Krym očima času dějin
Krym očima historie
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Ve vítězných bojích s Turky získali Rusové v 18. století Azovské moře a poloostrov Krym. Kateřina II. jej anektovala za souhlasu evropských panovníků (např. Josefa II.) roku 1783.
Krym, čarovný poloostrov na severu Černého moře. Bájný Tauris, spolu se sousední Kolchidou byl cílem vzrušujících plaveb starých Řeků, jako byli třeba Argonauti, plavící se za „zlatým rounem“. Sídlí v těch místech pohnutá a často krvavá historie po celá uplynulá tisíciletí a staletí. A znovu se ke Krymu historie obrací a otvírá. Od r. 2014 se stala otázka jeho státoprávní příslušnosti vážným tématem mezinárodní politiky. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo?
Na Krymu od 13. století upevňoval svou moc bojovný tatarsko-mongolský chanát. Bohatl drancováním sousedů, prodejem otroků, krutým vybíráním daní. Časem upadl do feudální závislosti na Osmanských Turcích. Po jejich porážce (1774) byl připojen k vítěznému Rusku. Od anexe Krymu Kateřinou II. r. 1783 až do pádu carismu r.1917 uplynuly 134 roky.
Avšak i po Velké říjnové revoluci r.1917 zůstal Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky, součástí SSSR. R. 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády, přičlenil k území Ukrajinské SSR. Stalo se to na počest 300letého výročí spojení Ukrajiny s Ruskem. (R. 1654 se Malorus, vedená záporožským hetmanem Bohdanem Chmelnickým,bojem s polskou nadvládou připojila k Rusku.) Po 2. světové válce šlo ovšem o administrativní opatření uvnitř stávajícího státního celku. Na mezinárodním postavení se nic neměnilo, opět to bylo v rámci SSSR. Problém nastal, až když se Sovětský svaz rozpadl. Stalo se, že 8. prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické problémy impéria. Tehdy se rozhodli, že rozpustí Sovětský svaz, země, jež spravují osamostatní a utvoří Společenství nezávislých států. Tím se ovšem Krym, od gesta Nikity Chruščova z r.1954 součást ukrajinského území, octl mimo ruské hranice. Ač byl součástí Ruska v době do revoluce 134 roky, po revoluci 74 roky. Celkem tedy patříl Rusku 208 let. Bylo to sídlo významné Černomořské ruské námořní flotily, velká většina obyvatel ruské národnosti. A celkem to byl nepostradatelný region ruského území.
Ukrajina se vlivem separatistických rozkladných tendencí po „Majdanu“ roku 2014 octla v mezinárodně komplikovaném postavení. Důvody historické a strategické vedly pak ruskou vládu Vladimíra Putina, i na základě velmi souhlasného referenda obyvatel, k návratu a znovupřipojení Krymu k Rusku. Tento akt se ovšem na mnoha vlivných místech mezinárodní politiky setkal s bouřlivým odmítáním. Vyvolal i výstražné sankce. Hlasatelé rusofobní politiky se ozývají i u nás
NATO přiznává, že od roku 2014 připravuje válečný konflikt s Ruskem.
Nedávno např. paní Džamila Stehlíková se vyjadřovala ke Krymu velmi nesmiřitelně. A podobně nesmiřitelné stanovisko zastávali i páni Sobotka a Zaorálek a řadou všichni další politici, Evropské Unijní cti dbalí.
Prezident M. Zeman si dovolil anexi Krymu označit prostě jako „hotovou věc“-„fait accompli“. Ne tak skupina českých politiků – zaměření shodného s EU. Dnes jsme součástí válečných podporovatelů Ukrajiny a odsuzujeme příkře ruskou agresi.
Otázka Krymu je jedním ze sporných bodů současného válečného střetnutí Ruska s Ukrajinou. Vzájemné návštěvy a jednání bohužel nevedly dosud k mírovému řešení.
