Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 4 Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 4
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Jaká byla síla slovenské armády připravené na povstání? Podle slovenských archivních fondů lze zjistit:
Před zahájením povstání bylo k dispozici 219 děl, 91 minometů, 1 540 těžkých a lehkých kulometů, 17 871 pušek, 130 samopalů. 6 558 pistolí, 30 tanků a samohybných děl, 42 letadel, 202 osobních aut, 525 nákladních aut, 63 speciálních aut a také na 6 000 koní. V posádkách, se kterými se počítalo pro povstání, bylo 38 000 mužů.
Německá výzvědná služba, také zásluhou Němců žijících na Slovensku, měla zpravodajský předstih. Již 15. srpna 1944 zařadila do slovenských divizí pod Karpaty své spojovací a tylové jednotky. Slovenské informační zdroje byly podřízeny a tím i kontrolovány důstojníky německé skupiny armád Severní Ukrajina. To však nebylo vše.
24. 8. 1944, tedy před vznikem povstání, měli Němci již plán na odzbrojení slovenské armády. Dovedně a rychle využili svých zkušeností z Itálie, kde byli postaveni před podobnou otázku. Vznikly dvě modifikace, jedna s krycím názvem Kartoffelnernte ohne Prämie (sběr brambor bez prémie), kdy slovenské jednotky měly být odzbrojené, ale neinternované. Předpokládala se spolupráce se slovenskou vládou po stránce politické a ideologické. Podle akce Kartoffelnemte mit Prämien (sběr brambor s prémiemi) se počítalo s internací, se zajetím Slováků. 31. 8. 1944 začali Němci plánovanou akci realizovat a zasadili tím smrtelnou ránu povstání hned na samém začátku. Jen část letců unikla přeletem na sovětskou stranu, menší skupiny se probojovávaly na střední Slovensko a posilovaly či dokonce vytvářely partyzánské oddíly.
Již 26. srpna 1944 Alexandr Mach, ministr vnitra slovenské vlády v Bratislavě, sděloval, že Německo bude okupovat slovenské území. 29. 8. to oznámil ještě mi-nistr obrany generál Čatloš. 30. srpna prezident Jozef Tiso a generál Malár žádali Slováky o kolaboraci s německým okupačním vojskem. Tehdejší velitel slovenské povstalecké armády Ján Golian radiogramem burcuje východoslovenské divize „už tři dny jsme v boji s Němci a vy dosud ležíte v nečinnosti“. Nařídil, aby se 1. divize probila do údolí Váhu a 2. divize měla proniknout do údolí Hronu. A přitom plukovník Viliam Talský sliboval sovětským generálům obsazeni karpatských průsmyků. Vznikl tedy zmatek a nereálný odhad situace. Pokud mělo být povstání úspěšné, měly se povstalecké síly přesouvat k Dukle. Vypadá to, jakoby vojenské velení na středním Slovensku ani o pomoc nestálo a věřilo, že v klidu vyčká kolem Banské Bystrice až se k ním probojuje sovětská armáda. Také generál Sergej Ingr z Londýna navrhoval zapojení dvou východoslovenských divizí do bojů ve středním Slovensku. Otálení a neakceschopnost slovenských důstojníků napomohla štábu „Heinrich“ zahájit od-zbrojovaci akci. Podílel se na tom 24. německý tankový sbor. 2. září mohl již hlásit uspokojivé výsledky v odzbrojování. To nebyl jediný úspěch. V noci z 1. na 2. září německý pluk Schill odzbrojil bez boje mnohonásobně početnější bratislavskou po-sádku. Záhy měla německá armáda a oddíly SS pod kontrolou všechny posádky, které se nepřipojily k povstání. Následky byly tragické. V důsledku uvedených události mělo velení 1. čs. armády na Slovensku k dispozici jen 16 praporů, 8 samo-statných rot pěchoty. asi 200 děl a minometů, 24 lehkých tanků, 2 samohybná děla a 13 letadel.
Podívejme se nyní, co získali nacisté. Odzbrojením dvou východoslovenských divizí německá armáda získala 219 děl, 91 minometů. 130 samopalů, 30 tanků, 20 samohybných děl a 42 letadel a k tomu sklady střeliva a jiného materiálu. Němec-ké divize na Dukle, okamžitě obsazené, nemusely řešit otázku zásobování dokonce ani v době, kdy přes střední povstalecké Slovensko nebylo možné využívat silniční a železniční spoje. Slovenské sklady je dotovaly. Tedy další těžká rána pro povstání, ale i pro sovětské jednotky obětavě se probíjející Karpaty.
To nebyl konec pohrom. Německá armáda získala kontrolu také nad sklady s výzbrojí tzv. Zápolné armády, která měla 253 důstojniků, 775 rotmistrů, 1 055 poddůstojníků a 45 973 mužů a pracovní oddíl 7 877 mužů. Jak víme, jen část se podílela na povstání. Němci získali pod kontrolu 74 900 pušek, 640 samopalů, 24 800 pistolí, 960 těžkých a 3 800 lehkých kulometů, 180 minometů, 80 protiletadlových děl, 440 děl různé ráže, 9 tanků, 2 samohybná děla a 23 letadel. Doplnili si tím vlastní zásoby, později menši část popustili Pohotovostním oddílům Hlinkovy gardy a oddílům tzv. Haššíkovy armády, organizované po povstání. Takové množství zbraní nebylo schopno dodat spojenecké letectvo z východu, ale ani ze západu. Povstalecká armáda měla potom nedostatek výzbroje a dokonce na jejím území došlo ke ztrátě skladišť. Při mobilizaci nastoupili nováčci a záložní vojáci a neměli čím bojo-vat. Na 3 700 mobilizovaných muselo být posláno domů, nebylo čím je vyzbrojit. Byli to příslušníci nejstarších ročníků. Přitom špatně organizovaná obrana a organizačně nezvládnutý ústup z již osvobozené Kvetnice znamenal nejen územní ztrátu. ale také velké materiální ztráty. V muničních skladech v Kvetnici se Němci zmocnili 40 000 nábojů, 10 000 ručních granátů, 181 těžkých kulometů, 632 lehkých kulometů, 373 pušek a 5 766 pistolí. Evakuace skladu nebyla vůbec řádně zajištěna. Slovenské povstání trpělo nedostatkem zbraní.
Pomoc ze sovětské strany sice uvedené ztráty vyrovnávala, ale rozhodně by bylo přijatelnější, kdyby žádné zbraně nepadly do rukou německých vojsk. První zásilka z SSSR došla v noci ze 4. na 5. září 1944, kdy 19 sovětských letadel přepravilo 40 protitankových pušek, 22 kulometů, 120 samopalů, 166 000 nábojů. V období od 5. do 17. září ještě dalších 603 samopalů, 329 kulometů, 174 protitankových pušek a 1 300 000 nábojů. Na naléhavé volání 4. a 5. gardový letecký sbor dopravil do 15. října dalších 2 000 pušek, 474 lehkých kulometů, 900 těžkých kulometů, 5 mino-metů, v celkové váze 796 tun. A to v době, kdy postupující sovětská fronta potřebovala zásobovat zbraněmi své divize. Výzbroj z SSSR přišla také pro partyzány. K 25. 10. 1944 jich bylo v evidenci 8 155. Do partyzánských oddílů vstupovali i sovětští občané (3 000), což byla také pomoc povstání. Významnou pomoc poskytl povstání 1. čs. stíhací letecký pluk. Přiletěl 17. září s 21 stíhačkami a byl to světově ojedinělý příklad, že v zázemí německé armády působilo povstalecké letiště a ope-račně schopná letecká jednotka. Od 25. září na letiště Tri duby přiletělo 19 sovětských dopravních letadel, přivážejících jednotky 2. čs. paradesantní brigády v SSSR. Leteckou cestou do 17. října přistálo 1 739 výsadkářů a s nimi také 365 tun zbraní a střeliva. V roce 1944 předalo sovětské veleni čs. armádnímu sboru 9 187 pušek, 5 065 samopalů, 520 kulometů, 410 děl a minometů, 35 tanků a samohybných děl. 28 transportérů, 25 letadel a 258 protitankových zbraní. To byla konkrétní a výrazná pomoc.
