K. Tučková - Německé stopy v dnešním Brně
K. Tučková - Německé stopy v dnešním Brně
V lednu diskutoval „Husaclub“ o úloze německého a jazykového dědictví v dnešním Brně. Husaclub je spolek angažovaných mladých Brňáků, kteří se zabývají aktuálními společenskými tématy, k nimž pořádají měsíční diskuse. Tyto se konají na jevišti brněnského divadla „Husa na provázku“. V lednu bylo tématem „Jak se v dnešním Brně odráží německý činitel“.
Hanna Zakhari pochází z brněnské rodiny, ve které se po více než století mluvívalo jak německy, tak česky. Značná část rodiny byla po válce vysídlena, část směla zůstat. Ukázalo se, že německo-česká minulost nevybledla. Jaroslav Ostrčilík studoval v Brně germanistiku, organizoval po několik let „Brněnské první máje“ jako vzpomínku na společnou německo-českou minulost. František Schildberger projevil lítost nad ztrátou brněnské dvojjazyčnosti. Připomněl román Kateřiny Tučkové „Vyhnání Gerty Schnirchové“ jako přínos mladé generace při hledání násilného ukončení německo-českého společného života. Podle Jana Hanáka nejdůležitější hodnotou společného života národností byla především tolerance.
LZ, 29.1.2013, str. 3 přílohy Forum,
Listy č. 158
"Takže vzpomínky, které často stály konkurenčně proti sobě desítky let, jsou dnes častěji propletené mezi sebou navzájem a sdílené. V mnoha případech jsou německé dějiny a německé příběhy již přijaty v románech a filmech polských a českých autorů. Na starý Gdaňsk narazíme nyní nejen v "Plechovém bubínku" od Güntera Grasse, ale také v románech Stefana Chwina a Pawła Huelleho. A o vyhnání Němců z Československa píše nejen novinářka Barbara Coudenhove-Kalergi, ale také mladí čeští autoři jako Kateřina Tučková a Radka Denemarková."
Z projevu německého prezidenta Joachima Gaucka, Den vlasti, Berlín 3. září 2016
http://www.bund-der-vertriebenen.de/…/tag-der-heimat-2016.h…
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/projev-nemeckeho-prezidenta-Gaucka-160920
Poznámka ČNL:
Český autor píše dojemně na "sudetoněmecká témata". Když dílo vyjde propagují je nejen "sudetští Němci", ale i někteří představitele SRN. Někdy má takovéto dílo i filmovou podobu. Zřejmě jsou čeští autoři nějakým způsobem odměněni, veřejně či jinak. Např. pan David Vondráček za svou knihu "Zabíjení po česku" byl oceněn udělením ceny Franze Werfla, jenž byl pacifistickým německojazyčným pražským spisovatelem Franzem Werflem. Spisovatel sám se pak se svou rakouskou manželkou musel zachraňovat před Němci útěkem do USA. A s touto cenou byla spojena i finanční odměna.
D. Vondráček, český filmař, obdržel cenu střediska proti vyháněním
V chrámu sv. Pavla ve Frankfurtu n. Mohanem se v r. 1848 vytvořilo Německé národní shromáždění. Češi se ho nezúčastnili, avšak němečtí Češi a Moravané vyslali 33 zástupců. Přes nesouhlas Čechů vyhlásil parlament Čechy a Moravu za součást Německého svazu., který existoval jen do r. 1856.
Původní evangelický chrám byl po válce obnoven jako národní památník pro zvláštní příležitosti a výstavy.
V chrámu začala být udělována Cena lidských práv Franze Werfela Nadace střediska proti vyháněním V r. 2010 ji o první adventní neděli obdržel David Vondráček (1963), Čech s německými kořeny. Vyzvedl utrpení Němců v obnoveném Československu.
Podle předsedkyně vyhnaných dr. E. Steinbachové (BdV) podnětem pro udělení ceny bylo poslední dílo D. Vondráčka dokumentární film „Zabíjení po česku“, který byl v květnu 2010 promítán v české televizi a vyvolal velkou odezvu. Steinbachová při předávání ceny citovala šachového velmistra Luďka Pachmanna (1924-2003). Laudatio (chvalozpěv) pronesl Petr Uhl.David Vondráček se narodil v r. 1963 v Mariánských Lázních, vyrůstal v Chodově u Karlových Varů, gymnázium studoval v Sokolově. Své filmy konzultoval Vondráček s historikem Tomášem Staňkem. Na základě událostí v Dobroníně připravuje Vondráček film „Exhumování po česku“. Ve svém poděkování Vondráček mimo jiné řekl: „Petr Uhl byl sto se lidem, kterým se stala křivda, omluvit, podobně jako jeho přítel V. Havel, který se omluvil za vyhnání sudetským Němcům.“
SdZ („ Sudetoněmecké noviny“) 3.12.2010, str. 1 a 3
Za film „Zabíjení po česku“ D. Vondráček dostal 246 900 Kč
Český filmový umělec David Vondráček (47) obdržel v neděli 29.11.2010 ve známém frankfurtském kostele sv. Pavla cenu Franze Werfla, která je dotována částkou 10 000 euro (246 900 Kč). Cenu dostal za dokumentární film „Zabíjení po česku“, který v květnu 2010 přinesla Česká televize.
Prosíme, uvědomte si, že D. Vondráček obdržel Cenu lidských práv Franze Werfla, jež uděluje Nadace proti vyháněním.
Následně vám přineseme článek Franze Werfla, po jehož přečtení, můžete přijít k závěru, že „slavná nadace“ zneužila jméno antifašisty F. Werfla,
ČNL
Poznámka ČNL
A tak v průběhu času jsou "čeští kritičtí tvůrci", mířícími svými díly do vlastních českých řad, oslavováni při různých příležitostech. Jiní píši rovnou německy, či svá díla nechají do němčiny přeložit, a německá, spíše sudetoněmecká nakladatelství, je pak vydávají. Autorská odměna ani ty nemine.
Po roce 1989 byla u nás ustálená zajímavá praxe. Na sudetoněmecká témata byly vypsány granty, takže stačilo se tématu uchopit a napsat o něm. Takováto kniha vyšla v češtině a ani tím autor nebyl škodný. Jeho sláva následovala. Byl opěvován při různých příležitostech "našimi milými krajany". Samozřejmě ke škodě republiky i našeho národa. Při té příležitosti si opětně vzpomeňme na varování spidovatele Milana Kundery.
Milan Kundera kdysi napsal, že se národy likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť
Poznámka ČNL: Vážení a milí, když se setkáte s článkem, komentářem, který dehonestuje naše dějiny, ústavní činitele, významné osobnosti, naše hrdiny, jejich aktivity, položte si, prosíme, otázku, zda nejde v tom či onom konkrétním případě také o pokus, jež je součástí předpisování našich dějin. Je-li tomu tak, můžete-li, vyjádřete se k němu, prosíme, sdílejte je, a pro výstrahu přeposílejte. Nebo alespoň si uvědomte, o co v článku v podstatě jde. Nemlčte k tomu, protestujte! Děkujeme moc.
Pokud dovolíme, aby nám přepisovali dějiny a přepsali, pokud dovolíme, aby odstraňovali sochy, pomníky, pamětní desky významných českých činitelů a dokonce je nahrazovali představiteli cizí moci, jež jednali protičesky, jsme na nakloněné rovině, jež vede k zániku naší státnosti, národa i jazyka. V tomto případě, pokud se nevzepřeme, nás čeká úděl podobný tomu, který postihl naše pobělohorské předky.
Nyní varovná slova Milana Kundery:
Národy se likvidují tak, že se zničí jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav. Nedopusťme to ! A národní obrození je nám příkladem, vzorem, oporou, povzbuzením a nadějí. Usilujme o jeho oživení a obnovu."
A v běhu tohoto procesu se nacházíme. Je proto nutné bojovat za pravdu minulosti, abychom si zachovali vlastní přítomnost i budoucnost. Záleží na každém z nás. Lhostejnost může být pro nás zničující.
