České národní listy

Husitský král

(V dějinách  jde o  úsek událostí v čase od doby Husovy do Bílé Hory)

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.            

Ve 14. stol. (za vlády krále  Václava IV.) přibývá v českém  království   zbožných kritiků  společenských nepravostí. Křesťanství stojí na zásadě lásky k bližnímu,  a přece u moci jsou stále více bezohlední boháči. A církev nedbá bezmocných chudáků, jejich bídy a nouze. „Káže vodu a pije víno.“  A tak kritikové chtějí  i církev napravovat. Reformovat. Jsou to předchůdci Mistra Jana Husa, husitského hnutí.  Patří sem Jan Milíč z Kroměříže, Konrád Waldhauser, Matěj z Janova, Tomáš ze Štítného.  Zpočátku jde především o souvislosti nábožensko-mravní.

Ale hnutí časem sílí a přibývá  mu  revolučních souvislostí společenských, politických a mocenských.  A především  se dostává  do sporu s mnohaobročnou   a  všemocnou církví.

Mistr Jan Hus začal svá proslulá kázání v kapli Betlémské roku 1402. Kázal o pravdě života, svobodě úsudku a o čistotě svědomí. A také o tom psal. Měl spousty  bezvýhradně zaujatých posluchačů a čtenářů  a byl  jimi  bezvýhradně  milován a ctěn.

Byli ovšem i lidé, co si žádnou reformu církve a života nepřáli. Měl s nimi  nepřestajné spory, i s arcibiskupem, a posléze byl u vedení  církve  tvrdě obžalován  z kacířství a  byl povolán na koncil do Kostnice, aby se tu  hájil. Ale oni ho tam  uvrhli  rovnou  nelidsky do strastiplného vězení a  skutečnou obhajobu u  soudícího  koncilu  ani nepřijali. Měl jen všechno  své učení  pokorně odvolat.  A protože on  svou pravdu nemohl  a nechtěl popřít, odsoudili ho  nemilosrdně  k smrti upálením. Stalo se tak 6. července  roku 1415.

Neuvěřitelná zpráva o Husově smrti ohromila a pobouřila  všechny  spoluobčany, zvláště ty   uvědomělé a poctivé.  Ti nemohli přijmout  obvinění   Mistra Jana Husa z kacířství. Rozhořčený list nesouhlasu do Kostnice byl odeslán se 452 pečetěmi pánů a rytířů z království českého a markrabství moravského.  Byl to společný a nejvážnější protest proti  kruté a nelidské nespravedlnosti.

Hněv a pocit křivdy  ještě stoupl, když v létě  r.1416 přišla zpráva o podobném konci života Husova kolegy a  přítele, Jeronýma Pražského. Mistři university prohlásili oba  upálené kazatele za svaté mučedníky. Přijímání bylo  nyní stanoveno pod obojí způsobou (chleba i vína). Znakem   husitů se tak stal  kalich. Slovo Boží  mělo být kněžími svobodně zvěstováno a kázáno. Po smrti krále Václava IV.  r.1419 se chápal moci jeho bratr Zikmund. Ale proti němu vypukla vzpoura lidu. On  přece  zradil Mistra Jana Husa v Kostnici  a vydal jej veškeré potupě a smrti. Ale Zikmund  neustoupil a vypravil do Čech ozbrojenou křížovou  výpravu.  A tak nastaly boje a slavné bitvy, vedené Janem Žižkou. Po jeho smrti Prokopem Holým.  Šlo o nezapomenutelné boje „Božích bojovníků a zákona jeho..“. Radikálních kališníků.  

V Čechách po Husově smrti několik desítek let  trvalo  válčení a pak mezi několika osobnostmi usilování o  český královský trůn. Vladaři se rychle měnili a střídali, řadu let trvalo i bezvládí. Roku 1448 se stal zemským správcem za vlády nedospělého krále Ladislava Pohrobka   Jiří Poděbradský. Byl úspěšným správcem. Roku 1458, když sotva dospěvší král Ladislav zemřel,  byl  jeho dosavadní zástupce  zvolen  za českého krále. Mezi mírnými  kališníky vyrostl a jejich věrným stoupencem zůstal, když se konečně  stal  panovníkem českých zemí jako „husitský král“.

Jiří z Kunštátu a Poděbrad (1458 – 1471), národní a husitský král, staral se o hospodářský i kulturní rozkvět státu. Jeho oporou byli rytíři a města, protivili se mu sobečtí páni, kteří se sdružili r. 1465  do Zelenohorské jednoty. Jiří Poděbradský vládl dvojímu lidu, těm podobojí i pod jednou.  Dodržoval  Kompaktáta, platnou smlouvu kališníků s Basilejským koncilem r. 1433. Kompaktát se přidržovala velká většina národa a v jejich duchu nechtěl panovník trpět vznik Jednoty českých bratří jako nové náboženské společnosti. I volený husitský arcibiskup Jan Rokycana byl téhož názoru.

Ale ani dodržování Kompaktát  neodvrátilo papežovo nepřátelství k utrakvistovi . Zrušil Kompaktáta r. 1462.  Ale nebezpečí se ukázalo i v sousedství.   Uherský panovník, Jiříkův zeť Matyáš Korvín,  se chtěl zmocnit českého trůnu. Český král  s ním musel válčit. Ale se svou prozřetelnou touhou po  svobodě od papežského absolutismu i  od  agresivity sousedů  vysílá družiny s poselstvím,  do zahraničí „Z Čech až na konec světa,“ nazval Alois Jirásek takové poselství. Český král chtěl uzavřít přátelské smlouvy se všemi panovnickými dvory v západní  Evropě. Jeho poselství se dostalo až na břeh Atlantického oceánu, kde, podle tehdejšího mínění, končil svět. Byla to Finisterre. Ještě nevypluli mořeplavci, kteří hledali a našli Nový svět  na druhém břehu oceánu. Snad  asi za dvě desítiletí vyplují.  Nikdo dosud  ještě nevěděl, že takové břehy  na druhé straně oceánu jsou a svět že tam pokračuje. Tehdy bylo Španělsko  nebo Portugalsko, kam poselství krále Jiřího Poděbradského dorazilo,  „konec světa.“

Závěr  

Jiří  z Kunštátu a Poděbrad  (23. dubna 1420 – 22. března 1471) byl ojedinělá osobnost na našem královském trůně. Jediný zvolený nikoli z  panovnické  dynastie, ale ze starobylé domácí šlechty. Uvědomělý Čech, umírněný utrakvista. Od roku 1448 správcem českého království a  zástupcem nedospělého krále Ladislava Pohrobka. Po jeho smrti 1458 zvolen králem. Byl jím do konce svého života r. 1471.

Jako král vládl 13 let.  Pečoval o hospodářský i kulturní rozkvět své vlasti, úspěšně. osvědčil spolehlivé schopnosti a odpovědnost.  Po staletí tradovaná nepřátelská domněnka, že zbavil Ladislava Pohrobka života, je konečně vyvrácena. Současná medicínská patologie ji vyvrátila. 

Jiří Poděbradský byl a zůstává vzorem odpovědnosti a tolerance vlády i míru a spolupráce všech zemí současné  kulturní civilizace.