Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo oživuje Česko–německou deklaraci?

10. 6. 2020
Kdo a proč oživuje Česko–německou deklaraci?
 
Z vyjádření prof. PhDr. Jaroslav Valenta, DrSc., k Česko–německé deklaraci
Byly to opět především tlaky z Mnichova, jak od SKS, tak od bavorské vlády, které vedly k dlouhým a obtížným, v přísném utajení vedeným jednáním o česko–německé deklaraci z ledna 1997. V české veřejnosti nálada pro jakési další jednání rozhodně nebyla. Byla tedy chlácholena přísliby, že to bude konečně "tlustá čára" za minulostí, že vyřeší i ekonomické otázky, atd. Zcela zřetelně je deklarace dílem kompromisu. Je dokumentem jen politickým, nikoli právním, není smlouvou, není tedy ani "tečkou", ani "tlustou čárou" za minulostí. Co do vyváženosti deklarace vůči oběma stranám lze mít velmi vážné pochybnosti.[37] Ihned po podpisu H. Kohl prohlásil, že ekonomické záležitosti zůstávají neřešeny; je v živé paměti, jaké rozčarování to vyvolalo. Podle zpráv obvykle dobře informovaných německých listů byla opět v důsledku tlaku z Mnichova v poslední chvíli z deklarace vyškrtnuta věta o podílu sudetských Němců na přípravě Mnichova. To není pouhá stylistická úprava, to je zásadně důležitý krok s dalekosáhlými důsledky, byť nikoli právními a nikoli okamžitými. Přiznání viny nacistického Německa na Mnichově a následujících událostech je jen potvrzením pouhého takřka axiomatu, okolnosti zcela obecně mezinárodně uznávané. Ovšem důvodem odsunu nebyla jen politika Berlína vůči Praze, za Hitlerovu politiku samu o sobě nemohou být sudetští Němci činěni odpovědnými. Jde o to, co bylo v deklaraci bohužel vypuštěno: fakt, že sudetští Němci zcela masově (90% hlasů je podpora vskutku masová), drtivou většinou tuto politiku nejen akceptovali, ale nadšeně vítali a podporovali. (Benešovy dekrety.)
Z vyjádření JUDr. Ing. Jaroslava Musila, senátora, k Česko–německé deklaraci
Úroveň deklarace je tedy bohužel taková, jak ji známe. Celý procedurální proces podpisu a schvalování zaznamenaly sdělovací prostředky. Občané od vládní reprezentace (po zkušenostech z minulých let) nějakou zvláštní odvahu a statečnost nečekali, nedočkali se jich bohužel ani od poslanců, ani od senátorů Parlamentu ČR.
Pro zajímavost z 200 členů Poslanecké sněmovny vyslovilo nesouhlas s deklarací 59 členů PS,

Z 81 členů Senátu se našlo jen těch statečných, kteří Deklaraci (přes nátlak) v předložené verzi odmítli.

 

Občanům nebyl dán prostor a čas, aby se s Deklarací seznámili, nebylo ochoty veřejnost o průběhu prací na Deklaraci vůbec informovat. K projeveným názorům demokratických organizací v peticích, dopisech, vláda nepřihlížela….
V našem národě jsou stateční lidé, když po dvou letech diplomatického vyjednávání nebyla schopna definitivního uzavření palčivých otázek v podobě „tlusté čáry za minulostí“ a místo jasného dokumentu, otevírajícího perspektivu přátelství a spolupráce Čechů a Němců v demokratické Evropě, předložila dokument vyvolávající takové množství otázek a polemik…
Co lidem vadí na Deklaraci, je:
–zamlžování dějinné pravdy (neustálým zdůrazňováním tzv. „Smíření“ a „mlhavého soužití“) by se měl český občan vzdát svého obrazu dějin,
– zatemňování dějinné paměti, v jejímž důsledku bychom se stali (jak říká kol. Dalibor Plichta) pouhopouhou množinou vykořeněných jedinců, vnitřně odtržených od svého nejpřirozenějšího společenství národního“,
– nedostatečné pojmenování a rozeznání příčin vzniku II. světové války a nacistické okupace (absence prohlášení mnichovské dohody za nulitní), nezvýrazněná odpovědnost nacistického Německa za válku vč. Právní odpovědnosti agresora,
– nedostatečné zdůraznění neměnnosti a nezměnitelnosti poválečného uspořádání Evropy (Postupimská dohoda je právním základem transferu, usnesení Pařížské dohody neztratilo platnost),
– pohrávání si v interpretacích se skrytými možnostmi získávání českého občanství (je třeba mít stále na paměti, že naši bývalí němečtí spoluobčané se dobrovolně v r. 1938 zřekli čsl. státního občanství, a proto jim ho „ex lege“ čsl. vláda v r. 1945 nemohla odejmout). Naši bývalí němečtí spoluobčané se tedy vlastně odstěhovali do své německé vlasti.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář