Konec diplomacie v Čechách
Konec diplomacie v Čechách
Marek Řezanka
Symbolem nekompetentnosti Fialovy vlády se vlastně od počátku její existence stal ministr zahraničních věcí, Jan Lipavský.
Pro zemi, jejímiž ministry zahraničních věcí byli v minulosti například Edvard Beneš či Jan Masaryk, je velmi smutné, že její diplomacii šéfuje člověk s bakalářským titulem, který získal ještě s odřenýma ušima. Exprezident Miloš Zeman ho pro nekompetentnost jmenovat nechtěl – a věděl, proč. V plném rozsahu se ukázalo, že Jan Lipavský na funkci ministra předpoklady skutečně nemá. Lze konstatovat, že naše diplomacie je za jeho působení v rozkladu. Schopní a vzdělaní lidé (například Petr Drulák) byli zbaveni svých pozic, aby se jediným kvalifikačním kritériem stal dostatečně protiruský postoj. Místo koncepce politiky více azimutů je resort zahraničí plně orientován na podřízení se určité vládnoucí klice ve Spojených státech amerických a současné ukrajinské vládě. Za nešťastné lze považovat i to, že český ministr zahraničí byl vyznamenán Řádem za zásluhy na Ukrajině. To zpochybňuje jeho nezávislost.
Místo dlouhodobého sledování českých zájmů v zahraničí se celá česká diplomacie orientuje pouze na podporu vládnoucích kruhů na Ukrajině – a nevidí jiné řešení než dodávání zbraní. Místo lehkého našlapování jsme svědky praxe, kdy padají pubertální velkoústá (dal by se použít i expresivnější výraz) prohlášení, která jen dokazují, že ministr zahraničí je nevyzrálý kluk bez zkušeností z mezinárodní politiky, čehož si musí být vědom každý, kdo s ním přijde do styku.
Zdaleka zde ovšem není jen rovina ministrovy nekompetentnosti. Jsou tady i další závažná podezření.
Bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí, Jan Čapek, vypracoval auditní zprávu, v níž se mimo jiné věnoval obcházení zákona ze strany resortu, a to při vyhlašování výběrových řízení a netransparentním výběru osob na zastupitelské úřady. Čapek byl bez udání důvodů propuštěn. „Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že můj odchod souvisí s vypracováním auditní zprávy“, dodává pan Čapek.
Čtyřiačtyřicetiletý auditor s excelentním životopisem a výborným úřednickým hodnocením dostal v lednu 2022 výpověď.
Zkušební doba pana Čapka hrála resortu zahraničí do karet. V ní totiž ze zákona není zaměstnavatel povinen sdělovat důvody, které ho ke zrušení pracovního poměru vedly. Ministerstvo se tedy nepohodlného pana Čapka poslední den před uplynutím zkušební lhůty zbavilo – a ministr použil otřepanou formuli, že vyšetřován byl pan Babiš – a ne Fialův kabinet. Stačí nám toto jeho prohlášení?: „Představa, že bych chtěl zakrývat negativní výsledky auditu, abych kryl minulou vládu, mi přijde opravdu úsměvná… Mým cílem je transparentní a efektivní fungování resortu, nikoliv obsazování míst ze známosti nebo z politické vůle…“
Pana Lipavského skutečně nelze podezírat z toho, že by kryl jakékoli nepravosti z dob vlády A. Babiše. Už proto bychom měli zpozornět, že výsledky auditu neznáme. Faktem je, že audit nestopl pan Babiš, ale Fialova vláda. Nám pak nezbývá, než klást si otázku proč, neboť z altruismu vůči panu Babišovi to rozhodně nebylo. Proč ministr audit nezveřejní?
Kdyby mainstreamová média fungovala, jak mají, tuto kauzu by usnout nenechala, podobně, jako by se nestáhla poté, kdy stopa po panu Mlejnkovi mířila v kauze Dozimetr k samotnému ministrovi vnitra, V. Rakušanovi. Ministrovi Hladíkovi prochází kauza Taxis, brněnská primátorka Vaňková je neodvolatelná bílému prášku i bílým koníkům navzdory.
Vraťme se ještě k některým křiklavým příkladům, kdy Jan Lipavský zjevně pochybil.
Nevpuštění tenistky A. Pavljučenkovové, která tvrdě odsoudila válku na Ukrajině, na pražský turnaj, nelze vnímat jinak než jako rasismus a princip uplatňování kolektivní viny, které kabinet Petra Fialy bohužel konstantně aplikuje na všechny Rusy bez rozdílu.
Nad omezením startu ruských a běloruských hráček se podivovala i ženská tenisová asociace, WTA.
Lipavský k tomu podotkl: „Zákaz je platný. Nevím, za jakých podmínek se tyto osoby zúčastní turnaje. Je na policii, aby případně konala, pokud bude mít nějaké podezření, že by toto rozhodnutí nemělo být dodrženo.“
„Před týdnem jsme jako agentura vydali doporučení pořadatelům významných sportovních akcí, aby sem zástupce Ruské federace a Běloruska – byť třeba reprezentují pod hlavičkou ‚neutrální‘ – nezvali“, uvedl pro Seznam Zprávy místopředseda Národní sportovní agentury (NSA) Roman Brandýs.
Jinými slovy – ať občané Ruska či Běloruska válku odsuzují či podporují, v České republice si neškrtnou proto, že jsou Rusové či Bělorusové. I toto je tragická vizitka Fialova kabinetu a české „diplomacie“, která bohužel spíše připomíná ministerstvo války.
Nezbývá než doufat, že tuto smutnou epizodu v naší zahraniční politice nějak přečkáme – a že se škody v ní napáchané podaří během několika dalších desítek let napravit, třebaže to nebude vůbec snadný úkol.
