Kdo seje vítr, sklidí bouři

Autor: Pavel Letko - Zveřejněno 10:58 - (517 Návštěv)

Kdo seje nenávist, ten sklidí... (hádanka pro dolních 10 miliónů).

Jelikož zaséváme a hojně zaléváme nenávist, budeme dříve nebo později náležitě sklízet. Jen se podívejte na naši společnost v historické perspektivě. Jen krátce jsme se v roce 1989 opájeli krásnou představou „sametové revoluce“, Kocáb s Horáčkem za podpory Václava Havla stavěli mosty mezi Západem a Východem, aby hned v roce následujícím začalo pěstování nenávisti. A tu si vesele užíváme s úhlavními nepřáteli vnitřními (Paroubek, Grebeníček, Babiš, Zeman, Klaus) a také s nepřáteli vnějšími (Rusko, Severní Korea, Čína). Pěstujeme Orwellovy chvilky nenávisti.

Lidé s poněkud nižší představivostí se domnívají, že nás se netýká Orwellova politická vize budoucnosti. Podle nich se týká pouze našich nepřátel, viz výše. Mám bohužel pro tyto selektivně zaměřené osoby jednu špatnou zprávu. Týká se to bohužel nás všech a zásadně. Co si můžeme počít s nenávistí těch druhých? Mnoho ne. Ale s tou naší můžeme udělat téměř vše.

Na začátku je touha se nenávisti zbavit. S tím jsme jako společnost ještě ani nezačali. Pochopení, že nepřítel sídlí uprostřed nás osobně, je zatím úplně mimo naše možnosti. Přitom je jasné, že budeme-li tomuto hlasu naslouchat a necháme na sebe působit nenávist z obrazovky, médií či lidí, bude v nás tato negativita růst a bude nás okrádat o důstojný lidský život. A nejen to. Budeme-li strom mohutně zalévat milióny chvilek nenávisti, pak dříve nebo později přijde čas sklizně. Z bodláčí se jahody nesklízejí a z nenávisti láska a dobro rozhodně nepokvete. Vyšší cena plynu, benzinu, elektřiny a všech dalších komodit je jen nevinou předehrou k celkové zasloužené sklizni. Jistěže máme k dispozici stíhačky, dalekonosná děla, zánovní vozítka pěchoty. Každé bratru za cca 130 milionů, takže máme co jsme chtěli. Navíc se chystáme nakoupit ještě více zbraní a také zbraně posíláme do místa konfliktu. To se vyplatí (někomu určitě), někdo si vydělá a koupí tryskáč nebo ostrov, někdo přijde o nohu a jiný o celý život. Někdo přispěje sbírkou na zbraně, jiný se s nimi cvičí v zabíjení, další se skládá na pohřeb, věnec a pomník. Každý si zvolí podle svých preferencí.

Předpoklad, že se vykoupíme dobročinností nasměrovanou na jednu stranu konfliktu (kdo neskáče, není Ukrajinec), zatímco na druhou (s níž jsme svázání potrubím) budeme beztrestně uvalovat matky všech sankcí - to je představa naprosto lichá. Jak by se vám líbilo žít ve společenství, ve kterém by byl jeden veleben do nebes a vše se mu odpouštělo, zatímco na nás a na naše děti by zbyl jen veřejnoprávní ČT pranýř? Asi moc ne. A takové společenství na Zemi spolutvoříme, i když jsme pouhá "myš která řvala".

Jak tohle může dopadnout? Když nic jiného, tak spadne železná opona, otázkou je, jen kde se to stane. Nemohli jsme na Západ a už nebudeme moci na Východ. Lidem s nízkou představivostí to vadit nebude, přijde jim normální dovážet uhlí na Ostravsko z Austrálie a plyn z USA. Jde velmi často o osoby poctivě třídící odpad a vůbec svědomitě pečující o životní prostředí. Takový svět jim připadne v pořádku. Nu což, je tomu tak, co svět světem stojí. Ne nadarmo je psáno v textu starém tisíce let toto:

Zaseli vítr, sklidí bouři. Nevyroste jim ani stéblo, co vzklíčí, nevydá žádnou mouku; kdyby snad i něco vydalo, pohltí to cizáci (Ozeáš 8.7)

http://e-republika.cz/article4510-Kdo-seje-vitr-sklidi-bouri