Konference o následcích NATO agrese (Bělehrad, 24.-27. března 2000), část II.
Konference o následcích NATO agrese
(Bělehrad, 24.-27. března 2000), část II.
Prof.Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Zasedání Tribunálu pro válečné zločiny spáchané USA a NATO v New Yorku
se uskutečnilo 10. června pod názvem Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny spáchané Spojenými státy a NATO. Tribunál se sešel díky iniciativě Ramseye Clarka,bývalého hlavního státního žalobce USA a tvůrce Mezinárodního akčního centra, soukromé nadace, která si klade za cíl bojovat proti nespravedlnosti po celém světě. Zasedání probíhalo ve velkém auditoriu Martina Luthera Kinga, v centru New Yorku , před přeplněným sálem, za účasti 16 soudců z 11 zemí, 36 svědků z 20 zemí, kteří přišli před soud s bohatou dokumentaci zločinů. Bylo uvedeno 19 hlavních obvinění proti vůdcům NATO 2000 panel 16 soudců z 11 zemí, za účasti 500 lidí. Panel prohlásil politické a vojenské vůdce USA a NATO za viníky válečných zločinů proti Jugoslávii (FRJ) během jejího přepadení v době od 24. března do 10. června 1999.
Bývalý generální prokurátor (attorney general) Spojených Států Ramsey Clark, vedoucí prokurátor Mezinárodního tribunálu o válečných zločinech USA/NATO proti Jugoslávii, nabádal přítomné a ty, kteří představují 21 zúčastněných zemí, k vykonání rozsudku, aby organizovali kampaň k zrušení vojenského paktu NATO.
Členové Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny prohlásili obžalované za vinné na základě důkazů proti nim a že o každém z 19 individuálních zločinů, uvedených v původní stížnosti (obžalobě) bylo potvrzeno, že byl proveden mimo pochyby. Tyto zločiny jsou (uvedeno dle News Bulletin SUC, dne 1.července 2000):
1.)Plánování a uskutečnění rozkouskování, segregace a zchudnutí Jugoslávie,
2.) Způsobení, vyvolání a povzbuzení násilí mezi muslimy a Slovany,
3.) Přerušení snah k udržení jednoty, míru a stability v Jugoslávii,
4.) Zničení mírotvorné role Spojených národů,
5.) Použití NATO pro vojenskou agresi a obsazení zemí, které to nechtějí,
6.) Zabíjení a zraňování bezbranného obyvatelstva po celé Jugoslávii,
7.) Plánování, ohlašování a vykonávání útoků, s úmyslem zavraždit, na hlavu státu, další vůdce vlády a vybrané civilisty v Jugoslávii,
8.) Ničení a poškozování zdrojů ekonomických, sociálních, kulturních, lékařských, diplomatických (počítaje v to i velvyslanectví Lidové republiky Číny a jiná velvyslanectví), náboženských, jakož i jejich majetků a zařízení po celé Jugoslávii,
9.) Útoky na objekty nepostradatelné pro přežití obyvatelstva Jugoslávie,
10.) Útoky na zařízení, obsahující nebezpečné látky a síly,
11.) Použití ochuzeného uranu, kazetových bomb a jiných zakázaných zbraní,
12.) Vedení války proti prostředí,
13.) Zavedení sankcí prostřednictvím OSN, což představuje genocidní zločin proti lidskosti,
14.) Vytvoření ilegálního ad-hoc Trestního tribunálu k zničení a démonizaci srbského vedení. Nelegitimnost tohoto Tribunálu je dále dokumentovaná jeho zanedbáním zahájení obžaloby proti utlačování Romů, kteří utrpěli největší počet ztrát kteréhokoli národa oblasti,
15.) Použití kontrolovaných mezinárodních medií k utvoření a udržení podpory pro USA agresi a pro démonizaci Jugoslávie, Slovanů, Srbů a Muslimů, jako genocidních národů,
16.) Ustavení dlouhodobé vojenské okupace strategických částí Jugoslávie silami NATO,
17.) Pokus o zničení suverenity, práva na sebeurčení, demokracie a kultury slovanského, muslimského, romského a jiného lidu Jugoslávie.
18.) Pokus o nastolení americké dominace a kontroly Jugoslávie, vykořisťování jejího lidu a zdrojů,
19.) Použití vojenských prostředků a ekonomického přinucování k docílení dominace USA .
Členové Tribunálu pokládají NATO a jeho členské státy a jejich vůdce za odpovědné za jejich kriminální činnost a odsuzují ty, kteří byli shledáni jako vinní nejsilnějšími možnými výrazy. Členové odsuzují bombardování uskutečněné organizací NATO, pranýřují mezinárodní zločiny a porušení mezinárodního humanitárního zákona, provedené ozbrojeným útokem a jinými prostředky, jako ekonomickými sankcemi. NATO jednalo protiprávně a pokusilo se zrušit mezinárodní zákony (International Action Center www.iacenter.org).
Mezi významnými svědky vystoupil německý admirál E. Schmähling (podal demisi pro nesouhlas s doktrínou NATO) a údajem, že účast německé armády na agresi byla, proti německé federální ústavě, zavládl „zákon džungle“ a že úmyslné vraždění civilistů samo o sobě představuje typický válečný zločin. Bývalý vedou pozorovatelů OBSE v Kosovu Roland Keith popsal, jak byli zneužíváni jako pozorovatelé na zemi pro letecký zásah NATO. Americký univerzitní profesor John Catalinotto odhalil, jak agrese proti Jugoslávii byla připravována velením NATO od léta 1998 (tedy ne jako následek vymyšlené „humanitární katastrofy“). Kosovský Rom Shani Rifati líčil smutný osud kosovských Romů, vyháněných z Kosova UCK. Francouz Gilles Troude podtrhl těžkou odpovědnost Francie a Velké Británie při organizováni podvodu během jednání v Rambouillet a skutečnost, že podle angažovanosti v agresi Francie zaujímala pom USA hned druhé místo, a jak byla francouzská média zcela podrobena informacím přicházejícím z NATO. Sám Ramsey Clark odsoudil sankce proti různým zemím světa, včetně Jugoslávie, ukázal na masové vraždění válečnou mašinerií (NATO), popsal všemocný americký vojenskoprůmyslový komplex. Cílem NATO v Jugoslávii nebylo jen vojenské vítězství, ale zničení země, její infrastruktury, komunikací, průmyslu. Uvedl, že je nutno zrušit NATO, které t.č. už nemá žádné oprávnění k existenci.
V rámci výroku o vině, jako souhrn rozsudku, byl uveden n sledující text. „Členové nezávislé vyšetřovací komise válečných zločinů USA-NATO proti lidu Jugoslávie, kteří se sešli v New Yorku, vyjmenovali zjištěné obžaloby proti prezidentu Williamu Clintonovi, generálu W. Clarkovi, ministryni zahraničí (USA) M. Albrighové, premiéru Tony Blairovi, kancléři G. Schröderovi, prezidentu J. Chiracovi, premiérům Massino d¨Alemovi a José M. Aznarovi, proti vládám a vůdcům NATO. Protože mají právo a povinnost, jako občané světa soudit porušování mezinárodního lidského práva, po vyslechnutí zpráv četných mezinárodních komisí, po vzetí na vědomí právoplatných dokumentů, očitých svědků, videozáznamů, fotografií, znaleckých posudků, archivního materiálů, knih a článků, které se vztahují k různým aspektům událostí v Jugoslávii a v jiných zemí Balkánu, členové Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny je jednohlasně odsoudili jako vinné z 19 různých zločinů, uvedených v původní obžalobě.
Doporučují:
1.) okamžité zrušení sankcí a embarga proti Jugoslávii;
2.) okamžité ukončení jakékoli okupace jugoslávského teritoria organizací NATO;
3.) zastavení veřejných nebo tajných operací tribunálu v Haagu;
4.) reparace Jugoslávii a ostatním státům za vyvolané škody;
5. mobilizaci proti politice sankcí nebo agrese, kterou vedou USA a NATO v ostatních částech světa
(Informace a texty této kapitoly jsou z různých zdrojů světového tisku, z větší části Balkans Infos, čís. 46, červenec-srpen 2000, z Junge Welt, zvláštní příloha o NATO-Tribunálu, 24. května 200, zprávy Mezinárodního akčního centra.)
(Prof. Dr. Rajko Doleček, Žaluji,třetí doplněné vydání, Praha 2000, Futura, str. 253-255)
Válečný tribunál o zločinech USA - NATO proti Jugoslávii, Srbům v Kyjevě a Berlíně
Podobně jako tribunál v Norimberku odsoudil řadu vedoucích nacistického Německa za válečné zločiny, spáchané za druhé světové války, tak také odsoudily tři nezávislé Mezinárodní tribunály o válečných zločinech spáchaných Spojenými státy a organizací NATO proti Jugoslávii vůdce NATO a podrobně popsaly jejich zločiny. Tribunály probíhaly v Kyjevě 23. května 2000), v Berlíně (3. června) a v New Yorku (10. června). Tribunálů se zúčastnili přední právníci různých zemí světa, soudcové, předvolaní svědkové a pochopitelně žalobci.
Práce Tribunálu v Kyjevě se účastnilo 15 soudců (Rusko, Bělorusko, Ukrajina, ČT, Polsko, Německo, Jugoslávie). Bylo vzneseno osm obvinění proti vůdcům NATO, byli například jmenováni prezident Chiran, Jospin (premiér Francie), Védrine (ministr zahraničí Francie), Richard (ministr obrany Francie) .
1.) Plánování rozbití Jugoslávie,
2.) propagace náboženské nesnášenlivosti, vedoucí k bratrovražedné válce,
3.) udržování, vyzbrojování a financování tzv. Osvobozovací armády Kosova, aby tato oblast byla odtržena od Jugoslávie,
4.) manipulace vyjednávání (v Rambouillet), aby mohlo být dáno ultimatum Jugoslávii,
5.) vedení informační války proti Jugoslávii a vytvoření humanitární katastrofy,
6.)zablokování pokusů k dosažení míru OSN,
7.) využití válečné mašinérie NATO k agresi proti Jugoslávii,
8.) ničení a pustošení ekonomických, společenských, kulturních, zdravotnických, diplomatických a náboženských zdrojů, majetků a komnikací na celém území Jugoslávie.
Ve svých usneseních se rozsudek odvolává na Briand-Kellogův pakt (1928) o nutnosti eliminace válek jako způsob řešení mezinárodních konfliktů, pak na 6. článek chart tribunálů v Norimberku a Tokiu s definicí válečných zločinů
Soud (Tribunál) v Berlíně pracoval pod předsednictvím známého právníka profesora Normana Raecha z Hamburku a účastnili se ho významní soudcové a právníci Německa, Rakouska, Itálie, Ruska, Běloruska, ČR, Maďarska, Makedonie, Polska. Velmi rozsáhlou obžalobu připravil právník Ulrich Dost, ve které podtrhl odpovědnost německé vlády při přípravě agrese NATO, obzvláště tím, že podporovala albánské separatisty a vojenskou intervenci spojenců (z NATO). Kromě jiného se Spolková republika Německo provinila tím, že porušila smlouvu, tak řečenou „4+2“ z roku 1990, podle níž Moskva souhlasila se sjednocením Německa. Německy se tehdy zavázalo, že nikdy nepovede válku mimo své území a že se vojensky nezaplete do žádného konfliktu, s výjimkou případného angažování v souladu s Chartou OSN: Tribunál tak odsoudil nejen kancléře Schrödera, ministra zahraničí Fischera a obrany Scharpinga, ale i členy Bundestagu, kteří hlasovali pro vojenskou akci Německa.
Rozsudek zněl. Zodpovědní politikové NATO a členských zemí jsou všichni vinni, že zahájili a vedli agresi, za porušování všech smluv, konvencí a odpovídajících mezinárodních úmluv, počínaje Chartou OSN a zakládající smlouvou samotného NATO, nepočítaje značný počet dalších mezinárodních konvencí. Daleko je od toho, aby byla legitimně „humanitární“ intervence NATO v Kosovu tím, že znásobila počty obětí. Při nedostatku státní moci mohlo být odsouzení v Berlíně jen morální.
Ohledně civilních cílů agrese, Berlínský tribunál citoval prohlášení činitelů NATO, která potvrzují, že výběr cílů NATO představoval strategii „třetí etapy“, která systematicky zahrnovala civilní populaci s cílem svrhnout vládu Jugoslávie, jako zřejmé porušování ženevských úmluv. Podobně i výběr zbraní, tj. použitích kazetových bomb a ochuzeného uranu, představuje obzvlášť závažné porušení mezinárodních lidských práv, uzavřel tribunál. Tribunál obzvláště odsoudil záměrné zničení Srbského radia a televize v Bělehradě s 16 oběťmi na životech a znemožnění získávání (šíření) informací. Zničení televize odsoudila jako válečný zločin NATO i Amnesty Iternational (6. června 2000). Vedoucí americké sekce Amnesty Iternational pan William Schultz v šedesátistránkové zprávě obvinil NATO z porušení mezinárodního (válečného) práva, což vedlo ke zbytečnému , zcela nezákonnému zabíjení civilistů. Výmluva NATO, že se jeho letectvo snažilo „ochraňovat“ civilní cíle, nebyly pravdivé, protože se útoky mnohdy opakovaly, i když bylo zřejmé, že se jedná o civilní cíle. Amnesty Iternational také kritizovala zbytečné ničení mostů a zcela civilních průmyslových podniků.
Je nutno sledovat a vyčíslovat nejen materiální ztráty a poranění, ale i psychologickou traumatizaci, např. při prakticky denních náletech na Bělehrad, Prištinu, Nový Sad atd. Válka není prostředek k záchraně lidských práv a civilizace a neměla by být nástrojem politiky. Nesmí se stát, aby tato války posloužila jako model pro Nový světový řád.
Zasedání probíhalo 2. a 3. června v půvabném protestantském chrámu Svatého Kříže, jehož pastor Jürgen Quandt prohlásil, že žádná válka by neměla být „spravedlivou“.Nejrozsáhlejší zprávu s kompletními texty obžaloby lze nalézt v německém Junge Welt (24. května 2000), ve speciální příloze, kde jsou na první stránce obrázky Schrödera, Acharpinga a Fischera s velkým nápisem: „Na pranýři“. Uvnitř pak na mnoha stránkách následuje Obžaloba u Mezinárodního evropského (neoficiálního) Tribunálu v souvislosti s válkou NATO proti Jugoslávii, jak ji uvedl žalobce Tribunálu Ulrich Dost, proti:
Následujícím státům s jejich povahou jako členské státy Spojených národů a současně Severoatlantické smlouvy ze dne 4. dubna 1949, zodpovědně zastupované svými šéfy státu nebo vlády, ministry zahraničí a obrany:
Spojené státy americké (USA), zastupované: W.J. Clintonem, Madeleine Albrightovou, Williamem Cohenem, atd. Takto je obžalováno všech 19 členů NATO, včetně Česka, „zastupovaného“ premiérem M. Zemanem, ministry J. Kavanem a V. Vetchým. K tomu všemu je přidán seznam členů Bundestágu, dále vedení organizace NATO (J. Solana, generál W. Clark, generál M. Short, generál Klaus Neumann), jakož i příslušníci vedení německého bundeswehru, konkrétně letectva (generál Rolf Portz a dva velitelé – plukovníci Jochen Both a Peter Schelzig).
Podrobně byly vyčísleny četné zločinné postupy, ničení mostů, zdravotnických zařízení, obytných čtvrtí, civilních továren, poškození výroby i dodávky elektřiny.Obžaloba doslova cituje velitele letectva NATO generálporučíka Michaela C. Shorta (rozhovor v The New York Times 13. května 1999) o přednostním ničení civilních cílů: Myslím si, že nebude proud pro tvou ledničku, nebude plyn pro tvůj sporák, nedostaneš se do práce, protože je most pryč – ten most, na kterém sis pořádal své rockové koncerty – a vy všichni jste tam stáli s terči na svých hlavách. To všechno musí ve tři hodiny ráno zmizet.“ (Nemluvili tak za druhé světové války různí velitelé SS nebo Luftwaffe při ničení anglických, polských , ruských, srbských měst?) Patnáct hustě psaných stránek textu končí seznamem zákonů, smluv, konvencí, chart, které NATO porušilo během své zločinecké agrese proti Jugoslávii.
