Jen čirá zvůle a arogance moci
Jen čirá zvůle a arogance moci
Marek Řezanka
Petr Fiala se usmívá na všechny strany a každého svými podivnými signály ujišťuje, že jeho kabinet je nejlepší možný – a že všichni ministři jsou na svém místě.
Připomeňme si slova ministra Rakušana, kdy nás ubezpečoval, že nikdy nebude krýt „jakoukoli špínu“:
„Sám jsem do politiky šel, protože mě štvalo, co se dělo u nás na radnici v Kolíně. Štvalo mě, co na Středočeském kraji prováděl David Rath. Loni po volbách jsem vám slíbil, že udělám vše pro to, abych vaši důvěru nezklamal, nebudu proto v žádném případě v politice zůstávat, jen abych nějakou špínu kryl.“ (Vít Rakušan, 18. 6. 2022, Echo24.cz)
Stručně si tedy zrekapitulujme nejzávažnější kauzy Víta Rakušana, kvůli nimž by již dávno ministrem (natož resortu vnitra) být neměl:
1) Jmenování a podpora Petra Mlejnka napojeného na kruhy kolem stíhaného Michala Redla (kauza Dozimetr): Vít Rakušan uváděl nepravdivé informace, kdo mu měl pana Mlejnka doporučit ke jmenování do funkce šéfa civilní rozvědky – ani pan Jílek ani pan Bartovský to totiž nebyli.
2) Vlastnictví mobilního telefonu se speciálním šifrováním, který byl kompatibilní pro komunikaci osob kolem Michala Redla (kauza Dozimetr): Za co musel rezignovat na funkci ministra školství Petr Gazdík, ustál ministr Rakušan bez větších problémů. Sice dodnes nevysvětlil, proč onen mobilní telefon se speciálním šifrováním pro komunikaci s lidmi kolem pana Redla vlastnil a kdo mu ho platil, ale to patrně v naší společnosti nevadí. Organizovaný zločin sem, organizovaný zločin tam. A ministrovi Rakušanovi prošly i takové perly, že šifrování měl z obavy před panem Babišem – a nejspíš proto tento mobil svěřil na hraní dětem, aby podtrhl, jak velká ta obava byla. Chudák Stanislav Gross, kam se na pana Rakušana se svou kauzou i svými výmluvami hrabal.
3) Nelegální vypnutí opozičních webů: Blokace údajných dezinformačních webů na začátku války na Ukrajině byla podle Městského soudu v Praze v rozporu s nařízením o síťové neutralitě. Ministři za Starosty a nezávislé, Jozef Síkela a Vít Rakušan, přitom poskytovatele internetu před blokacemi – ve shodě s vojenským zpravodajstvím – ujišťovali o opaku. „Ministr vnitra nemůže z podstaty věci dávat garanci, že určitý právní výklad je zcela správný“, tvrdí dnes mluvčí resortu vnitra Ondřej Krátoška.
4) Neprofesionální postup v kauze střelby na Filosofické fakultě v Praze dne 21. 12. 2023: Vít Rakušan nečekal na žádné vyšetřování policejního postupu – a ihned občany ujišťoval: „Policie pracovala velmi profesionálně, jako vždycky česká policie pracuje. Zásah probíhá profesionálně. Všechny složky integrovaného záchranného systému pracují dohromady jako jeden stroj.“ (Vít Rakušan, 21. 12. 2023). Když nyní byla zveřejněna velmi kritická zpráva poukazující na celou sérii vážných pochybení ze strany policie, Vít Rakušan popírá, co tvrdil – a od policejního zásahu dává přímo po rakušanovsku ruce pryč: „Já jako ministr vnitra do doby, než policie a státní zastupitelství zveřejní informace, nebudu komentovat dílčí tvrzení a informace z médií. Chtěl bych pouze upřesnit jednu věc: neříkal jsem, že postup policie je zcela v pořádku‘, to jako ministr ani nemohu rozhodovat.“ (Vít Rakušan, 19. 6. 2024, Novinky.cz)
K tomuto dodejme aféru ministra práce a sociálních věcí, Mariana Jurečky, kterému střelba s mnoha mrtvými nestála za zrušení předvánočního večírku – a aby ji obhájil, neváhal lhát, že o ničem nevěděl, třebaže doručené SMS zprávy na jeho mobilním telefonu říkají něco jiného. Jurečka je tak dalším ministrem Fialovy vlády, který ve své funkci již dávno neměl být.
Další příklady „papalášského chování“ jsou spojeny s ministrem školstvím, Mikulášem Bekem, který cestou domů použil maják a pruh určený pro rychlou záchrannou pomoc v době dopravní nehody, kdy ostatní lidé stáli v koloně. Stejný Bek, mimo jiné senátor, přitom z 679 hlasování chyběl pět set dvacet krát. Absence mu ale nijak nepřekážejí v pobírání senátorských náhrad (které dostává kromě těch ministerských) ve výši přes jeden milion korun. Občan České republiky by toto rozhodně měl reflektovat již kvůli tomu, že podzimní senátní volby se kvapem blíží.
Netřeba snad příliš zdůrazňovat, že všechny výše uvedené excesy svých ministrů kryje sám premiér, Petr Fiala. Z čehož plyne jediné: Rovněž on je zralý na rezignaci.
Fialův kabinet se stal ukázkovým příkladem „antidemokracie“. Vyznačuje se toliko nezměrnou mírou zvůle a arogance moci, přičemž své kritiky dehonestuje, nálepkuje, a dokonce některé kriminalizuje.
Každý z nás si musí vybrat, jakým směrem se chce do budoucna ubírat. Jestliže si ovšem přeje cestu k demokracii a k míru, ta vede jedině přes definitivní pád Fialovy vlády.
Jednou se to rozdrobí…
Ten, kdo lže nám v jednom kuse,
s tím se obrací:
Že se bude válčit muset
s dezinformací.
Co na tom, co sám kdy řekl,
tím se netrápí:
Však je zvyklý hodit dekl
na své přešlapy.
Přísnost musí být – tak jistě:
Víme, na koho.
Ti, kdo sedí v teplém místě,
za nic nemohou.
Tak to zkrátka vždycky bylo
v dobách poroby.
Vše se, co nás drtí silou,
jednou rozdrobí...
Marek
