Kdy začala největší válka

5.1.2020 Oskar Krejčí  

 Top 10 !Argumentu v roce 2019: komentář politologa Oskara Krejčího se umístila na 6. místě nejčtenějších autorských článků. Postupně si naše nejčtenější texty připomeneme.

Politolog Oskar Krejčí ve svém komentáři reaguje na stále se opakující dezinformace týkající se začátku, povahy a výsledku 2. světové války.

Připomínat hrůzy války a zákonitosti jejího vzniku je posvátná povinnost každého humanisty. Jenže každé dobro lze zneužít: samozřejmou součástí každodennosti se stalo, že úsilí o politickou kariéru či novinářský žold bývá spojeno se zneužíváním fakt vytržených z historické souvislosti. Nejinak je tomu s výročím začátku 2. světové války. To si Západ připomíná v souvislosti s vpádem německé armády do Polska 1. září 1939. Tato datace má svoji logiku: do války byly v té či oné podobě zataženy čtyři mocnosti, které patřily k jádru světového politického systému – Německo, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Ovšem pro Londýn a Paříž tato podivná válka měla více podobu neúspěšné nátlakové diplomacie než faktické účasti v bojích. Navíc rusofobním propagandistům vyhovuje, že Sovětský svaz nestál na straně napadeného Polska. A co víc: spojení této války s paktem Ribbentrop–Molotov pomáhá šířit iluzi, že za nejstrašnější válku v dějinách mohou stejnou měrou Německo i Sovětský svaz.

Války a diplomacie

Rozbíjení chronologie je jedním ze základů propagandistické manipulace s dějinami. Také představě o tom, že 2. světová válka začala útokem na Polsko či podpisem dohody Ribbentrop–Molotov se vzpírá celá řada faktů. Je tudíž nutné znovu a znovu připomínat, že těmto událostem předcházelo přinejmenším sedm jiných velmi významných a dramatických příběhů, z nichž některé zásadním způsobem ovlivnily i osud Československa. A utvářely celkovou mezinárodněpolitickou atmosféru doby, která agresi vůči Polsku předcházela.

• Útok na Čínu. Mukdenský incident, který se odehrál v září 1931 a který byl předobrazem nacistické provokace v polských Gliwicích, zahájil válku v Číně a vedl k okupaci Mandžuska. V červenci 1937 začala nová, „oficiální“ etapa čínsko-japonské války: japonské jednotky zaútočily na geopolitické jádro Číny.
• Válka v Etiopii. Ještě před útokem na Polsko fašistická Itálie přepadla v říjnu 1935 tuto africkou zemi. Pod tlak se dostala britská koloniální říše.
• Španělská občanská válka. Ta začala v červenci 1936 a trvala téměř tři roky. Na straně zákonné vlády tehdy bojovali i sovětští specialisté a interbrigadisté z přibližně dvaceti zemí, zatímco Německo a Itálie podporovaly povstalce. Francie, Velká Británie i USA vyhlásily neutralitu. Jednalo se o jeden z nejdůležitějších testů bojové i politické přípravy na některé rozhodující bitvy světové války.
• Anšlus. V březnu 1938 došlo k připojení Rakouska k Německu. Akce byla spojena jak s vnitrorakouským násilím, tak i s hrubým nátlakem Berlína.
• Mnichovská dohoda. Ta byla podepsána v září 1938 Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií a vedla k odtržení velké části československého pohraničí ve prospěch Německa a částečně i Polska. Československo přišlo o své strategické hranice. Umíralo, neboť, jak už v lednu 1849 na Kroměřížském sněmu prohlásil František Palacký, „Čechy jsou kotlina, kotel však, aby nebyl zničen, nemůže se rozděliti“.
• Vídeňská arbitráž. Ta byla pod nátlakem podepsána v listopadu 1938 zástupci Československa, Maďarska, Německa a Itálie. Připravila Československo o část jižního a východního území Slovenska.
• Protektorát Čechy a Morava. V březnu 1939 nacistické Německo okupovalo české země. Na Slovensku vznikl fašistický stát.

Pakt Ribbentrop–Molotov

Smlouva o nenapadení mezi Německem a Sovětským svazem, zkráceně nazývaná pakt Ribbentrop–Molotov, byla podepsána v srpnu 1939 – tedy až po výše zmíněných sedmi událostech. Veřejná část této smlouvy představovala dohodu o neútočení na dobu 10 let. Tajný protokol, který byl součástí úmluv, mimo jiné uvádí, že „v případě nového územního a politického uspořádání oblastí náležejících k baltským státům (k Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě) bude severní hranice Litvy tvořit rozhraní mezi sférami vlivu Německa a SSSR. V této souvislosti obě strany uznávají zájem Litvy na území Vilna. V případě nového územního a politického uspořádání oblastí náležejících k polskému státu bude rozhraní sfér vlivu mezi Německem a SSSR tvořit zhruba linie řek Narev, Visla a San“. Konkretizace měla být řešena „přátelskou dohodou“.

Wehrmacht zaútočil na Polsko 1. září a slíbená pomoc západních mocností Varšavě se ukázala jako bezzubá. V den, kdy polská vláda uprchla do Rumunska, tedy 17. září, Sovětský svaz zaútočil z východu. Hranice SSSR byla posunuta na západ, což se ukázalo jako mimořádně významné po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941. Varšava ovšem dodnes využívá tohoto faktu k dehonestaci současné Moskvy, bez ohledu na to, že dnešní Rusko není Sovětský svaz. A bez ohledu na fakt, že během osvobozování Polska od německých okupantů zahynulo více než 600 tisíc rudoarmějců a více než 1,4 milionu jich bylo raněno.

Podpis paktu Ribbentrop–Molotov představoval rezignaci Sovětského svazu na principy kolektivní bezpečnosti. Smlouva byla podepsána v době, kdy selhala jednání s Londýnem a Paříží o společných zárukách míru. Po všech zmíněných akcích – od diplomatické sterilnosti v případě války v Číně, Etiopii a občanské války ve Španělsku přes mnichovskou zradu až po pasivitu při anšlusu a v době likvidace Československa – Moskva pochopila, že válka v Evropě je nevyhnutelná. Výše zmíněné události ukázaly, že Francie a Velká Británie budou nečinně přihlížet k německému rozebírání střední Evropy směrem na východ, tedy k hranicím SSSR. O tehdejších neutrálních Spojených státech nemluvě. Sovětský svaz zůstal sám. Na pořad dne nastoupila snaha Moskvy začátek války s nacistickým Německem co nejvíce oddálit, a to nejen v čase, ale i v prostoru.

Pakt Ribbentrop–Molotov byl navíc signován v geopoliticky mimořádně citlivé chvíli, kdy na východě eurasijského kontentu pokračovala japonská ofenzíva v Číně a začal japonský útok na Mongolsko. Byl podepsán v době bojů Rudé armády s japonskými vojsky u Chalchyn-golu (květen až září 1939). K velkým strategickým úspěchům tehdejší Moskvy patří, že se po celou dobu 2. světové války dokázal vyhnout bojům na dvou frontách. Kdo by ve světě, v němž hodnotu měla jen síla, dokázal postupovat lépe?

Nová hranice

Churchill charakterizoval Polsko jako „stát na kolečkách“. Nalézt jeho pevnou historickou východní hranici není možné. Stačí připomenout, že v 17. století polští vojáci obsadili na několik let Moskvu, ovšem celé století před atentátem v Sarajevu byla Varšava součástí Ruské říše – zpočátku, jak nedávno v jedné diskusi prohlásil Zdeněk Vopat, na principu „jedna země, dva systémy“. Úkol stanovit východní hranici za 1. světové války nově vytvořeného Polska připadl polsko-sovětské válce (únor 1919 – březen 1921).

Válečná „štěstěna“ se během polsko-sovětské války přikláněla tu na jednu, tu na druhou stanu. Když probíhala ofenzíva Rudé armády a hrozilo nebezpečí, že se podaří spojit bolševiky s maďarskými či dokonce německými revolucionáři, zasáhla britská diplomacie. V prosinci 1919 tehdejší britský ministr zahraničí George Curzon navrhl hranici mezi Polskem a sovětským státem, které se od té doby říká Curzonova linie. Její podobu přibližuje přiložená mapa. Jenže pak přešla do ofenzívy polská vojska. Válka byla následně ukončena Smlouvou o příměří a předběžných podmínkách míru (1921) s tím, že nová hranice byla stanovena více než 200 kilometrů na východ od Curzonovy linie – k Polsku byly připojeny části dnešní Litvy, Běloruska a Ukrajiny. Západní mocnosti neprotestovaly.

Curzonova linie ale ještě dvakrát ožila. Představa západní hranice Sovětského svazu, která byla obsahem tajné doložky paktu Ribbentrop–Molotov, v zásadě odpovídá Curzonově linii. A nejen to. Na Jaltské konferenci nejvyššími představiteli a ministry zahraničních věcí Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států podepsaný Protokol uvádí, že „hlavy tří vlád jsou toho názoru, že východní hranice by měla jít podle Curzonovy linie s úpravami v některých oblastech od pěti do osmi kilometrů ve prospěch Polska“. Dnešní polská hranice s Litvou, Běloruskem a Ukrajinou je dědictvím po Curzonově linii.

*          *          *

Úpadek politické kultury, který se projevuje mimo jiné dezinterpretací příčin, povahy a výsledků 2. světové války, zakládá velké nebezpečí pro budoucnost. Rusofobní přístup některých politiků v diskusích o 2. světové válce nabývá podobu arogance i vůči Kyjevu a Minsku. Diplomacií velmi obtížně zformovaná a válkami podepřená hranice Polska nesmí být ale zpochybňovaná. Skrytá i veřejná kritika Curzonovy linie hrozí, že by Litva mohla přijít opět o Vilnius a Ukrajina o Lvov, o územních ztrátách Běloruska nemluvě. Ale nejen to. Na Jaltské konferenci Winston Churchill navrhl, aby polský stát byl obnoven „mezi takzvanou Curzonovou linií a linií řeky Odry“. To znamenalo nemalý posun západní hranice Polska na úkor říšského Německa. Churchillův návrh byl přijat a obsahuje jej i citovaný Protokol. Tento výsledek by nemělo zpochybnit ani případné zakrývání Churchillových soch například kvůli jeho účasti na koloniálních bojích proti paštunským kmenům v Britské Indii a proti Máhdího povstalcům v Súdánu.