České národní listy

Jsem hrdý sudetský Čech,

prohlásil germanista Šonka

Problémem je, jak dohledat nějaké tzv. Sudety. Když se podíváme na mapu České republiky, žádné "Sudety" na ní nenalezneme. Zřejmě se jedná o naše pohraničí, které henleinovci ve své nacistické zanícenosti nazývali Sudety. Ovšem území tzv. Sudet nikdy nebylo vymezené, ohraničené, „Sudety“ nikdy nebyly a nejsou, ani nebudou, nějakou určitou územně správní jednotkou, zakotvenou příslušnou právní normou. Žijí jen v bájných představách henleinovců a jejich potomků, samozřejmě i v hlavách některých našich germanofilů a sudetomilů.

Snad je zde jedna výjimka, dočasná, již můžeme vzít s odporem na vědomí, jež znala tzv. Sudetengau v době od odtržení našeho pohraničí a „přičlenění“ k říši až do předčasné smrti tisíciletého rajchu. Ale i v době nacistického zločineckého panství šlo jen o „část Sudet“, jemuž královal  strejda K. Henlein, také dočasně. Hlava mu šla kolem z toho všeho, co prožíval a následovalo. V květnu r. 1943 to asi bylo, kdy slíbil svému šéfovi, vůdci A. Hitlerovi, že od Čechů očistí svou župu. Nakonec, mnohem dříve než to mohl vykonat, skončil sebevraždou. A tak hrátky se „Sudety“ skončili.

Správně řekla dr. Eva Hahnová: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu.“ Takže odtud fouká vítr ze „Sudet“ do hlav postižených.

Sudeti a sudetomilové jsou vyznávači „Sudet“. Jiní lidé zase věří v nadpřirozené síly, další pak v čerty a peklo nebo v mimozemšťany. Všichni jsou nepoučitelní. Snad jen čas u nich něco zmůže.

Ale aby bylo jasno, pohraničí je české a českým zůstane. Pár pomýlenců na tom nic nezmění.

-red. ČNL