou ctižádostivost, ale též vynikající paměť a díky tomu měl k diskutovaným tématům po ruce vždy takřka neprůstřelné argumenty. Nelze samozřejmě opomenout ani to, že vahou své osobnosti vystupoval nejen na parlamentní půdě důsledně proti nehorázným a vylhaným požadavkům Sudeťáků na majetkové nároky vůči naší zemi a proti přepisování dějin. I zde vystupoval vždy se znalostí věci a měl po ruce permanentně řadu historických pramenů a faktů, kterými čelil lživé mediální propagandě živené nejrůznějšími Jidáši a přisluhovači cizáckých zájmů.
Mezi jeho klasické a oblíbené výroky patřil ten, že pravda je vektor. Právě toto stručné, avšak naprosto zásadní a přesné sdělení velmi dobře charakterizuje člověka a politika Ransdorfa, jeho celoživotní zaměření, ale neméně i jeho odkaz, a to samozřejmě nejen v podobě napsaných knih, odborných studií, novinových článků a rozsáhlé knihovny, kterou vlastnil a která čítala na 50 tisíc svazků, včetně vzácných tisků. Miloslav Ransdorf byl skrz na skrz vysoce kulturní člověk, miloval knihy a literaturu obecně. V mládí provozovat historický šerm, zajímala jej historie husitského hnutí, které se průběžně věnoval i po ukončení svých vysokoškolských studií.
Podporoval protiválečné hnutí. Trvalou inspiraci čerpal z života a díla velkých osobností naší i světové historie. V neposlední řadě byl i velkým přítelem kubánského lidu v jeho úsilí jít vlastní cestou k nastolení vysoce solidární, soběstačné společnosti, suverénní země, která odmítá být poslušným vazalem jedné upadající agresivní velmoci, která je zvyklá si za dolary pořídit cokoliv, včetně plánování a následné realizace převratů v tzv. neposlušných zemích, neváhá přitom ani vysoce honorovat osoby zrazující svoji vlast. Je to stále stejná studenoválečnická politika, která je pevně usazena ve významné části vojenských, průmyslových a politických kruhů v USA.
Ransdorf vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1977). Do roku 1984 zde pak přednášel antickou a středověkou filozofii. V roce 1982 se stal kandidátem věd. Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména dějinám filozofie a ideologií. Ve druhé polovině 80. let pracoval v prognostickém ústavu. V 80. letech vydal několik knižních publikací: Kapitoly z geneze husitské ideologie, Zdeněk Nejedlý, Z myšlenkového světa reformace.
Miloslav Ransdorf měl výrazně nakročeno k dráze pedagoga, vědce, publicisty a spisovatele, možná též prognostika a analytika či také diplomata. Není pochyb o tom, že Ransdorf by byl skvělý diplomat. Převrat v roce 1989 však změnil život nás všech a mnohým jej přímo převrátil na ruby. Miloslav Ransdorf se stal politikem na plný úvazek a po volbách v roce 1990 zasedl v řadách komunistických poslanců ve Federálním Shromáždění ČSFR. Setrval zde do konce roku 1992 a zániku federace. Brzy se stal nepřehlédnutelnou postavou komunistického klubu, který tehdy disponoval řadou vysoce vzdělaných osobností s přirozenou autoritou, a to zejména díky svým rozsáhlým znalostem a skvělým rétorickým schopnostem. Své zkušenosti z tohoto období shrnul v třídílné sérii Anatomie parlamentu. Zde na mnoha příkladech ukázal naprostou nekompetentnost a fanatismus české pravice, která podstatným dílem přispěla k majetkovému převratu v celé obludné podobě a jeho katastrofálním důsledkům pro naši zemi především v oblasti sociální a ekonomické, ale i duchovní. Připomíná i značný podíl českých pravicových poslanců na rozpadu společného státu Čechů a Slováků. Ano, ani tato část naší historie nesmí zapadnout prachem zapomnění. Mnohým by se totiž velmi hodilo, aby se na tuto dobu, její hlavní aktéry a následky jejich krátkozraké politiky úplně zapomnělo.
Miroslav Pořízek
„
