Kdo nese vinu za ukrajinskou krizi?

18. 12. 2021  

By  Glenn Diesen , profesor na univerzitě v jihovýchodní Norsko a redaktor v Rusku v globálních záležitostech deníku. Twitteru  @glenn_diesen .

Rusko a Západ v minulých týdnech bily na poplach kvůli patové situaci přes hranici s Ukrajinou. Obě strany se navzájem obviňují z rozdmýchávání situace a je stále jasnější, že vidí konflikt velmi odlišně.

Nedávný průzkum moskevského střediska Levada, registrovaného moskevským ministerstvem spravedlnosti jako „zahraniční agent“ kvůli vazbám na zahraniční financování, odhaluje, koho Rusové viní z eskalace situace. Kolosálních 50 % věří, že je odpovědné NATO, zatímco pouze 16 % obviňuje Ukrajinu a 3 % ukazují prstem na válkou zničenou oblast Donbasu. Další 4 % věří, že viníkem je Rusko. Jednoduše řečeno, ti uvnitř země považují konflikt o Ukrajinu za válku NATO.

Ukrajina za to nemůže?

Proč jen jeden ze šesti Rusů obviňuje Kyjev, vzhledem k tomu, jak často to média líčí jako bitvu mezi dvěma národy? Tento postoj se zdá být v souladu se skutečností, že Moskva prohlásila, že vyjednávání s Ukrajinou nedává smysl, protože její vedení je pod kontrolou Washingtonu. 

Jeden průzkum z Ukrajiny odhaluje, že 65 % Ukrajinců věří, že jejich země je pod zahraniční kontrolou, a ve východních a jižních oblastech Ukrajiny, které jsou pro NATO důležitější, je toto číslo 75 % a 71 %. Tato čísla by neměla nikoho překvapit na základě faktů:

NATO přislíbilo členství Ukrajině, když jen přibližně 20 % Ukrajinců uvedlo, že se chtějí připojit k bloku. Západní země poté, co podpořily svržení demokraticky zvoleného prezidenta Ukrajiny, podpořily kyjevské „protiteroristické operace“ proti vlastnímu obyvatelstvu, které zpochybňovalo legitimitu převratu. USA od té doby podporovaly drakonické potlačování politické opozice v zemi, které zahrnovalo zatčení hlavního opozičního vůdce, uzavření opozičních zpravodajských médií, zbavení volebního práva milionů voličů, zatýkání protestů a použití protikorupčních agentur k očistě opozice. Cíl učinit z Ukrajiny baštu proti Rusku není slučitelný s podporou ukrajinské demokracie. 

Prezident Volodymyr Zelenskij v roce 2019 drtivě zvítězil se 73 % lidového hlasování na platformě, že bude jednat s Donbasem a obnoví vztahy s Ruskem. Zelenskyj, který usmiřoval pravicové nacionalisty doma i ve Washingtonu, zrušil své předvolební sliby a jeho popularita klesla. V říjnu 2021 ukázal průzkum Kyjevského mezinárodního sociologického institutu, že jeho souhlas klesl na pouhých 24 %. Když si Zelenského zástupce náčelníka generálního štábu Oleg Tatarov stěžoval na zahraniční kontrolu nad vládou, byl okamžitě suspendován a obviněn.

USA se zdráhaly donutit svého ukrajinského zástupce k implementaci Minské dohody schválené OSN a místo toho USA pumpují zbraně na Ukrajinu a běžně vyhrožují rozšířením NATO. Udělat z Ukrajiny frontovou linii proti Rusku nutí Moskvu reagovat, což riskuje válku a přežití Ukrajiny jako státu.

Následně se zdá, že většina Rusů neviní Ukrajinu a zemi odepisují jako pod vnější správou.

Válka NATO?

Během studené války sloužilo NATO účelu zadržet Sovětský svaz kolektivní obranou. Cílem bloku bylo zachovat status quo proti sovětskému revizionismu. Po rozpuštění Varšavské smlouvy a rozpadu Sovětského svazu mnozí očekávali, že bude zničeno i NATO. Udělal opak tím, že se přeměnil ze status-quo na revizionistickou vojenskou alianci. 12. března 1999 se NATO začalo rozšiřovat a o necelé dva týdny později napadlo Jugoslávii v rozporu s mezinárodním právem. Jak tehdy varoval Henry Kissinger, NATO se již nemohlo prohlašovat za obrannou alianci a ruské obavy ze západního revizionismu v Evropě se potvrdily.

Ústřední princip „nedělitelné bezpečnosti“ , který naznačuje, že jedna strana by neměla zvyšovat svou bezpečnost na úkor druhé strany, byl klíčovým principem každého celoevropského bezpečnostního uspořádání od Helsinských dohod z roku 1975 až po Pařížskou chartu. za Novou Evropu roku 1990 až po ustavení OBSE v roce 1994.

Expanze a revizionismus NATO však byly oděny ideologií, když se vojenská aliance přejmenovala na „společenství demokracií“ . Argumentem bylo, že by se Rusko nemělo znepokojovat, protože rozšiřování NATO se rovná rozšiřování zóny míru a stability, což by také prospělo ruské bezpečnosti. S tímto ideologickým trikem byly všechny panevropské bezpečnostní dohody rozebrány a panevropská bezpečnost se předvídatelně zhroutí.

Rozšíření NATO implicitně znamenalo předložit Rusku ultimátum. Moskva by buď mohla přijmout expanzi NATO směrem k ruským hranicím jako „sílu dobra“ , nebo se postavit proti expanzionismu a být kritizována jako antidemokratická a proticivilizační síla, která by musela být pod kontrolou. V každém případě by se NATO rozšířilo a celoevropské bezpečnostní dohody by se staly bezvýznamnými. 

Názor, že NATO již není protiruskou aliancí, spočíval na podivné logice. Rusko by mohlo akceptovat, že se NATO transformovalo v mírové společenství hodnot, jinak by bylo NATO nuceno vrátit se ke svému dřívějšímu poslání zadržet Rusko. Nyní se stalo to, co bylo nevyhnutelné. Ruské snahy omezit expanzivnost NATO jsou líčeny jako ruská agrese, která vyžaduje, aby NATO rozšířilo členství a posunulo svou vojenskou infrastrukturu dále k ruským hranicím. 

Rámovat ukrajinskou krizi jako ruskou agresi

Rusko nepožadovalo od Ukrajiny záruky, že nepřijme členství v NATO, a místo toho vyzvalo NATO, aby členství v první řadě nenabízelo. Může se to zdát jako nepatrný rozdíl, ale jejich spojení je jádrem propagandy NATO v ukrajinské krizi.

Najednou už není narativ, že Rusko požaduje, aby NATO zastavilo rozšiřování protiruské vojenské aliance s rozpočtem více než 10krát vyšším než má Rusko – požadavek slučitelný s principem „nedělitelné bezpečnosti“ každé panevropské bezpečnostní dohody. Místo toho je konflikt o tom, že Rusko diktuje svému menšímu sousedovi, co by mu mělo být dovoleno. S tímto trikem se z konfliktu mezi NATO a Ruskem stává konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou a Rusko se stává revizionistickou mocností namísto NATO. 

To je zjevně příznivý příběh, protože NATO se stává zdrojem nestability a stává se externím poskytovatelem bezpečnosti „podporujícím Ukrajinu“. Členství v NATO najednou není zdrojem konfliktu, ale řešením.

pokec24.cz