České národní listy

Jiří Beneš

V německém zajetí

V.

Nejvíce ze všech však asi o tomto hrozném místě ví profesor doktor Hanák, školní inspektor na Moravě. Byl sám přímo déle jednoho roku zaměstnán v krematoriu v Birkenau. Zachránil se, protože byl jedinečným odborníkem ve sportovní masáži a lagerkomandant v Auschwitzu si ho vybral za svého osobního maséra. Ještě když jsem se s dr. Hanákem seznámil, byl to muž ze železa.Sto kilo svalů a kostí, muž, který na rovině dovedl dělat salto do předu i dozadu bez viditelné námahy. Klidný, rozvážný, silný, to byl celkový dojem. Bylo těžko přimět ho k vyprávění o Birkenau. Když si konečně dal říci a vyprávěl, tento muž jako hora, člověk, který před soudem se nebál říci soudcům do očí, že žádným zabíjením se český národ porobiti nedá, který esesmanům v cele řekl, že je mistrem v džiu-džitsu a že tedy týrání bude oboustranné, jestliže esesmani se odváží, tento vzor síly a vzdoru se třásl, zajíkal a byl na kraji nervového zhroucení, když mi vyprávěl, jak esesmani upalovali.

Kdyby se jiného zločinu Němci nedopustili, kdyby ve všech jiných případech se chovali jako lidé kulturní, peklo, jež učinili z Birkenau, odsuzuje je provždy. Není zvíře, s jehož krutostí by bylo možno srovnat krutost esesmanů. Nic nebyl Attila, nic neznamenal Čingischán. Když jsem o dvě léta později viděl zděšený útěk Němců, zoufalství matek, jimž se ztratily děti, měl jsem sám někdy pocit soucitu. Když jsem viděl zničená německá města a cítil zápach z mrtvol v sutinách pohřbených, měl jsem i já pocit lítosti. Ale stačila vteřina vzpomínky na musulmany v lágrech. Jen tím, že by Němci měli zaplatiti mučednickou smrt statisíců a milionů v Birkenau?

A Birkenau nebyl jediný. Bylo mnoho lágrů v Německu, každý z nich byl jevištěm hrůzy a vražd. Bylo mnoho, velmi mnoho krematorií a spalovacích jam. Byly statisíce esesmanů. Byli politickým i mravním výkvětem Němců, co činili, jménem a za souhlasu německého národa činili. Nyní vidíme v Německu pracovat Němce na opravách silnic a tratí. Pracují pomalu. Dostávají 700 gramů chleba a dvakrát masitou polévku denně, dostávají kávu, cukr a tabák. Voják, který je hlídá, má přísný zákaz někoho z nich uhodit.

Je to správné? Jistě je to správné. Ale české a slovenské ženy, které prožily a přežily Birkenau, hledí teď na Němce s námi a pláčí. Pláčí pocitem křivdy, že vina nebyla potrestána.