České národní listy

Když kněžím dojdou síly…

Marek Řezanka

Byl jednou jeden starý král

měl proti sobě kněží

a šlechtu, kterým odpíral

brát šmahem, co kde leží

Však k jejich smůle prostý lid

ke králi úctu chová

tu, kterou nelze pomýlit

neboť je opravdová

Ač proti němu v hospodách

zášť podněcují klauni

on zakořenil odspoda

což jeví se být hlavní

Ti, kdo ho nejvíc pošpiní

jsou zloději a vrazi

Mluví o něm jak o svini

ten, kdo jak had se plazí

Náš král se svrhnout nenechá

ač pokusy se množí

když všelijaká neplecha

mu vyhrožuje s noži

Ta chamraď, co si nakradla

a o svůj lup se bojí

tak strká všude chapadla

a vyžívá se v hnoji

Jednou v té zemi nebohé

mor s cholerou zle řádí

Tu rovni jsou si před Bohem

jak staří, tak i mladí

Jen kněží mocí opilí

dál divné řeči vedou

Aby se moci chopili

tak svádějí boj s vědou

Král lidem léky zajistí

však kněží křičí: Zle je

Jsou plni hříšné závisti

a rovněž beznaděje

Řvou, že prý lék je prokletý

a vede k branám Pekla

Zášť napěchují do věty

jež nadmíru je vzteklá

Pak v slabé chvilce prohlásí

že léky nevezmou si

Doktory pošlou do basy

ať lidi mor dál rdousí

Že smrt si radši vyvolí

ti gauneři se pyšní

Ať přibývají mrtvoly:

To chtějí kněží hříšní

Král k lidem léky dopraví

však kněžím nedá žádný

Pro ně je zdrojem otravy

snad od Ďábla – a vadný

Zatímco lid se zotaví

ti kněží bídně hynou

Měli mít větší obavy

co bude s jejich vinou

Každý ať radši uváží

než prohlášení vydá

Ať v slovech šetří kuráží

když v činech je s ní bída

Jsou poučení varovná:

To naše na to cílí

Že každá z křivd se narovná

když kněžím dojdou síly…