K čemu je dobrá levice
Luděk Ševčík vystihl na několika řádcích naprosto přesně, jak funguje takzvaná nová levice. Její aktivisté vyzvedávají s fanatickým zápalem právě ty problémy, které tradiční voliče levice vůbec netíží. Výsledkem je, že v očích lidí práce je levicová značka stále více zdiskreditována.
Nová (či také liberální, kulturní, ba dokonce neomarxistická) levice přišla s touto taktikou v šedesátých letech minulého století a v průběhu několika dekád ji dovedla k naprosté dokonalosti. Pod falešným heslem boje proti kapitalismu se v podstatě zaměřuje na deregulaci společnosti v oblasti zvyků, morálky a kultury. Útočí na klasickou rodinu jako na patriarchální instituci. Kritizuje veřejný sektor a sociální stát za jejich údajnou utlačivost. Napadá demokratický stát jako totalitární instituci.
Pravice musí mít z tohoto všeho náramnou zábavu. Také ona potřebuje deregulovat, aby mohla podřídit všechny oblasti společnosti neviditelné ruce trhu, za kterou se dnes skrývají především zájmy velkých korporací a finančních ústavů. Sama však na základy morálky a tradičních institucí útočit nemůže. Přišla by tím o konzervativně naladěnou část svých voličů. Ochotně přenechá tuto černou práci nové levici.
Po každém dalším kulturně revolučním počinu liberální levice začne pravice pokrytecky volat po nutnosti obrany tradičních hodnot. Získá tím na svou stranu řadu konzervativně smýšlejících dělníků a zaměstnanců. Přitom si mne ruce, neboť levicoví aktivisté za ni udělali zcela zdarma, dobrovolně a s velkým nadšením další kus práce uvolňující větší prostor globalizovanému trhu.
Liberální levice tak funguje jako velice laciný subdodavatel liberální pravice v jejím úsilí o naprostou deregulaci všech vztahů ve společnosti. Liberálně levicoví aktivisté nedokáží tuto svoji roli pochopit. Jejich analytické schopnosti se omezují na spílání těm, kdo je na stav věcí upozorňují. Nadávají jim do fašistů, nacistů a Hitlerů.
Ani v tom nejsou nijak původní. Charles de Gaulle byl kulturně revolučními studenty v Paříži roku 68 karikován s hitlerovským knírkem. Přitom bez jeho boje proti Hitlerovi by se své báječné kulturní revoluce ani nedožili.
Prof.J. Keller
Přišlo e-poštou
