Jednoduchá volba
Jednoduchá volba
Marek Řezanka
Žijeme v dystopii, v níž jsou oceňováni váleční štváči podporující lobby mocných zbrojních kruhů – a naopak jsou pranýřováni a zesměšňováni ti, kdo volají po míru. Ministrem vnitra České republiky je člověk, který již dávno kvůli své roli v kauze Dozimetr ministrem být neměl.
Vít Rakušan je symbolem znovuzaváděné cenzury a podpory udavačství. Je symbolem odklonu od demokracie, kdy je možné, aby lidé byli popotahováni za „nevhodný názor“.
Ministerstvo vnitra, které se čím dál více hlásí k totalitním praktikám, objevilo další dno: Vydalo propagandistický materiál, v němž se obrazně opět bojuje s mandelinkou bramborovou. Jenom se změnilo, koho tento brouk znázorňuje tentokrát. Text „Mír jako kremelský propagandistický narativ“ je vskutku odpornou ukázkou, kam až politika za premiéra Petra Fialy klesla.
Mír je pro mě nejvyšší možnou demokratickou hodnotou. Právě na něm a na zajištění sociálního blahobytu měla stát Evropská unie, která se dnes otřásá v samých základech, neboť poskytuje toliko podporu válce a zbídačování většiny své populace.
Již samotné spojení slova „mír“ s výrazem „narativ“ neobstojí. Mír je jednoznačně definován – a nemá více způsobů výkladu. Panuje tam, kde se neválčí. Kde promlouvají zbraně, tam mlčí Múzy – a rozhodně se tam nedaří demokracii. Válka je spojena s tyranií, totalitou, autoritářským vedením. Válka je to nejhorší, co je lidstvo schopno vymyslit.
Přesto se v oficiálním – a z mého pohledu ostudném – materiálu resortu vnitra dočteme, že:
„Tváří v tvář hrozbě vojenské agrese však pacifismus může fungovat přímo kontraproduktivně, přičemž v takových momentech je racionální se ptát, v čí prospěch volání po míru reálně působí.“
Volání po míru vždy působí ve prospěch občanů. Denně by mělo být vyčíslováno, kolik bylo na Ukrajině zbytečně zabito lidí jen proto, že není prioritou vést mírová jednání a usilovat o diplomatické řešení konfliktu. Krev těchto lidí má na svých rukou krom jiných i Fialův kabinet – a jednou by se za tento krvavý účet měl zpovídat.
Ministerstvo vnitra identifikovalo novodobé „zaprodance a ztroskotance“:
„Iniciativa Mír a spravedlnost vznikla v lednu 2023 a jejími tvářemi jsou výrazní aktéři české politické scény a další veřejně známé osobnosti. Zmíněná výzva, spojená s veřejnou peticí, této iniciativy je kompletně postavena na zdánlivé obraně míru a lidských životů, ovšem ve veřejném prostoru vyvolala nepřekvapivě značnou kontroverzi a kritiku, přičemž je argumentováno, že prakticky všechny uvedené požadavky jdou na ruku Kremlu a v neprospěch Ukrajiny.“
Ač sám rád používám verše, nedokáži pochopit, co ve výše uvedeném odstavci hodlal „básník“ vlastně říci. Hovoří se tam například o „zdánlivé obraně míru.“ Můj dotaz je prostý: Co je na následujícím textu zdánlivé?: „Jde nám o spravedlivý mír. Mír, k němuž se rády nerady připojí všechny strany konfliktu, mír, který bude garantován všemi relevantními stranami, mír, jehož přesnou podobu neznáme, nemůžeme ji znát a ani ji nemáme chtít znát. Bude předmětem dlouhých a bolestivých vyjednávání. Mír mají samozřejmě dojednávat politici se svými diplomaty a experty. Oni vládnou, oni ať jednají. My ale požadujeme, aby jednali v zájmu spravedlivého míru. A aby začali jednat okamžitě a v první řadě se zasadili o co nejrychlejší příměří.“
Toto je zcela jednoznačná výzva k deeskalaci vražedného konfliktu, který má již na svém tragickém kontě sta tisíce mrtvých. Není na ní nic ani proruského ani prokremelského. Jedná se o legitimní a racionální požadavek, abychom se vyhnuli nevratné katastrofě v podobě třetí světové – jaderné – války.
Iniciativě Mír a spravedlnost má podle vládního textu sloužit ke škodě, že ve veřejném prostoru vyvolala „kontroverzi“. Kontroverze je v demokratickém zřízení nezbytným předpokladem každé diskuse. Kontroverzi pak ve veřejném prostoru nejvíce vyvolává takzvaný ozdravný a úsporný vládní balíček, který je ve skutečnosti vládní boudou, v níž bude naše společnost ještě churavější a ještě zadluženější – ano, právě proto, aby Fialova vláda mohla zdarma poskytovat další a další zbraně v nesmyslném zabíjení. Ve Vilniusu bylo více méně rozhodnuto, že Ukrajina do NATO přijata nebude, neboť tím by se svět ve třetí válce skutečně ocitl. Ukrajina byla obětována. Její lidé byli obětováni. A kvůli čemu vlastně? Mocenským zájmům vládnoucích kruhů v USA a zbrojařské lobby. Nezapomínejme, že stačilo dodržovat Minské mírové dohody. Angela Merkelová v rozhovoru pro Zeit (7. 12. 2022) přiznala, že Západu o mír nikdy nešlo: „Minské dohody z roku 2014 byly podepsány proto, aby Ukrajina dostala čas na posílení země. Byly pokusem dát Ukrajině čas. A Ukrajina také tento čas využila k tomu, aby se stala silnější, jak je vidět dnes. Ukrajina z let 2014 – 2015 není současnou Ukrajinou. Pochybuji, že v té době, tedy kolem roku 2015, by členské státy NATO byly schopny podpořit Kyjev v takové míře jako nyní.“ Toto pokládám za zločin, pro nějž neexistují omluvy.
Ministerská agitace zatím odhalila dalšího „ztroskotance a nepřítele lidu“ – hnutí Ne základnám:
„Ve vztahu k válce na Ukrajině šíří uskupení Ne základnám nejen cizí pacifistické a prokremelské názory, ale publikuje i vlastní prohlášení, v nichž ve jménu míru bagatelizuje ruskou agresi a NATO obviňuje z válečného štváčství.“
Takže NATO je nedotknutelné? Měli bychom si položit otázku, zda by k ukrajinské tragédii došlo v případě, že by s koncem Varšavské smlouvy bylo rozpuštěno i NATO. Byl snad nálet na vlak v Grdelické soutěsce aktem obrany? A jak si představitelé Ruska měli vykládat neustálé rozšiřování sféry NATO na východ – jako mírovou misi šířící pravdu a lásku?
Vládnímu materiálu vadí i všichni čeští občané, kteří mají odvahu protestovat proti válečné eskalaci – a podporující mírová jednání:
„Narativ boje za mír se však neobjevuje jen v prohlášeních pacifistických organizací blízkých extrémní levici a kvazi-mediálním webům. Mírovou rétorikou se zaštiťovala např. i antisystémová demonstrace nazvaná Česko proti bídě, kterou 11. března 2023 uspořádal na Václavském náměstí v Praze Jindřich Rajchl, předseda pravicově-populistické strany PRO, známý šířením dezinformací a kremelské propagandy.“
Škoda, že ve vládním materiálu není ani zmínka o hlavní vládní dezinformaci – a to lži, že Česká republika je údajně s Ruskem ve válce.
Závěr vládního materiálu je pak již vyloženě pro labužníky a milovníky Orwellových románů. Dočtou se totiž, že nejvýraznějším válečným počinem je právě požadavek míru:
„Podpora mírových aktivit může být dokonce paradoxně součástí válečného úsilí, či spíše hybridního působení, které je přípravou nebo doplňkem konvenční války, přičemž cílem je odradit nepřítele od efektivní obrany či od pomoci napadenému státu. V případě českých mírových hnutí a dalších subjektů napříč politickým spektrem, které akcentují mírový narativ, nemáme informace o jejich přímém propojení s Ruskou federací, přesto lze konstatovat, že tento mírový narativ ve vztahu k válce na Ukrajině podporuje strategické a geopolitické zájmy Kremlu, a to zejména v požadavcích na zastavení zbrojních dodávek Ukrajině a na zrušení protiruských evropských sankcí.“
Takže vládní materiál nemá v rukou jediný důkaz o propojení českých „dezolátů“ s Ruskou federací – ale přesto o něm bude psát. To je z mého pohledu neuvěřitelná drzost.
Měl bych pro Rakušanovo ministerstvo cenzury, udávání a válečného běsnění úkol: Místo paskvilů o nepřátelích války by mělo pracovat fundovanou analýzu – klidně ve spolupráci s ministerstvem obrany, za jakých okolností může Ukrajina vojensky porazit Rusko – zejména ve stadiu, v němž se nyní tento konflikt nachází. Tato analýza však nesmí obsahovat vládní zbožná přání – ale musí se opírat o tvrdá fakta. Obávám se totiž, že pokud takováto analýza vyjde, dozvíme se, že Ukrajina nikdy Rusko vojensky porazit nemůže, i kdyby Fiala a jeho ministři dovedli Českou republiku k totálnímu krachu a poslali na Ukrajinu i poslední rezavý šroub přetavený v nějakou tu kulku.
A o to jde: Fialův kabinet se neřídí analýzami opírajícími se o fakta. Řídí se „narativy“ a dogmatem, že Ukrajina Rusko prostě porazit musí, jakkoli je to v reálu nereálné.
Přestaňme být poslušní. Ukažme Fialovu kabinetu, že máme dost jak jeho asociální politiky vůči vlastním občanům, tak jeho válečným choutkám. Tyto nádoby jsou totiž propojené – válečné choutky je třeba z něčeho financovat.
Domnívám se, že naše občanská volba je mimořádně jednoduchá: Buď dobrovolně vstoupíme do sekty „Rusko musí být poraženo“, jejíž členové si přejí spáchat hromadnou sebevraždu, nebo se tomuto šílenství postavíme (Ostatně, když USA ničili Irák, sekta „USA musejí prohrát“ jaksi nevznikala), nebo uděláme vše pro naše přežití – a budoucnost založenou na míru.
Napsal jsem text, jenž zhudebnil a nazpíval Josef Kupčík. Tento text je apelem, abychom nezapomněli, že demokracie je v přímém rozporu s válkou – válka produkuje diktátory, ne demokraty. A války zde budou tak dlouho, dokud budeme tolerovat zbrojařskou lobby, a to kdekoli na světě. Abychom měli demokracii, potřebujeme mír:
Pro lásku boží
Je zvláštní doba – což je prostě znát:
Do války velet se dnes jaksi nosí,
a kdo by mír chtěl, je hned „dezolát“,
jenž neklaní se před symbolem kosy.
Zubaté nechce vlastní děti dát
pro blaho hodnot obalených krví.
Kdo trochu myslí, ví, že rychlý mat
dostane chudák vždycky jako prvý.
Refrén:
Nechtějme válku – to je jasný vzkaz.
Bojujme za mír. Lidi, prosím vás:
Jak to vše začne – pak se hroby zmnoží.
Nechtějme tupě čekat na rozkaz.
Kdo slouží válce, tomu zlomí vaz:
Vzdorujme, prosím, pro vši lásku boží…
Kolaps je blízko – nám však budou lhát.
Ti, kdo se bouří, jsou prý méněcenní.
Draho nás přijde osekaný stát,
v němž na diskusi žádný prostor není.
Přijdou k nám vojska: Nemáme se bát.
Válka nás všechny vede do bezpečí:
Kdo tomu věří? Kdo je adresát?
Nechtějme jatka – mrtvé nevyléčí.
Refrén:
Nechtějme válku – to je jasný vzkaz.
Bojujme za mír. Lidi, prosím vás:
Jak to vše začne – pak se hroby zmnoží.
Nechtějme tupě čekat na rozkaz.
Kdo slouží válce, tomu zlomí vaz:
Vzdorujme, prosím, pro vši lásku boží…
