České národní listy

Jsou Češi Slované?

Až do r. 1989 téměř nikdo z nás nepochyboval,  že ke Slovanům patříme, že jsme Slované. Pak ovšem jsme byli seznamování s převratnými výsledky bádání různých „vědců“, kteří hlásali opak. Nejdříve nás přesvědčovali, že jsme potomky Keltů, později přišli jiní „vědci“ s tvrzením, že Germáni žili v českém prostoru i v době velkého přílivu Slovanů. Soužili jsme pak  s Germány celá staletí, a tak docházelo k vzájemnému prolínání. Ale  hlavní poselství této  teorie spočívalo v tvrzení, že Slované přišli do germánské země, jíž si přisvojili svou početností a silou. Proto je také právem Germánů vzít si tuto zem zpět. Jiní germánští „vědci“ pro změnu stojí na jakémsi historickém právu, podle kterého Čechy, Morava a Slezsko pařily ke „svaté říši římské národu německého“, a tudíž by i nyní měly být součástí germánského světa, německé říše v pořadí nyní čtvrté. 

Se svým náhledem k historickému soužití  Slovanů a Germánů v r. 2013 přišel i tehdejší premiér P. Nečas, když pronesl slavnostní projev před bavorským zemským sněmem  v únoru 2013. Zkratkově, samozřejmě zcela nevědecky, ale podlízavě proněmecky, lze říci, že nás, Čechy, téměř prohlásil za jakési bratrance Bavorů. Stojí za to si jeho projev  připomenout.

U nás probíhá jakýsi již dlouhodobý proces, odstartovaný a řízený silami zatím stojícími v pozadí, který má nás vést nejen k odnárodňování, ale také ke ztrátě  povědomí o našem slovanství. Máme přestat se cítit Čechy a Slovany. Pro dosažení tohoto cíle pracují ruku v ruce téměř všechna naše média a do značné míry i školní výchova.

Maně si vzpomínám na Pamětní spis K.H. Franka, obsahující podrobné pokyny, jejichž realizace měla vést ke změně národnosti části Čechů. Cíl již tehdy byl stejný jako dnes. Dostat nás z obětí sklonů k židobolševíkům a přivinout nás k nové matce Gemánii, které by zůstala starost o poněmčení celého českého prostoru.

Drang nach Osten pokračuje, jinými prostředky, méně násilně a hlavně skrytý v delším časovém horizontu. Jak je nebezpečný, mohou nás poučit  dějiny. Podívejte se na současné Německo. Berlín i Drážďany byly původně slovanskými, stejně jako rozsáhlá  území ve středu a na východě Německa. I značná část Bavorska byla osazena slovanským lidem. Podobně tomu bylo i na území Rakouska. Tam Slovinci desetiletí bojují o zachování svého jazyka, o svou existenci. V podobné situaci jsou i Lužičtí Srbové. Jejich jazyk se stal v podstatě nářečím, jímž mluví stále méně Lužičanů. Němci jim postupně zavírají jejich školy a dávají  méně na jejich kulturu. I jim jde o národní bytí a to na území, kde jejich slovanští předkové žili již asi od 6. století. Neustálými válkami je Germáni zeslabovali, ohněm a mečem ničili a nakonec je připravili  o jejich samostatnost a vládli jim tak úspěšně, že z mnoha početného slovanského národa  jich zbývá dnes několik desítek tisíc.

Německé menšiny v dalších slovanských státech jsou, témě stejně jako dříve za nacistické éry, hlasateli němectví. Podívejte se jen na  postoje Němců v ČR. Nejenže se již počátkem 90. let minulého století prohlásili za součást sudetoněmeckého kmene, ale také přejali jeho terminologii, zřejmě i cíle. A ke všemu je sleduje i zástup neokolaborantů. Jeden z nich svého času si stěžoval na německé intelektuály, kteří se stavěli v některých otázkách proti sudetoněmeckému landsmanšaftu, a žádal, aby byli zticha a nerušili tak práci českých sudetomilů. Jiný výtečník zase žádá německé úřady, aby zachovaly  nadále členství vyhnaných Němců v německých mediálních radách. Vypočítávat jejich další kousky, např. že Benešovy dekrety neplatí, že Beneš a  jeho vláda by jako zločinci patřili do Haagu, by bylo jen nošením dříví do lesa. Sudetomilové, jak jsem přesvědčen, mají blíže k německým zájmům. Ty české některým z nich jsou snad už i cizí.

Chceme-li zachytit pravdu o stýkání a potýkání čeští a němectví, musíme vždy říci, že byli Němci, kteří byli jiní, než jejich soukmenovci, kteří sami byli oběťmi nacistických zločinců a že dnes jsou Němci, kteří se vzpírají německé krytě imperiální politice. V Drážďanech výkřiky a skandováním hesel proti politice A. Merkelové, zejména odmítnutím války s Ruskem, zabránili paní kancléřce  k nim promluvit. Jeden známý americký novinář a  politik v této souvislosti prohlásil, že Merkelová hájí více americké zájmy, než ty německé. Proto se proti ní postavili. Ukázali nám, že to jde.

Náš tisk  i další média si uvedeného snad ani nevšimly a dále pokračují v protiruském štvaní. Někde v polských Sopotech  je údajně restaurace, kde odmítají obsluhovat ruské hosty. Takovými „zásadními“ otázkami se zabývají. Na to, že spojenci, zvláště pak Rusové zachránili existenci našeho národa a státu před totální germanizaci, že nebýt vítězství spojenců v druhé světové válce, pak bychom nikdo z nás zde již nebyli, včetně těch sudetomilů, samozřejmě ani nevzpomenou. Nechtějí mluvit pravdu a lžou a lžou. A my jim stále méně a méně věříme.

Jsme Češi, patříme k velké rodině slovanských národů, a tak to zůstane bez ohledu na úsilí germanofilů a sudetomilů.

Dr. O. Tuleškov