České národní listy

  Koruna Česká a Lužice

Lužice byla spojena s Českou korunou v letech 1373 až 1635, Horní Lužice dokonce již od r. 1319. … v zemi nevládli čeští úředníci ve prospěch srbského lidu, ale němečtí pani a měšťané ve prospěch svůj. Ačkoliv Karel IV. ve svých výnosech psal o spravedlivé vládě nad poddanými, Němci utiskovali dále Lužické Srby. Poněvadž srbská národnost byla ještě silná, byli nuceni jim ponechat alespoň vesnické soudy (das Wndische Landgericht), při nichž jednalo se ještě v XV. a XVI. století srbsky. …

Ač v r. 1356 na generálním sněmu stavů českých, moravských, slezských a lužických  bylo ustanoveno, že mají všechny tyto země tvořiti pro vždy nerozlučný celek České koruny, přece Karel sám před svou smrtí tuto nerozdílnost porušil, rozděliv země koruny České mezi své syny (1377). …

V době husitských válek lužická města se spojila se Zikmundem. Husitská vojska je dobývala. Jiřík z Poděbrad byl nucen silou zbraní hájiti práv koruny České k Lužici. Mírem gubinským (1462) byla Čechám vrácena i Dolní Lužice, ale ochuzená o Chotěbuz a Picń se 120 vesnicemi, kteréž kraje potom navždy činily hluboký zářez do české Dolní Lužice. … Blahu země se však věnovati nemohl pro nepřátelství papežovo a Matiáše Korvína. … Kněží však šmahem hlásali i s kazatelen odboj proti Jiřímu. … Konečně i města se prohlásila proti králi. …Další panování Vladislavovo  i syna jeho Ludvíka v Lužici bylo pokojné, ale slovanskému obyvatelstvu Lužice nepřineslo valného prospěchu. … Poněmčování slovanského obyvatelstva Lužice dálo se od XVI. století čím dál uvědoměleji. Srbům bylo vstupování do cechů řemeslnických a do měšťanstva takřka zamezeno. V listech učennických byla po dlouhé časy formule, že dotyčný „učenník je z dobrého německého rodu a  n i k o l i  n á r o d n o s t i  s r b s k é“.Pod vládou braniborskou na Chotěbuzsku … teprve r. 1525 přiřčeno bylo právo vstupování do cechů alespoň synům z manželství Lužičanky s Němcem. … Ještě hůře bylo na vsích, kde, lid úpěl v nejhrubším poddanství německých pánů. … Válka třicetiletá zasáhla rozhodujícím způsobem i do osudů Lužice. Jan Jiří I, kurfiršt saský , se postavil na stranu Ferdinanda II. … Mírem pražským dne 30. května 1635 odstoupena obojí Lužice (ovšem bez Chtěbuzska) jako dědičné léno koruny České Janu Jiřímu s podmínkou, že po vymření panujícího rodu saského spadne zase ke koruně České.

       (Zpracováno podle údajů obsažených v Ottově slovníku naučném, díl XVI., s.492-494, Praha, 1900,  -re)