Křišťálová noc 17. - 18. březen 2004
Křišťálová noc z 17. na 18.březen 2004
a tak zvaný stát Kosovo
Prof.Dr.Rajko Doleček, DrSc.
Poznámka ČNL -Jeden komentátor“ napsal že Evropa byla kontinentem míru, než vystoupilo Rusko. Znal pravdu o NATO, jeho bombardování Jugoslávie a o tom, co se dělo na Kosovu, což dokonce i dnes má své pokračování? Zda jen nemluvil pravdu nebo lhal, nemůžeme tvrdit.
Během kosovské „Křišťálové noci“ (název jako vzpomínka na protižidovský pogrom 9.listopadu 1938 v nacistickém Německu), vypálila kosovsko-albánská chátra 17.-18. března 2004. v starobylém Prizrenu srbský pravoslavný chrám „Bohorodičky Ljevišské“, památku UNESCO, ze XIV. století. Zničila jeho fresky, celý interiér, Odehrálo se to za zbabělé nečinnosti přítomné německé jednotky KFOR, která tuto oblast měla udržovat v pořádku, chránit. Podobná chátra zničila i klášter Devič z XV.století v centrálním Kosovu, za zbabělé nečinnosti francouzské jednotky KFOR. V oblasti Prizrenu byla těžce poškozena až zničena celá řada srbských pravoslavných kostelů: Sv.Spásy, Sv.mučedníka Georgie (Jiřího), Sv.Mikuláše, Sv.Kozmy a Damiána, Sv.Naděje, Sv.Panteleimona, část z nich z XIV. a XV.století. Albánská chátra vypálila a zničila i právě obnovovaný klášter Sv.Apoštolů z doby císaře Dušana, sídlo vladyky (biskupa) Artemije, bohosloveckou školu, kterou absolvoval v 1911 autorův strýček Bogdan. Jako pravoslavného kněze ho pak po 30 letech v 1941 zavraždili chorvatští ustašovci v popravišti Jadovno, spolu s jeho synem Mirou..
Zde nutno podotknout, že kosovská „křišťálová noc“ proběhla 5 let po NATO zločinu z roku 1999, kdy NATO letectvo (tedy letectvo USA i „hodné“ Evropské unie) ničilo a zabíjelo 78 dnů a nocí v Srbsku na základě trapných dezinformací až lží, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, proti základnímu požadavku Charty OSN, o zákazu použití síly při řešení mezinárodních sporů. A zločiny proti kosovským menšinám se za tu dobu 5 let nezastavily. Srbské kulturní památky byly zase ničeny, srbské, romské a nealbánské obyvatelstvo bylo i nadále pronásledováno, terorizováno, vyháněno, olupováno i zabíjeno. Kdo vedení Kosova má potom věřit - i když ho tolik chrání Západ (USA, Německo, Britanie, Francie, atd).
Dalo by se téměř klidně říci, že to, co nezničila turecká okupace v Prizrenu za 500 let, to zničila kosovská chátra během dvou dnů.
Obzvláště smutný konec měl, jako příklad, pravoslavný kostel Bohorodičky Odigitrie z roku 1315 v Mušutišti, kousek na severovýchod od Prizrenu. Po vyhnání okolních Srbů po kriminální NATO agresi v roce 1999, byly kostel i fara vyloupeny, znesvěceny a vypáleny místními Albánci, pak byl kostel vyhozen do povětří a zbytky spáleny. Po církevní i historické významné památce nic nezbylo. Zničeny byly i stromy kolem kostela.
Ničení chrámů, kostelů, klášterů se i nyní nezastavilo úplně. Na řadě z nich se v poslední době objevují napsané hrozby „Islámského Státu“, že je čeká zničení. Pobořený kostel v Podujevu se stal místem sběru odpadků, téměř WC. Ničí se dosud pravoslavné hřbitovy, udává se znesvěcení - pobourání 5 261 pomníků - hrobů na 256 srbských pravoslavných hřbitovech. Nikdo to nevyšetřuje, nikdo není obžalován…Copak někoho budou vyšetřovat a soudit ti, kteří to v 1999 začali a kteří to sami nejednou i vykonali?
Do příchodu NATO okupantů (KFOR - Kosovo Forces) do Kosova a Metohije (KosMet), žilo v Prizrenu kolem 9 500 Srbů, koncem roku 1999 (po NATO okupaci) jen asi 100, po „Křišťálové noci“ v 2004 prakticky už žádný. Během těch 2-3 dnů (2004) bylo zavražděno i 19 Srbů a Romů, hodně přes 300 bylo surově zbito, 4000 jich bylo vyhnáno ze svých domovů, které byly vyloupeny a pak vypáleny, aby se neměli kam vrátit. V těchto dnech byla zničena i malá srbská nemocnice v osadě Kosovo Pole a dalších 37 pravoslavných kostelů a klášterů, vše za přítomnosti 17 000 vojáků NATO a 4 000 policistů OSN (UNMIK).
V oblasti srbsko-romské enklávy nedaleko Prištiny, u půvabného kláštera Gračanica ze začátku XIV.století (další ze čtyř památek UNESCO na Kosovu), švédská jednotka KFOR podplukovníka Hanse Hekansona, s praporem Čechů, Slováků, Finů a Maďarů, za tvrdých bojů, uhájila enklávu proti útočící chátře. Toto všechno se odehrávalo za zbabělé nečinnosti tisíců Američanů (2004) v jejich nedaleké základně „Bondsteel“. Zprávy z té doby uváděly i skutečnost, že se i někteří členové kosovsko-albánské „policie“ účastnili ničení, násilí, loupení. Není divu, vždyť až zcela trapně Albáncům nadržující francouzský politik Bernard Kouchner, za OSN jako „reichsaprotektor“ okupovaného Kosova, umožnil bleskovou transformaci údajně „odzbrojených“ albánských teroristů z UCK do ozbrojené „mírové“ TMK („Kosovský ochranný sbor“). Za hrůzovlády pro Nealbánce, tolerované Kouchnerem na Kosmetu, byly vyhnány a oloupeny desetitisíce Srbů, Romů, Goranců, stovky byly povražděny, nebo prostě zmizely. Část z nich zřejmě byla povražděna, aby z nich byly potom vyoperovány některé jejich orgány (např. ledviny), které pak byly prodány do zahraničí k transplantacím. Byl do toho zamíchán z výdělečných důvodů, kromě jiných albánských předáků, i Západem dodnes chráněný „vrcholný“ kosovsko-albánský politik, nyní dokonce. prezident státu Kosovo, Hashem Thaci jak o něm psali prokurátorka Trestního tribunálu v Haagu (ICTY) Carla del Ponte i švýcarský vyšetřovatel Dick Marty. Thaci byl před tím i premiérem státu Kosova.
V Republice Srbsko dnes žije přes 200 000 (snad až 230 000) Srbů, Romů, dalších kosovských Nealbánců, vyhnaných a oloupených na KosMetu, kde byly zničeny desetitisíce srbských domů a udává se i kolem 1 000 bytů. V Srbsku žije i nemálo kosovských pro srbských Albánců, protože je jinak na Kosovu čekala smrt. Majetek vyhnaných a uprchlíků byl vyloupen. Poslední údaje informují, že se jen necelá 2 % (!!!) z nich mohla „přijatelně“ vrátit, jak to „zajišťovala“ Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 z 10.června 1999. Na celém Kosmetu zůstalo, a je stále všelijak pronásledováno, kolem 125 000 Srbů a tisíce Romů v různých enklávách, ghettech. Z vyloupených chrámů a klášterů bylo vykradeno na 10 000 starých ikon. Zatím nikdo nemluví o navrácení oloupeného majetku, domů, pozemků, lesů - část oloupeného majetku patřila i Pravoslavné církvi.
Teror nad nealbánckým obyvatelstvem Kosova po odchodu armády a policie Srbska (Jugoslávie) a i po příchodu „mírových sil“ KFOR 13.června 1999 názorně líčila slova vernisáže „UKŘÍŽOVANÉ KOSOVO“ v katedrálním chrámu Sv.Cyrila a Metoděje v Praze (4.prosince 2001), za účasti vladyky Artemije rašsko-prizrenského a kosovo-metohijského:
„Mírové síly KFOR přišly na Kosovo a Metohiji 13.června 1999, s cílem garantovat mír a bezpečnost všem obyvatelům provincie. Od jejich příchodu dodnes přes 250 000 Srbů a příslušníků ostatních nealbánských národů uteklo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů na Kosovu. Albánští extrémisté odvlekli a pobili více než 3 000 lidí a spálili více než 40 000 srbských obydlí. I přes přítomnost 40 000 vojáků elitních jednotek NATO a civilní správy OSN, bylo během minulých dvou let více než 100 pravoslavných církevních památek, kostelů a klášterů zničeno, poškozeno, zneuctěno…“
