K obraně národa a řeči mateřské 1 - Nová výzva v době globalizace - Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
K obraně národa a řeči mateřské 1
Nová výzva v době globalizace
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Moc, sláva, bohatství – co ze všeho nám zbylo? Naše řeč.
Svatopluk Čech. Nové písně. 1888
Řeč – sama duše a kultura národa.
Karel Čapek, Chvála řeči mateřské. 1923
Na výletě ve Žďáru
V „Muzeu knihy“ ve Žďáru nad Sázavou na Zelené hoře jsem před léty navštívila výstavu „Knihovna Národního muzea – známá i neznámá.“ Velmi poučná expozice tu dokumentovala literární vývoj od vzniku písma v nejstarších civilizacích až po současnost. Místnosti i chodby byly plné zajímavých exponátů vzorně předvedených. A tu – náhle - jste se octli mezi dvěma kojemi, instalovanými naproti sobě v jednom společném prostoru. Nevím, zda to byl záměr vystavovatelů nebo nezamýšlené „kouzlo nechtěného“. Do přímého sousedství a do kontrapozice se dostaly dva velmi pozoruhodné a velmi odlišné kulturně literární celky. Jejich srovnání bylo neobyčejně výmluvné.
Po pravé straně jste mohli obdivovat 35 foliantů nezvykle velkého formátu. Foliantů nádherných, mohutných, v kůži vázaných, foliantů slavné „Francouzské encyklopedie“. Monumentální dílo lidského ducha, pýcha osvícenství – souhrn veškerého tehdejšího poznání v oboru věd, umění a řemesel. Byla vydávána v letech 1751 – 1772 (s dodatky a rejstříky dokončena r.1780). Hlavní redakci měli F. d´Alembert a zvláště D. Diderot. Mezi jejich spolupracovníky patřili další vynikající myslitelé té doby, vědci a učenci, jako byli Voltaire, Montesquieu, Condillac, Condorcet, Helvetius, Holbach, La Mettrie, Turgot, Necker, Rousseau aj. Folianty tu stály bok po boku jako hráz, hradba, ztělesněná armáda tvůrčího ducha, vědění epochy a ostrá kritika náboženských předsudků a sociální nespravedlnosti. Mohutné svazky „Encyklopedie“ vyplnily velké skříňové regály, příhrady se zdály pro ně malé a těsné, sotva se tam a jen stěží ty folianty vešly.
A naproti – po levé straně – počátky našeho národního obrození. Na policích nevelkých skříněk spočívaly – takřka v prázdném prostoru – osamělé a daleko od sebe – chudičké krejcarové knížečky. Každá by se vešla do dlaně. A byly to literární výtvory, které nás po staletích neexistence legitimovaly ke vstupu mezi evropské vzdělané národy. Začínalo to několika čísly „Krameriových c.k. vlasteneckých novin“ (1791 – 1825), pokračovalo veršíky Thámovými a Hněvkovského z přelomu 18. a 19. stol. Dále jste tu našli časoměrné „Básně“ J. Kollára (1821), sešitek Palackého „Dějin národa českého v Čechách a na Moravě“ (1936). Ty vycházely na pokračování. A potom Čelakovského „Ohlas písní ruských“ (1929) a „Ohlas písní českých“ (1939) a proslulý dokument o „zrození básníka“, Máchův „Máj“ (1836), Erbenovu „Kytici“ (1953) a „Babičku“ B. Němcové (1855). Návštěvník si s pohnutím uvědomil, že v době, kdy vycházela ve Francii „Encyklopedie“, byli naši předkové ještě negramotní nevolníci. Nevolnictví bylo zrušeno až r. 1781, povinná školní docházka zavedena r.1774. Nedlouho po těchto tereziánských a josefínských reformách se objevila první díla naší novodobé literární kultury. Ovšem, bylo to 80 až 100 let od prvních dílů slavné „Encyklopedie.“
Tento záznam o „Výstavě“ i o „Muzeu knihy“ ve Žďáru se týká minulosti. „Muzeum knihy“ existovalo na Zelené hoře od r.1957 do r.2014. Zelenou horu však nyní obdržela církev v rámci restitucí. A církev se nezajímá o naše národní obrození ani o dějiny literatury. Církev, věrná svému poslání, vrací Zelenou horu k její dávnější tradici. Vytváří tu na místě architektonicky cenném a obdivovaném (Santini), na místě památky pod ochranou UNESCO kult svého světce, Jana Nepomuckého a nábožné území, zasvěcené poutníkům a poutním bohoslužbám.
Dnes se běžně setkáváme s mediálně šířenými projevy znevažování našeho národního obrození. Nesvědčí to jen o neznalosti a neschopnosti ocenit obětavou práci a nadšení někdejších generací, jejich usilování, talenty - a přes všechny útrapy, ústrky a zklamání – vítězství osvobozeného národa.
Svědčí to i o převaze protinárodních a protiobrozenských postojů a koncepcí.
Národní obrození se právem stalo legendou a uctívaným mýtem a symbolem vzkříšení. Představuje nezapomenutelnou kolektivní zkušenost národa, který procitl z 300letého pobělohorského nebytí, představuje soubor hodnot, které si zaslouží obdiv, úctu a lásku.
T.G. Masarykovi, presidentu - Osvoboditeli nově vzniklého Československa byla 3 léta, když vyšla „Kytice“, 5let, když vyšla „Babička“. A bylo mu 32 let, když v Praze nastoupil jako docent na právě obnovenou českou část University, část, která začala budovat první novodobé stolice (katedry, ústavy) české vědy, filosofie, filologie, historie, estetiky.. Bylo to roku 1882, tedy 100let poté, co byla dokončena slavná francouzská „Encyklopedie“.
(Tolik úvodem, abychom si všechna další témata mohli zařadit do dobového kulturně historického kontextu a z toho kontextu abychom jim rozuměli.)
Poznámka redakce:
22.8.2023 paní profesorka Stanislava Kučerová zemřela v nedožitých 96 letech. Vzpomeňme na ni s úctou a vděčností. Úzce jsme spolupracovali řadu let, a to nejen s ní, ale také s panem prof. B. Bížkovským, jejím manželem. Články jejich, které dodnes vyvěšujeme a budeme tak činit i nadále, jsou nejen zdrojem informací, ale také vedou k lásce k vlasti, českému jazyku. Proto jsou a budou stále aktuální.
