České národní listy

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno

Současné Česko je rozděleno na dva nesmiřitelné tábory. Jeden presidenta Beneše hájí, druhý jej haní, pomlouvá a nepříčetně o něm lže. V republice existují dva deklaratorní zákony: jeden i druhý praví totéž. Že TGM i dr.Beneš se zasloužili o stát. Žádný stát světa by nemohl ustanovit takové zákony, které by stejně uznávaly zásluhy presidenta Osvoboditele a presidenta, o němž odpůrci tvrdí, že je to zrádce. Takže odpůrci presidenta Budovatele - presidenta Beneše nemohou dokázat nic ze svých lží a pomluv o nástupci TGM.

První lží o Benešovi je monotónní pomluva o jeho údajné "zradě roku 1938". President Beneš nezradil. Zradili jeho tehdejší protivníci domácí a zejména zahraniční. 

Zradu nastartovala již polská vláda( nikoli polský lid!) roku 1934! 

Odpůrci zatvrzele dodnes mlčí a utajují v dějinách první pakt Poláků s Hitlerem na 10 let o neutočení a spojenectví! Již tehdy si president Beneš předvolal velvyslance Polska Grzybowského a pravil mu: Rozbíjíte jednotu kolektivní bezpečnosti celé Evropy a ženete nejen Polsko,ale i nás a Evropu do konfliktu a záhuby!

Velvyslanec se bránil velmi chabě - prý Poláci chtěli ukázat svou "nezávislost na politice Francie a Anglie"! Beneš marně přemlouval představitele Malé dohody - Rumuny a Jugoslávce, k společnému odporu vůči Němcům. Tehdejší spojenci nastoupili opačnou cestu - smlouvali se s Hitlerem. Británie nechala ČSR na holičkách diplomaticky, Francie nakonec i vojensky. Francouzská zrada byla tak do nebe volající, že čs.důstojníci po Mnichovu ve štábu armády v Račicích strhali všechna britská a zejména francouzská vyznamenání. Dnes jediný státník,který tento pakt polských vládců s Hitlerem připomíná, je pan president Putin!

Druhá hlavní pomluva je o "Benešově lokajství Západu".

Přitom Beneš nebyl jen jakýsi lokaj Západu, sluha plutokratů, jak to o něm tvrdil kolaborant všech kolaborantů Moravec. Svou politiku kolektivní bezpečnosti založil i na spolupráci s proklínaným SSSR, nejdříve vojenskou smlouvou z roku 1935 a misí gen. Krejčího u Rudé armády. Tragedií,kterou Beneš sám nezavinil, ale zavinila ji celá vláda, byla doložka o nutném souhlasu Francie.

Největší veřejný ideový odpůrce Mnichova, L.Rašín, psal dr. Benešovi do Británie,do exilu, souhlasný list, kde vysoce ocenil jeho postoj v době krize, kdy Beneš volil ne jako generál, ale jako státník. Za pár měsíců po zničení  tzv.II. republiky dějiny daly Benešovi stoprocentně za pravdu. 

Hitler okupací ČSR roztrhal Mnichov jako cár papíru. Kde byli všichni ti Chamberlainové, Daladierové, Lavalové, Déatové, Pilsudští, Horthyové a další zrádci a nepřátelé ČSR, se svými kecy o míru a vyřešení územních požadavků??

Co dělal dr.Beneš v exilu? Šel pohodlně do U.S.A., které mu to nabídly, schovat se před Hitlerem? NE! Šel do boje, zůstal v Británii a nechal se ohrožovat bombami stejně jako královská rodina a všichni Britové! T.G. Masaryk již za svého života pravil o I.odboji: Bez Beneše bychom republiku neměli!

A toto se naplnilo i ve II.odboji. 

Kde zůstal generál Syrový a generál Prchala? Jeden šel sloužit protektorátu a druhý beznadějně prchal z Polska přes Rumunsko (Nomen omen!) do Británie a copak tam dělal? Místo odboje štval proti Benešově vládě a smlouval se hanebně se sudety! Po válce se v novém exilu spojil s F.Peroutkou a oba zradili opět republiku spolčením se sudety!

Bez Beneše by nebylo ani jediné čs. perutě v RAF, nebylo by boje letců v Británii, nebylo by I. čs.armádního sboru v SSSR pod plukovníkem Svobodou, nebylo by ani Buzuluku, ani Sokolova, ani Kyjeva, ani Dukly, ani osvobození Rudou armádou ve spojení s čs. sborem. A nebylo by ani čs. Tobruku, ani čs. Dunkirku. Bez Beneše by nebylo vyhlášení válečného stavu s Německem a Maďarskem, které nás vrátilo mezi antifašistickou koalici a na stranu vítězných mocností.

Po válce by nebylo spořádaného odsunu, ale byla by tu občanská válka,  a řež, jaká byla například v Chorvatsku, Slovinsku, kde titovci bojovali jak s nacisty, tak s domácími ustaši a zrádci. Odpůrci Beneše, páni Hermanové, Pithartové, knížata a další, by měli mlčet a jít se poučit z vlastních dějin, když už nechtějí vrátit školné.

Co znamená prolamování dekretů presidenta a Národního shromáždění vídíme dnes nepokrytě v kontraverzním a protidekretálním rozsudku hradeckého soudu. Všichni nepřátelé Benešovy republiky se radují a chystají se na další křižáckou kořist rvanou z těla nebohé České republiky. Jen málo vlastenců tomu brání a snaží se hradit tento protistátní příval.

Základní neduh současného vlasteneckého tábora spočívá v "pozici mrtvého brouka" vůči Benešově odkazu. Vlastenecké spolky svými ústředími pohříchu stále mlčí a praktikují postoje "za buky". Projevy odporu a rozkrývání fakt jednotlivci nestačí.

Je třeba vysoce ocenit zásadový postoj jediné vlastenecké skupiny, která nejen nemlčí, ale zaujímá jednoznačný postoj k obraně Beneše, dekretů a republiky. Jsou to Kluby českého pohraničí, jinak Hraničáři. Za to jim budiž čest a sláva.

Pokud nevznikne jednotná benešovská národní fronta odporu, nepřátelé republiky - nová panská jednota proti republice -  ji zakopou do druhého protektorátního hnoje - jak se už jednou v našich dějinách stalo.

My, potomci vlastenců,kteří byli jako benešovci posíláni na smrt do koncentráků a pod gilotinu, kteří byli bojovníky pod praporem republiky a Benešovým vrchním velením, nemůžeme a nesmíme mlčet k neustálému napadání našeho velitele II.odboje, obnovitele státu, presidenta Budovatele.

Autor je člen ČSOL, Spol.E. Beneše, člen Spol.Ludvíka Svobody

potomek legionáře udaného sudetem gestapu, příbuzný obětí sekyrárny a Osvětimi