Ke stýkání a potýkání Čechů a Němců v dějinách 12

Jeden všední protektorátní den doby stanného práva v r.1942

Praha, 25. června 1942. (ČTK.) Rozsudkem stanného soudu v Praze ze dne 25. června 1942 byli odsouzeni k smrti zastřelením:

1. Rosický Jaroslav, majitel obchodu, narozený 18. září 1884, bytem v Praze,

2. Rosický Evžen, redaktor, narozený 15. října 1914, bytem v Praze,

3. Dlask František, majitel obchodu, narozený 17. listopadu 1889, bytem v Praze,

4. Kanta František, řezník, narozený 8. prosince 1905, bytem v Mislejovicích,

5. Cínek Karel, student, narozený 20. listopadu 1921, bytem v Zářečí, okres Strakonice,

6. Škoda Otto, narozený 28. srpna 1908, bytem v Horažďovicích, okres Strakonice, 7. Hloušek František, úředník, narozený 9. dubna 1897, bytem v Hradci Králové,

8. Kálal JUDr Jaromír, advokát, narozený 21. března 1902, bytem v Hradci Králové,

9. Groh Bedřich, narozený 10. února 1908, bytem ve Dvoře Králové n. L.,

10. Libřický František, úředník, narozený 17. ledna 1882, bytem v Jaroměři,

11. Moravec Václav, narozený 20. května 1901, bytem v Polepech, okres Kolín,

12. Kocourek Václav, naraz. 7. ledna 1910, bytem v Oskořínku, okres Nymburk,

13. Sedláček JUDr. Tomáš, advokát, narozený 19. prosince 1887, bytem v Nymburku,

14. Horník Rudolf, narozený 19. dubna 1910, bytem v Chomuticích, okres Nový Bydžov,

15. Schart Adolf, starosta, narozený 2. července 1889, bytem v Dobříši,

16. Schartová Otilie, narozená 22. ledna 1899, bytem v Dobříši,

17. Schartová Dagmar, narozená 29. ledna 1920, bytem v Dobříši,

18. Fejfar Josef, narozený 15. listopadu 1896, bytem v Jezbinách, okres Dvůr Králové nad Labem.

Osoby, uvedené pod č. 1 až 13, schvalovaly atentát a vyzývaly k podpoře pachatelů atentátu. Osoby, uvedené pod č. 14 až 17, byly odsouzeny pro neoprávněné držení zbraně. Odsouzený, uvedený pod č. 18, udržoval styky s osobami, jež mají účast na činech Říši nepřátelských.

Dále byli rozsudkem stanného soudu v Brně ze dne 25. června 1942 odsouzeni k smrti zastřelením:

1. Bartl Ferdinand, narozený 10. května 1872, bytem v Přerově,

2. Adamski Josef, narozený 13. listopadu 1912, bytem v Moravské Ostravě,

3. Procházka Klement, puškař, narozený 22. listopadu 1902, bytem v Dalešicích, okres Moravské Budějovice,

4. Kotrnožka Karel, majitel kavárny, narozený 22. ledna 1890, bytem v Jihlavě,

5. Zahradníček Antonín, narozený 6. června 1917, bytem v Poličné, okres Valašské Meziříčí,

6. Hojac Ladislav, narozený 4. srpna 1915, bytem v Lovčicích, okres Kyjov,

7. Frýdek Jaroslav, narozený 7. března 1915, bytem v Uherském Brodě,

8. Kazda František, lesník, narozený 9. února 1898, bytem ve Frýdku,

9. Lacinová Eva, narozená 16. května 1924, bytem v Přerově.

Osoby, uvedené pod č. 1 a 2, schvalovaly atentát a vyzývaly k podpoře pachatelů. Osoby, uvedené pod č. 3 a 4, byly odsouzeny pro neoprávněné držení zbraní. Odsouzení, uvedení pod č. 5 až 9, udržovali styky s osobami, jež měly podíl na činech Říši nepřátelských.

Rozsudky byly vykonány 25. června 1942. Jmění odsouzených bylo zabaveno.

Jak na Pankráci za protektorátu umírali čeští vlastenci

„Jarenečkovi ať k svátečku milosrdný Bůh udělí zdraví a spokojenost. Na Emouška bych byl zapomněl; totéž přeju jemu k svátku. Pozdrav všem příbuzným a známým. Sbohem, moji nejdražší.

Poslední políbení Tobě, Vlastičko, Jarenkovi i všem.

Váš Jára." 

Na všechny pamatuje a všechny utěšuje, on, který za chvíli vydechne naposled a který cítí, že "i ten nejskromnější život ve zbožnosti a lásce je krásný." A přece ani jediného slova nářku! V poslední chvíli života stará se o rodinu, nezapomíná ani na svátky a narozeniny drahých. Všem přeje dobré a sobě už jen tu milosrdnou smrt. S láskou myslí na vlast, pro kterou umírá. Snad právě proto umírá tak statečně.

Krásný, silný, ušlechtilý! Tisíce a tisíce takových nám zabili.

Pak byli vysvlečeni, mužům byly ponechány jen spodky, ženám košile a odváděli je do místnosti, které se dostalo názvu "sekyrárna". Je to veliký sál, do kterého se vchází dvojitými dveřmi. Je rozdělen na tři části.

Prvá část je upravena jako soudní síň. Je ohraničena tmavě fialovým, průsvitným závěsem. Na pravé straně od vchodu jest nízké podium a na něm tři stolky, pro státního zástupce, zapisovatele a obhájce, který se ovšem o obhajobu ani nepokusil. Laciná, ubohá teatrálnost této svatyně zločinu působí odporným dojmem.

Zde ubožákovi přečetli rozsudek, pak se rozhrnula část závěsu a oběť byla uchopena katy. Byl-li odsouzený žid, byl oběšen. K tomu účelu jest u stropu železná traversa a na ní na pohyblivých kladkách osm háků na upevnění oprátky. Hned u vchodu je stupínek, na který musel odsouzenec vystoupit. Pak mu byla hozena na krk oprátka, byl sražen se stupínku a pomocí pohyblivých kladek prostě odsunut stranou. Ihned mohl přijíti na řadu další. Popravovalo se tu jako na běžícím pásu. Ostatní odsouzenci mohli popravám přihlížet.

Jiní musili projít tímto hrůzným oddělením do dalšího, kde byla gilotina. Již zde není. Němci ji těsně před revolucí odvezli a vhodili do Vltavy. Báli se jí, aby snad nevztáhla ruce také po nich. Byla však již nalezena a z řeky vyzdvižena. Stěny jsou obloženy bílými kachlíky. Podlaha je z granolitové masy a svažuje se k místu, kde je mřížka odpadního potrubí. V těch místech byl popravčí stroj. Oběť byla položena na prkno, hlava byla upevněna svěrákem, potom sjela šikmo seříznutá, ostrou giletou opatřená sekyra, která vážila asi 75 kg. Hlava ubožákova spadla do koše nad mřížkou odpadního potrubí, jímž proteklo tolik, tolik drahé české krve.

Z knihy Šest let okupace Prahy

Stanné právo

V době okupace bylo vyhlášeno dvakrát. Poprvé po nástupu R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora, a to od 28.9.1941 do 20.1. 1942. V té době bylo odsouzeno 400 až 500 lidí k trestu smrti a přibližně 5000 lidí bylo postiženo jiným způsobem, např. transportem do některého koncentračního tábora.

Druhé stanné právo proběhlo v době od  27.5.1942 do 3.7. 1942, kdy bylo zastřeleno 1327 Čechů z celkového počtu 3188 zatčených. Do tohoto počtu nejsou započítány oběti z Lidic a Ležáků.

Připravil J. Kovář